Rychlá zpověď - vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová: Ženy politiku kultivují a vnášejí do ní ženský prvek

Jste z jižní Moravy a asi 6 let žijete v Praze. Už se v Praze cítíte jako doma, nebo když můžete, ujíždíte na Moravu?

Moje srdce bude vždycky na jižní Moravě. Zvláště když tam přijedu, cítím se tam jako doma. Vždycky říkám, že na té pomyslné Vysočině odložím batoh, který si zase vždycky naložím, když se vracím zpátky. Ale nebudu se odříkat Prahy. Já se tady prostě cítím také dobře, lidé se tady ke mně chovají hezky, mám zde svoje pracovní zázemí, ale můj domov a srdce je na jižní Moravě. I moje rodina.

Vzpomínáte si, které první povolání jste si přála vykonávat jako dítě a co vás na něm lákalo?

V mém případě to bude trošku nuda, protože já už jsem asi od deseti let chtěla být právnička. Bylo to poté, kdy jsem vlastně neustále diskutovala se svými rodiči. Ne, že bych odmlouvala, to bych si nemohla dovolit. Ale pořád jsem na všechno měla „x“ různých dotazů, připomínek. A moje maminka, nebožka, tehdy jednou řekla: „Ty běž na práva.“ Mně to tak nějak utkvělo v hlavě, nakonec jsem ani jinou volbu neměla a vystudovala jsem Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Exkluzivní vila na prodej, Říčany u Prahy -, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Napadlo vás v době studií práv, že byste se dostala do politiky nebo to byl váš cílený směr?

Ne, já jsem o politice nikdy neuvažovala. Snila jsem o kariéře právničky, soudkyně, státní zástupkyně, případně advokátky. I když víc mě táhlo vždycky to veřejné právo, já jsem nikdy k soukromému neinklinovala. A pak shodou okolností jsem se dostala po revoluci na finanční správu a ten příběh už je poměrně známý. Pak jsem vlastně stoupala po tom kariérním žebříčku, až jsem dospěla spíše shodou okolností a náhod do politiky. Ale nikdy to nebyl můj cíl, ani moje cesta. Cesta asi ano, ale ne plánovaná cesta.

V médiích momentálně koluje mnoho názorů, že jste žhavou kandidátkou na premiérku či prezidentku. Toužíte po takových postech?

Já vůbec nemám žádné takové touhy. Teď mám jen dvě jediné. První je, abych dokončila svůj mandát. To znamená, aby vláda schválila rozpočet, poslala ho do Parlamentu a dokončila ho do voleb. Pak udělat, co nejlepší výsledek jako kandidátka, leadryně za Jihomoravský kraj ve volbách, dostat se do Parlamentu a pak se uvidí. Nic jiného neřeším. Prostě, skutečně žiji přítomností.

Zastáváte názor, že by mělo být v politickém sektoru více žen? Jste vlastně 1. ženou, která stojí v čele Ministerstva financí ČR v celé její historii. A když tak proč?

Takový názor určitě zastávám. Rozhodně jsem proti jakýmkoliv kvótám nebo nějakému nařizování počtu. To je podle mě hloupost. Buď se ta žena prosadí, nebo neprosadí. Ženy prostě tu politiku kultivují, vnášejí do ní ženský prvek. Třeba já i svoje ženské zkušenosti, ze života. Myslím si, že i přesto, že vám muži nic neodpustí. Myslet si, že vám něco odpustí, to ne. Ale minimálně se nechovají třeba alespoň tak hrubě, jak by se chovali k mužskému protějšku. A myslím si, že je ženský pohled jiný, než mužský a je to důležité. Rozhodujete totiž o spoustě věcí, které mají vliv na životy lidí. Chce to obrovskou zodpovědnost, ale i zkušenost i mít i nějaké ty roky už odžité. Já říkám, že bych uvítala více žen v politice. Určitě ano.

Velká část veřejnosti kritizuje jistý finanční schodek státního rozpočtu, jaký je plán, aby se s ním ČR v těžké covidové době a v budoucnu vypořádala se ctí?

Chtěla bych připomenout, když hnutí ANO, ministři za hnutí ANO, převzali finance, tak v roce 2014 byl ten schodek mnohem větší. V přepočtu na procenta HDP asi 44,4% HDP. My jsme ho snižovali, jak Andrej Babiš, tak já. Před covidem byl pod 30% HDP, no a přišel covid. A pro nás nebyla jiná volba, pro mě určitě ne, než ta, pomoci ekonomice, pomoci lidem, kompenzovat podnikatelům, ale dávat i hodně peněz do investic, protože kdy jindy, než v krizi, proinvestovat se z té krize. Takže jsme se museli zadlužit, udělaly to všechny země Evropy i světa. Nicméně my jsme se mohli opřít o vynikající finanční polštář. Já mám plán na 7 let, už teď vlastně meziročně snižuji schodek o více než 123 miliard a vrátíme se k vyrovnaným financím do 7 let, ale citlivě. To znamená, ne že bychom teď všechno seškrtali, neinvestovali, lidem sebrali peníze, důchodcům důchody, jak činila současná opozice v minulé krizi. Myslím třeba valorizaci, jak se sahalo na peníze důchodcům a lidem na platy. Touto cestou my určitě nepůjdeme. Naopak, ekonomika se musí podpořit. A podporuje se investicemi a spotřebou. Takže můj plán je, že za sedm let budeme mít zase vyrovnané rozpočty.

Je třeba omezit vládní výdaje, aby bylo možné snížit daně?

My jsme daně snižovali, já bych chtěla připomenout, že v rámci toho schodku jsme extrémně investovali. Celých 552 miliard už šlo od vypuknutí pandemie do ekonomiky. Právě na pomoc ekonomice, na pomoc podnikatelům a občanům, zdravotnictví atd. O 510 miliard od roku 2014, co hnutí ANO převzalo Ministerstvo financí, jsme snížili daně, nejrazantněji od letoška zrušením superhrubé mzdy a snížením daně z příjmu na 15% všem zaměstnancům. Takže můj plán je ten, že během těch sedmi let budeme dělat úspory na výdajové straně a částečně i na té příjmové. To znamená spotřební daně, rušení daňových výjimek, zdanění globálních firem, což řešíme na platformě OECD. Kombinací tohoto, evropských peněz a ekonomického růstu, se vrátíme znovu k vyrovnaným rozpočtům.

Bylo by přijetí eura pro ČR přínosné?

My jsme několikrát za toto funkční období s guvernérem ČNB připravovali takový materiál, který projednávala a schvalovala vláda, jestli navrhujeme datum přijetí eura, protože my jsme se zavázali, když jsme vstoupili do EU v roce 2004 přijetím eura. Nicméně vždy ten materiál zněl, že nechceme zatím stanovit datum přijetí eura. A já v tuto chvíli prostě vidím víc negativ jako ministryně financí, než pozitiv. Teď rozhodně nenavrhuji žádné datum v dohledné době, kdy bychom přijali euro.

Jak se vyrovnáváte s veřejnou kritikou a tlakem společnosti ve své funkci? Není to stresující?

Víte, zvyknete si na všechno. Je to práce, je to veřejná služba, já tak svou práci vnímám a ta kritika a tlak k tomu patří. Když byla taková ta vypjatá covidová doba, tak jsem měla někdy pocit, že jsou proti mně vlastně všichni. Já si to však neberu osobně, já se prostě se vším seznámím, promyslím si to, ale když jsem o něčem přesvědčena, tak si stojím pevně za svými názory a nenechávám se tím vykolejit.

V poslední době hovoříte o rychlovlaku mezi Moravou a Prahou. Není to trochu střet zájmů a bude se něco takového realizovat?

Já o tom slýchám velmi dlouho. Samozřejmě, že jako „Brňačka a Jihomoravanka“ bych byla velmi ráda, aby byl rychlovlak mezi Brnem a Prahou. Už se na tom dokonce velmi intenzivně pracuje. Já určitě budu vytvářet tlak na urychlení těchto prací. V tuto chvíli jsme ve fázi výkupu pozemků a v příštím volebním období by stavba měla začít. Je to důležité, protože mnoho lidí z jižní Moravy a nejen odtud, ale i velký počet obyvatel Brna, pracuje vlastně v Praze a takový rychlovlak by určitě ušetřil i kapacity na bydlení. Stoupla by hodnota třeba i parcel v Brně, protože by se ti lidé vraceli zpátky do Brna a neodcházeli by do Prahy. To jsou všechno věci, které jsou důležité. Myslím si, že tato situace trvá už velmi dlouho a že je důležité, aby tento rychlovlak mezi Brnem a Prahou byl.

Děkuji vám za rozhovor.

Já moc děkuji za pozvání a za příjemně strávenou chvíli.