Rychlá zpověď - vývojář Ondřej Šípka: Stačí jedna chyba a zemřou miliony pacientů
Čím jsou muži starší, tím jsou jejich hračky dražší. To by vám řekl i Ondřej Šípka, ředitel divize Medical Solutions v technologické společnosti CertiCon, která se zabývá vývojem softwaru. Ten je zodpovědný za skupinu chytrých hlav, kteří vyvíjejí systém fungování kardiostimulátorů. Díky tomu pomáhají zachránit tisíce pacientů. V rozhovoru pro LP-Life.cz se manažer svěřil, co jeho práce obnáší a jak velká zodpovědnost je na něj kladena.
Vyrábíte systémy pro kardiostimulátory, máte lékařské vzdělání?
Ne, mám spíše technické a manažerské vzdělání.
Vy už ale hovoříte téměř jako lékař…
To si myslím, že zdaleka ne, protože vím, jak mluví lékaři. Chodíme na odborné konference, kde lékaři vystupují. Už se občas chytáme, ale mezi námi a lékaři je strašně propastný rozdíl. Člověk musí mít zájem, aby tuhle práci mohl vůbec dělat. To je důležitý předpoklad, pokud k tomu člověk nemá vztah, tak v tom nemůže být dobrý. Pokud má člověk zájem, tak to jde samo.
Co jste se naučil nového díky tomu, že testujete kardiostimulátory?
My vyvíjíme software, který pak zavádíme na trh. Naučil jsem se řídit velice komplexní projekty, kde je extrémní množství závislostí, kde pracuje třeba 400 lidí ve třech nebo čtyřech časových pásmech, každý podléhá jiné agendě. A přestože je tam strašně velké množství závislostí, tak jsme se naučili jít za jedním cílem a dosáhnout ho. I když to někdy trvá, zpravidla se to ale zatím vždycky podařilo.
Co vás žene tak dopředu? Říkal jste, že než se takový software zavede, trvá to i několik let. Nedovedu si představit, že na něčem pracuji sedm let, něco zrovna nevychází a já vím, že tisíce pacientů na něco takového čekají.
Hlavní hnací motor musí být nějaká interní motivace, to znamená, že člověk se nesmí hnát za penězi nebo benefity, musí se hnát za vyšším cílem. Pro mě je to třeba právě vědomí, že v konečném důsledku pomáháme milionům pacientů po celém světě. Viděli jsme příběhy, kdy pacienti, kteří byli uvázaní k posteli, najednou mohli hrát tenis. Když usínáte s vědomím, že v konečném důsledku pomáháte lidem, je to fajn.
Není vám potom líto, že veškerou slávu, chválu a díky pacientů získávají lékaři?
Není. Člověk si tam musí najít to své. Spousta lidí by měla očekávání, že na konci dostane pochvalu a poplácání po zádech, ale mně stačí to vědomí.
Spoustě lidí také stačí vysoká výplatní páska.
Ano. To je ta nesprávná motivace.
Přeci jenom je to ale vaše zaměstnání, také to děláte pro peníze.
Ano, ale ne primárně.
Jak tohle celé vlastně funguje? Kdo rozhoduje o tom, že se něco takového začne vyrábět?
Na začátku všeho je nějaký problém, ať už je to srdeční choroba, nějaká skupina pacientů, která má nějaké specifické příznaky, inovace nebo potřeba být lídrem na trhu.
To chtějí být všichni, ne?
Já vím. Ale tady v této oblasti lékařství to není tak jednoduché. Tam člověk musí přinést technologie, které jsou nejlepší z nejlepších. V souvislosti s tím vznikají tisíce studií, ale opravdu tisíce. Lékaři je prezentují na různých konferencích v různých časopisech. To je ta vědecky orientovaná část, ve které se my nepohybujeme, alespoň ne v oblasti zdravotnictví, kde vzniká myšlenka přinést něco nového.
Jakmile je myšlenka prezentovatelná a uchopitelná, začínají vznikat další studie, které řeší stavy, aby bylo vůbec možné vyvinout nějaký produkt, který umí řešit problém, na který byla zaměřená jedna ze studií.
Uvedu příklad. Dnes vyvíjíme systém, který pomůže nastavit kardiostimulátor lépe, než ho nastavují lékaři dnes, a to tak, že zobrazí barevnou teplotní mapu, zda srdíčko reaguje na elektrody správně a nejlépe, jak může. Dnes je to na umění lékaře, ale do budoucna by měl mít lékař i nějaká objektivní kritéria, nějaká data, která bude schopen vyhodnotit.
Tím, že zvýšíme efektivitu toho, jak jsou elektrody kardiostimulátoru umístěny, bude srdeční sval fungovat lépe. Z kategorizace pacientů, kteří byli nejprve takzvanými non-respondery, reagujícími velmi slabě na chod kardiostimulátoru, se stanou respondeři. To znamená, že jim kardiostimulátor napomáhá navrátit se do běžného života. My řešíme takový projekt, který toto umožní, nastavit to v reálném čase.
Dnes jsme nicméně v první pětině životního cyklu projektu a teprve připravujeme koncepci systému s nejistým výsledkem. Víme, že až to bude celé fungovat, což bude ode dneška za tři nebo čtyři roky, bude to úžasná věc, protože to rozšíří skupinu pacientů, kterým budeme zlepšovat život.
Kdo to platí?
Investoři, zákazník. Máme za sebou velmi silnou společnost, která si tak velké investice může dovolit. Není to tak, že se sejde banda vědců a dá dohromady díru do světa. Navíc je tam druhý fakt, že k tomu, aby se mohl vyvinout tak komplexní produkt, je potřeba kooperace enormního množství entit. To jsou vědci, lékaři, technici, vývojáři, manažeři.
Připodobnil bych to něčemu jako je raketový výzkum. Jako to, co dělá Elon Musk, který sestavuje raketu, aby byla sama schopná přistát. My děláme to stejné v oblasti zdravotnictví. Do něčeho musíte nalít moc peněz a donutit lidi spolu spolupracovat na té nejvyšší úrovni s jasným cílem. Ten cíl je rozšířit množství lidí, kterým kardiostimulátor zachrání život. A hledáte ty cesty. To je způsob, jakým my spolupracujeme.
Je v tomhle vaše firma světově nějakým způsobem unikátní?
Máme přímé konkurenty na Ukrajině, Slovensku, v Americe a Indii. Unikátní jsme v tom, že máme velmi dlouhodobé doménové znalosti. Ostatní konkurenti přinášejí jen technické znalosti, to znamená schopnost napsat program. Ale my tam máme ještě doménový background. Schopnost pochopit, jak a na jakých základech kardiostimulátory fungují, jak celý ekosystém funguje, a ještě tam máme historii. To nikdo jiný nemá, jsme jediní. Díky tomu jsme lídři a pořád se držíme. Jsme primární dodavatelé, dostáváme nejkomplexnější úlohy, máme nejširší portfolio projektů.
Říkal jste, že cílový zákazník je hlavně Amerika. Jsou si vědomi toho, že jsme tady u nás šikovní?
Jedna z věcí, která nás odlišuje od ostatních, je to, čemu Američané říkají extra mile, že tam máme přidanou hodnotu. To je to, co nás posouvá dál. To znamená preciznost, dokonalost a kvalita.
Jste takový i v soukromí?
Ano. Kdybyste viděla můj byt, mám ho srovnaný podle pravítka. Nemám ale OCD, jenom trošku. (směje se)
Jak byste řešil situaci, kdy by někdo blízký z vaší rodiny potřeboval kardiostimulátor?
Mám v blízkém okolí, ne přímo v rodině, lidi s kardiostimulátorem, jsou to mladší ročníky. Snažil jsem se je propojit se správnými lidmi. Byť nemáme přímo kontakty na lékaře, snažíme se je nasměrovat tak, aby hledali to nejlepší řešení.
Myslím tím to, že jste tu vyvinuli nějaký systém, ale lékaři třeba ještě používají něco jiného. Jste schopen tam sám zaintervenovat?
To bohužel nedokážeme. Výhodou ale je, že to, co tady děláme, je to nejlepší na světě, co dnes existuje. Jde o prémiové produkty v oblasti zdravotnictví. Existuje tam několik konkurentů, ale to, co děláme my, je opravdu nejlepší. Kdybych měl intervenovat, tak by to bylo doporučení, ať hledají kardiostimulátory našeho zákazníka.
Viděla jsem operaci na Homolce, kde zaváděli lékaři pacientce nejmenší kardiostimulátor na světě. Ten jste vyráběli také vy?
Ano. Lidské tělo je hodně specifické tím, že chorob a závislostí, jak je léčit, je obrovské množství. A vy nemůžete jedním zařízením pokrýt všechno. Každé z těch zařízení, zmíněná Micra nebo defibrilátor, slouží pro něco jiného a pro jinou skupinu pacientů. Třeba tu mikru by dneska standardně asi nemohli dát někomu, kdo trpí atriální fibrilací, nebo má příznaky, protože by mu v tom nepomohla. Naopak určitý typ implantabilních defibrilátorů mu v tom pomůže. V tom je ten rozdíl, že lékař hledá vždy to nejvhodnější řešení.
Uvědomujete si, že je na vás kladený poměrně velký tlak? Vnímáte to tak, nebo je to jen práce?
To nejde brát jen jako práci. Možná to tak někteří berou, já si to ale beru osobně, když máme například nějaký neúspěch. Pracujeme kontinuálně pod tlakem. Jsou zde očekávání, která jsou na nás kladena, a jsou dost napjatá. Abyste mohla dělat top produkty, musíte být o krok napřed před trhem. Abyste toho mohla dosáhnout, musíte ve správný čas nasazovat ty správné věci, a tam se vytváří tlak. Často je způsoben termíny a zdroji. To je náš denní chleba.
Jak relaxujete? Máte na to vůbec čas?
Sportem, ten tomu hodně pomáhá. Rozhodl jsem se, že si najdu jinou sofistikovanou disciplínu, a tou je létání. Sport doplňuji ještě o mindset, abych se zaměřil na správnou věc, což je pilotování letadla.
To je ale nebezpečné.
Proč?
Něco se může porouchat, vy spadnete a umřete.
Letadla a celá oblast letectví je dnes postavená tak, aby byl systém opravdu bezpečný. Je to tak bezpečné jako lékařství. To je oblast takzvaných „mission critical“ záležitostí, procesů, aplikací. Letectví funguje na podobných principech jako lékařství.
Vy o všem hovoříte tak, že nad tím skutečně přemýšlíte technicky. Jednáte někdy i jen na základě emocí?
Někdy ano, ale raději bych se této diskuzi vyhnul. (směje se)
Je pro vás důležité, aby vás životní partner také rozuměl technickým věcem?
Ne. Vždy, když jsem měl okolo sebe někoho blízkého, tak to zpravidla byla partnerka, která pracovala v marketingu, tudíž umělecky zaměřená.
Na co se těšíte, až doděláte tento projekt? Máte už vyhlédnutého něco jiného? A bude to také v oblasti zdravotnictví?
Co se týče projektů, je to taková „never ending story“. Pořád něco děláme a pořád je to něco zajímavého. Nemůžu říct, že se těším, až nastane milník. Obecně v životě se snažím oprostit od soustředění se na jeden milník. Člověk má pak nějaká očekávání, a když se nenaplní, je zklamaný. Dlouhodobě se snažím od toho oprostit. Netěším se na jednu věc, ale na to, že nadále budeme pomáhat zlepšovat životy lidem na celém světě.
