Rychlá zpověď - modelka Kristýna Schicková: Okouzlila Jona Bon Joviho i Leonarda DiCapria

Jak je na mateřské? Pracuješ?

Na mateřské jsem pět měsíců a moc si to užívám. Pracuji u toho a věnuji se převážně Instagramu. Jak svému osobnímu, tak spravuji Instagram i některým firmám, se kterými spolupracuji. Do toho mám občas nějaké focení, moderování a chodím ještě do školy. Studuji posledním rokem magisterský obor andragogiky a momentálně píši diplomovou práci o vzdělávání žen na mateřské.

V době koronaviru, i když ten je tady pořád, práce ubylo, ale teď se to začalo pomalu rozjíždět. Nedávno jsem moderovala pro Lancôme představení jejich nového parfému Idôle a teď naposledy Cosmo Beauty Awards na Óčko TV. Dlouhou dobu jsem žila v Americe a naučila jsem se tam dobře jazyk. Ráda bych toho tedy využila a moderovala i v angličtině. Pár akcí v angličtině už mám za sebou, například My Model Contest. A upřímně musím říct, že jsem si to moc užívala a v té angličtině se cítila lépe než v češtině. (smích)

Chodíš na nějaké hodiny mluvení?

Ano, mám domluvené soukromé lekce s bývalou hlasatelkou Evou Jurinovou, jezdí s manželem k nám domů. Učíme se, jak stát, mluvit, co dělat, co nedělat. Její rady a zkušenosti mně určitě hodně pomáhají a jsem s ní pravidelně v kontaktu před každou akcí. Je to něco, čemu bych se chtěla do budoucna věnovat víc, prozatím to dělám ale jen nárazově.

Penthouse s výhledem na Hrad na prodej - 288m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Fotíš ještě? V rychlé zpovědi jsi říkala, že nejhorší noční můra je, aby modelce neteklo mléko během focení…

Naštěstí se mi to nikdy nestalo, i když plně kojím a mám mléka dost. Ale řekla bych, že právě díky kojení, správné stravě a pravidelnému cvičení jsem se dostala rychle zpět do formy. Také díky koronaviru jsem znovu objevila kouzlo běhání venku a za měsíc květen jsem uběhla 150 kilometrů.

Co se týká focení, tak ano, fotím, ale není to tak časté, jak jsem byla zvyklá ze zahraničí. Naposledy jsem fotila například do časopisů Maminka, Žena a život i kampaň na šperky. Každopádně na svých sociálních sítích se snažím být stále aktivní, tak fotím minimálně třikrát do týdne.

Vždycky jsi chtěla být modelkou?

Nebyl to můj životní sen a cíl, ale geny a osud mě k tomu nasměřovaly. Ve třinácti letech jsem byla na ulici v Praze oslovena světoznámou českou fotografkou Lucií Robinson, nafotila jsem svůj první book, a než jsem se z toho všeho vzpamatovala, odletěla jsem na čtyři měsíce do New Yorku. Tím začala moje kariéra modelky v zahraničí. Už tehdy jsem začala studovat dálkově, ale spíše jsem měla školu života. Praxe, životní zkušenosti a kontakty ti dají stejně do života nejvíc. (smích)

V roce 2013, když mi bylo čerstvých osmnáct, jsem tady měla bývalého přítele a chtěla jsem být více v Čechách. Přihlásil mě tedy do Miss. Říkala jsem si, že kdybych Miss vyhrála, mohla bych tu mít lepší nabídky a trávit doma více času. Osud to chtěl jinak, nevyhrála jsem. S přítelem jsme se v dobrém rozešli, nic mě tu tenkrát nedrželo a já tak veškerou sílu a energii směřovala do zahraničí. Díky modelingu jsem mohla v relativně krátkém čase procestovat celý svět a kouknout se na místa, kam se mnozí z nás nedostanou ani za celý svůj život.

V tom případě ale byla ta Miss v podstatě zbytečná.

Pro mě asi zbytečná byla, ale říkala jsem si, že každá Miss tu je lépe placená než normální modelka. Ta jde přehlídku třeba za tisíc korun a VIP modelka nebo Miss za deset tisíc. Proto jsem si říkala, že kdybych Miss vyhrála, mohla bych dostávat stejné nabídky, ale za lukrativnější cenu. Ale ničeho nelituji. Díky Miss jsem měla možnost potkat svou nejlepší kamarádku Alenku Prešnajderovou. A to je víc než peníze nebo kde jaký titul.

Zahraniční nabídky jsou ale asi stejně tisíckrát lepší…

To určitě. Ale jak říkám, pomůže ti být tady trochu známější, dostaneš se do podvědomí lidí, do médií a můžou ti chodit další lukrativnější nabídky. Já jsem šla po Miss na casting, vybrala si mě agentura z LA, kam jsem odletěla a kde jsem byla sedm let. Vybudovala jsem si tam takovou pracovní a osobní základnu. Převážně jsem působila v Los Angeles, New Yorku, Miami a občas i na jiných kontinentech.

Jak se stane, že večeříš s Leonardem DiCapriem?

Pořád je to pro mě neuvěřitelné. Hollywood je strašně malý rybníček, na každém rohu potkáváš celebrity. Když jsem tam byla s mamkou poprvé a šly jsme do krámu, potkaly jsme u pokladny Meryl Streep.

Dostala jsem se tam do skvělé party lidí, která měla k celebritám blízko, a chodila tak na různé akce, právě třeba na Oscary, Zlaté Globy nebo na večeři a večírky s nimi. Dodnes jsem tam s mnoha lidmi v kontaktu a vždy se tam alespoň jednou ročně vracím. Amerika bude navždy můj druhý domov, ale momentálně je pro mě domovem Praha.

Bavili jste se spolu?

Ano, normálně se s tebou baví, i Leo se se mnou bavil. Ptal se mě, odkud jsem a co dělám. Bylo to strašně příjemné setkání, je to moc milý člověk, i když z něj máš respekt.

Těch zážitků mám strašně moc, nejen s ním. Třeba jsme slavily s kamarádkou narozeniny v Hamptons, když v tom najednou přiletěla na zahradu helikoptéra a z ní vystoupil Jon Bon Jovi s rodinou. Až pak jsem se dozvěděla, že chodí se synem Jona Bon Joviho. V jejich sídle, spolu s nimi, jsme tak strávili celý víkend a sám Jon mi ráno dělal vajíčka se slaninou. Takže to jsou taková úplně nesmyslná setkání. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu žít v takovém světě a dodnes nechápu, jak se to mohlo poštěstit obyčejné holce z Krče. Tyto zážitky ale nevyprávím jen tak někomu na potkání. Spousta lidí mi třeba nevěří, ale blízcí to vědí, mají fotky a já vlastně ani nemám potřebu někomu něco dokazovat.

Média tě také někdy označují za sestru Patrika Schicka. Nebyla jsi slavnější než brácha?

Je to tak. Když já už fotila kampaně v zahraničí, brácha začínal s fotbalem a kopal za žáky. Když podepsal smlouvu v Itálii a stal se z toho přestup století, tak se dostal do povědomí. A já se zaškatulkovala jako sestra Patrika Schicka. Přitom jsem kariéru měla už dávno rozjetou, ale v zahraničí.

Takže teď to může vypadat, že jsem se tu objevila, až když se brácha stal slavným. Ta nálepka mi ale nevadí, respektuji to a bratrovi to moc přeju. Patrik je teď určitě slavnější a mně to i díky němu přineslo také určitou slávu. Dostala jsem se kvůli tomu v Itálii do televize, kam jsem tři měsíce jezdila natáčet televizní show, takže jsem se učila i italsky a s bráchou jsme byli taková italská dvojka. To bylo příjemné. (smích)

Luxusní rodinný dům Praha 6 - Ořechovka, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Nemrzí tě, že jsi všechny tyhle zážitky v poměrně mladém věku vyměnila za to být maminkou?

Já jsem si vždy přála najít partnera a založit rodinu brzo. V Americe jsem ale to štěstí neměla. A díky Bohu za to. Osud to chtěl jinak a já jsem moc šťastná tam, kde momentálně v životě jsem. Přijde mi, že lidé v LA se neustále honí za něčím dokonalým a pořád hledají lepší a lepší možnosti. Ti, co někdy žili v LA, by to asi pochopili. Nejen v rámci vztahů, ale i v práci. Osobně bych řekla, že spousta lidí z branže se nikdy stoprocentně neusadí. Alespoň podle toho, co jsem zažila já.

A jestli mě to mrzí? Rozhodně nemrzí. Ve 25 letech jsem procestovala skoro celý svět, vydělala si dobré peníze, zažila život v luxusu, ale i v trýznivých podmínkách, v různých koutech světa.

Ne vždy je modeling procházka růžovým sadem. Byly momenty, kdy jsem chtěla všechno zabalit a vrátit se zpátky do školy. Prožila a užila jsem si toho opravdu hodně. Mám strašně moc zážitků, ze kterých budu žít až do konce života. To, že jsem založila rodinu a zakotvila poměrně brzo, mě dělá nesmírně šťastnou. A byl to můj životní sen. O to líp teď můžu začít novou kapitolou života a nemusím litovat, že jsem něco neprožila nebo neprocestovala. Naštěstí mám ale skvělého manžela světoběžníka, který miluje cestování stejně tak, jako já. Nemyslím si, že se už do USA nepodíváme, on sám má v Americe dvě sestry.

Jak sis vysnila svého manžela?

Byla jsem asi rok po rozchodu s americkým hercem, který mi zlomil srdce, a mě už nebavilo být pořád sama. Chtěla jsem si někoho najít a hrozně mě mrzelo, že mě nikdo nikde neoslovil, neřekl si o číslo a nikam mě nepozval. Asi se mě ti chlapi báli.

No, a tak jsem se rozhodla, že si napíšu dopis do vesmíru. Už jsem to dělala v minulosti několikrát, tentokrát jsem si ale řekla, že budu hodně specifická a napíšu seznam vlastností, znalostí a dovedností, které by měl budoucí partner mít. Napsala jsem tam, že příští muž, kterého potkám, bude můj budoucí manžel a otec mých dětí. V dopise jsem byla hodně specifická – od modré barvy očí, po tetování, výšku i velikost penisu. (smích) Napsala jsem i dopodrobna veškeré vlastnosti a dovednosti, které by měl mít a umět, jako mluvit anglicky, být světoběžník, mít rád sporty a děti, mít super rodinu a dobré vztahy s mojí rodinou. No a za sedmnáct dní, když jsem byla na otočku v Praze, jsem potkala Lukáše.

Kde jsi ho potkala?

V kavárně v centru Prahy.

Jen tak?

Ano, přes moji kamarádku Barču Burdovou, která byla taky sama. Bylo to v neděli 16. září 2018. Stěžovaly jsme si, jak už nás nebaví být samotné. A ona měla kamaráda, který už je taky čtyři roky sám, a pozvala ho. Když jsem uviděla Lukáše přicházet, líbila se mi už i ta jeho chůze, ale nelíbily se mi jeho bílé brýle. (smích) Jakmile si je ale sundal a já uviděla ty jeho nádherné, svítivě modré oči, podlomila se mi kolena.

Hned jsem si vzpomněla na ten dopis, i tetování měl, a bylo mi jasné, že to bude on. Hned jsem měla motýlky v břiše, byla to intuice. Když jsme se seznamovali a podávali si ruku, cítila jsem, že se líbím i já jemu. Po kávě jsme se šli projít, pak zašli do hospody, do kina, v noci ještě na drink, kde jsme se políbili, a já věděla, že už je hotovo. Do Ameriky jsem se pak už jen vrátila sbalit si věci a odstěhovala jsem se zpět do Prahy.

Co na to kamarádka?

Šla mi za družičku. Díky ní mám dnes rodinu. (smích)

A ona už má chlapa?

Nemá, nenapsala si dopis do vesmíru! (smích)

Kristýno, jsi šťastná?

Nesmírně! Kolikrát takhle s manželem ležíme doma a se slzami v očích si říkáme, jak jsme šťastní, že jsme jeden druhého našli.

Děkuju za rozhovor.