- CZ
- EN
- SK
Koníček nebo posedlost? Diagnóza - sběratel
Na Slovensku je sběratelství jako koníček velmi rozšířené. Vždyť už v 60. letech se prý o tehdejším Československu psalo jako o zemi sběratelů. Neplatí to však jen o Slovensku. Po celém světě lidé sbírají různé a někdy opravdu bizarní věci, přes lahve od nápojů a pálivých omáček až po zvířecí přirození.
Sní o nich každá žena od malého děvčátka
Všude samé svatební šaty! Tak to vypadá doma u Jany Mládek Rajniakové z obce Iňa u Levic. Tato sympatická dáma propadla nevšední zálibě – sbírá svatební šaty. Její kolekce aktuálně obsahuje 125 svatebních šatů a několik dalších je na cestě. Nechybí závoje, korunky, čelenky, diadémy, rukavičky, motýlky, boty a pánské obleky. Dohromady tak sbírka představuje více než 200 kousků tzv. svatebnin.
Ve sbírce nechybějí historické kousky. Nejstarší šaty pocházejí z roku 1942 a jsou zajímavé tím, že si je nevěsta ušila sama. Jsou pošity nespočtem drobných korálků a kvítků.
„Mají velmi elegantní střih s mírně prodlouženou zadní částí do vlečky a jsou doslova nadčasové. Jsou na velmi drobnou a útlou postavu. Mnohé dámy při pohledu na tyto šaty neváhají prohlásit, že by si je oblékly klidně i dnes, pokud by se vdávaly,“
říká sběratelka.
Janinu sbírku tvoří z 99 procent šaty darované, sama je nevykupuje, ale mají pro ni nevyčíslitelnou hodnotu. Při hledání šatů obcházela nejprve rodinu a známé, dnes jí je nabízejí samy majitelky.
„V začátcích budování sbírky jsem si dala takové předsevzetí, že sbírku sestavím z darů. Do dnešního dne se této vize držím,“
vysvětluje maminka tří dětí. Sbírce věnuje veškerý volný čas, který si dokáže ušetřit.
Pokud byste si rádi některé z jejích svatebních šatů koupili, vězte, že nejsou na prodej.
„Bůh chraň! Neprodávám a ani se k tomu nechystám. Šaty mi svěřují jejich majitelky s vírou, že se o ně postarám, že jim dám druhý život, ne že s nimi budu obchodovat. Šaty dokonce ani nepůjčuji, jsou to vysloveně archivní historické kousky a mám za ně odpovědnost,“
podotýká sběratelka.
Každé šaty mají příběh
Starat se o šaty je poměrně náročné. Každé vyžadují svůj vlastní „lektvar“.
„Šaty archivuji, o každých vedu vlastní složku, kam zapisuji všechny získané údaje, kontakt na majitelku, jejich popis i materiál a různé poznámky typu ‚šaty jsou moc úzké, nedají se obléci na figurínu‘ nebo ‚k šatům je potřeba dohledat vzor z Burdy‘,“
říká Jana.
Pro sběratelku nemají šaty bez příběhu žádnou hodnotu, zná proto příběh všech, které ve své sbírce vlastní.
„Mám ve sbírce jedny šaty, které majitelce koupila její matka v roce 1979. Našla je přes nějakou kamarádku, jejíž dcera měla svatební salon v západním Německu. Šaty přišly, měly nádhernou, nezvyklou barvu ‚champagne‘ a na tu dobu stály celé jmění, 4 450 Kčs!
Majitelka těchto šatů mi napsala: ‚Bylo to naše tajemství, tatínek se cenu šatů nikdy nedověděl. V té době rodinu finančně zajišťoval sám. Miloval mě, ale takhle drahé šaty by mi nedovolil.‘ Majitelka toužila mít k šatům i závoj, v této barvě však nešel sehnat, a proto si ho nechala zhotovit na zakázku v Trnavě, kde se snažili dosáhnout na tylu správného odstínu, až se jim to nakonec podařilo. Obarvili ho černým čajem. ;-)
Majitelka dalších šatů, které mám ve sbírce, se chtěla vdávat v bratislavském Primaciálním paláci, proto svou svatbu zorganizovala ještě jako studentka 4. ročníku gymnázia. To bylo v roce 1977. Vdávat se nemusela, ale hrozně chtěla využít jediný volný termín v této oddací síni. Šaty si nechala ušít v salonu Vkus v Bratislavě podle předlohy z Burdy. Původní obrázek z Burdy mi majitelka k šatům dokonce přibalila a její šaty byly navlas stejné! Dokonce i látka byla stejná, sehnala ji tchyně v západním Německu,“
vypráví LP-Life.cz Jana Mládek Rajniaková.
A na závěr ještě jeden příběh, který se netýká ani tak šatů, jako spíš doby, v níž se svatba jejich nositelky odehrála...
„Šaty jsou jubilejní, mají číslo 100 a jsou jedinečné. Jsou totiž kompletně zelené, jednoduché, ale nadčasové svým střihem. Jsou také ušité podle Burdy z diolénu - údajně tehdejší novinky mezi látkami. Vše na svatbě bylo laděno do zelena – oblek ženicha, doplňky i nevěstina kytice. Ta byla úplně nevšední – ze zelenobílých orchidejí! Zaujalo mě však to, co k nim majitelka napsala: ‚Svatební obřad se konal 16. prosince 1978. Svatba dopadla dobře i přesto, že 15. prosince 1978 podražil o 50 % alkohol, káva, kakao, čokoláda... v obchodech byly prázdné regály, na tu dobu něco nevídaného!“
říká.
Tento poslední příběh vysvětluje, proč sběratelka považuje šaty za učebnici dějepisu. Nejsou to jen kusy látky, je v nich ukrytý i obraz doby.
Ačkoli je svatba obvykle veselá událost, z některých příběhů, vážících se ke svatebním šatům, doslova běhá mráz po zádech.
„Mám tu například šaty, jejichž majitelka krátce po svatbě zemřela a zanechala po sobě dva malé chlapce. Nebo šaty, které ušila maminka své dceři na stužkovou, a ta si je k úcty k ní oblékla i na svou svatbu, protože jí maminka mezitím zemřela. A mám i takové šaty, které nikdy žádná nevěsta oblečené neměla, přestože se svatba několikrát chystala,“
vyprávěla nám.
Záměr sběratelky je jasný: šaty musí mezi lidi. Prvotní plány mají podobu putovních výstav, ale časem chce šatům dopřát jejich vlastní muzeum.
Legendární značka Nokia v minulosti kralovala trhu
Mnozí si možná ještě pamatujete dobu, kdy světu telekomunikací kralovaly telefony Nokia. Robert Melicher z Bratislavy se rozhodl sbírat staré telefony této již prachem pokryté značky a vytvořil unikátní sbírku, kterou mu může lecjaký sběratel závidět.
„Nokia proto, že to celé začalo Nokií 7110 a telefony Nokia jsem pak v podstatě používal celý život. První jsem měl, když mi bylo asi 16 -17 let,“
vzpomíná sběratel Robert Melicher.
„Jsou to telefony značky Nokia, které společnost Nokia i sama vyráběla, dnes už telefony pod touto značkou vyrábí čínská společnost. Já sbírám ty původní. Takže jsou to staré, ale přesto nové :) Nové ve smyslu nepoužité, samozřejmě komplet s krabicí a příslušenstvím, ne swap telefony.
V angličtině je obvyklá i zkratka BNIB (brand new in box).
Mám hlavně modely z USA, bylo jich tam spousty, každý operátor měl "svůj" model, např. 3310 byla prodávaná pod různými čísly, protože každý operátor chtěl prodávat jiný telefon. Příběhy mám hlavně z cestování za telefony, nedělám to sice často, ale už jsem jel 1000 km tam a 1000 km zpět v rámci 2 dnů bez spánku na otočku, to bylo hodně zajímavé. Když jsem si dal podobnou trasu na otočku letadlem, v letadle jsem měl hrozné bolesti uší ještě týden po návratu, což se mi nikdy nestalo ani po 12 hodinovém letu, "
řekl LP-Life.cz Robert Melicher.
Jeho sbírka je výjimečná stavem, ne počtem, kvalita tedy převyšuje kvantitu. Své mobily neprodává. Ve sbírce má přibližně 365 unikátních modelů mobilů této značky.
„Nejstarší je plus mínus starý jako já, je to MOBIRA Senator, MOBIRA je předchůdce značky Nokia, je to vlastně první telefon, který Nokia vyráběla,“
prozradil.
Sběratele stojí jeho koníček i nemalé prostředky.
„To už nikdo nespočítá, ale byt by za to už asi byl :),“
směje se sběratel.
Jak sám říká, otázka ceny takovýchto raritních mobilů je relativní.
„Pokud mám říct, kolik jsem nejvíc zaplatil za telefon, tak je to znova už zmíněné Mobira Senator (2000€ +, víc neprozradím :)). Zásadní příběh je, že jsem ho koupil na Slovensku (mimochodem, v celé sbírce mám nanejvýš 2 ks koupené na Slovensku). Je třeba doplnit, že tento telefon je velká rarita i v použitém nebo dokonce šrotovém stavu. Nejlevnější 12,50 :),“
pousmál se Robert.
Robert měl snahu vyměňovat si mobily i s ostatními sběrateli.
„Tohle je pro mě hrozně těžké... snaha byla, vyměnil jsem asi 5 kusů, jenže znám jen dva sběratele, kteří sbírají BNIB a i u nich si nejsem jistý stavem... jeden je z USA a druhý z Vietnamu - Duc Tuan (btw. je to velmi známý zpěvák, možná by bylo zajímavé zmínit, že jsem se s ním ve Vietnamu osobně setkal u něj doma), což by nebyl až takový problém, jenže často mi nemají co nabídnout,“
řekl.
Sběratelství se věnuje asi deset let. Je pro něj prioritou. Práci s mobily se věnuje každý den. Zajímalo nás, kde exponáty shání a zda cestoval za nějakými unikáty i do zahraničí.
„Samozřejmě cestoval, na Slovensku byla nabídka telefonů Nokia jen velmi malá, asi se nesnažím na Slovensku něco hledat. Ale zmíněný Senator byla gigantická náhoda, že se na Slovensku objevil... samozřejmě se zde nikdy neprodával a tento kus pochází z Irska, pokud se nemýlím,“
podotknul.
Jedním z prvních významnějších telefonů, který si opatřil, byl komunikátor Nokia 9000, který vylicitoval za více než 500 Eur, přičemž ve finále dražby byl on sám a polské Muzeum techniky.
Robert Melicher je pedant a sběratelských kousků se dotýká pouze v rukavičkách. Součástí jeho sbírky je i legendární Nokia 3310. Žádný jasný záměr ohledně budoucího využití sbírky zatím nemá. Telefony této značky postupně upadly v zapomnění a na piedestal se dostaly nové smartphony. Ty ale Robert zatím sbírat neplánuje.
Alica Tokarčíková - sběratelka s 12 rekordy
Starožitnosti fascinují také Alici Tokarčíkovou z Hanisky u Prešova. Pyšní se titulem TOP sběratelka. Jako první na Slovensku získala za jediný den 7 certifikátů (zápisů do Knihy slovenských rekordů), což se předtím ještě žádnému rekordmanovi nepodařilo. K dosavadním rekordům přidává stále další. Dnes je paní Alice držitelkou dvanácti slovenských rekordů. Jak sama říká, sběratelství má v genech a staré věci se snaží uchovávat pro budoucí generace. Jejím snem je dostat se do Guinessovy knihy rekordů.
„Pro mne jako sběratelku je každá jednotlivá věc vzácná a cenná. Mám tu například velmi vzácnou plyšovou hračku psa – foxteriéra. Je vycpaný slámou, povrch je z plstěného mohéru, vyrobený v roce 1920 - je to unikát. Ve své sbírce mám i unikátní panenku s pohyblivými klouby, má jen 32 cm a byla vyrobena v roce 1900. Ve světě se zachovalo jen pár kusů. Nejvzácnější porcelán mám z roku 1910 ještě z bývalé Pešti. Je to svého druhu unikát. Používal se v restauračních vozech na přípravu čaje. Mám i raritní plesovou ručně vyšívanou kabelku – kupovala jsem ji na burze ve Vídni. Je vyrobena v Československu roku 1940 a byl v ní uchován lístek z opery s datem 19.03.1967. Kabelka je vyšívaná technikou petit - point, což znamená výšivku pod lupou. Velmi jemný steh,“
vypráví nám paní Alice.
A jak to celé začalo? Před Vánocemi roku 2010 se paní Alice se sestrou zatoulala na burzu starožitností. Když uviděla plyšového medvídka, s jakým si kdysi dávno obě hrávaly, neodolala. Nadělila si ho pod stromeček a nápad byl na světě. Začala vyhledávat zajímavé kousky hraček na burzách, v prodejnách starožitností a na bazarech.
„Sběratelství věnuji veškerý svůj volný čas... dovolím si už dnes říci, že umím odhadnout přibližné stáří hraček, gobelínů, tapisérií, porcelánu, bižuterie... mým posláním na tomto světě je sbírat staré, pro někoho nepotřebné, ale pro mě vzácné věci a uchovávat je pro budoucí generace... a to nejsou jen slova, ale i činy... k dnešnímu dni jsem darovala do muzeí 829 kusů vzácností. V naší obci Haniska u Prešova jsem vytvořila gobelínovou síň, kam jsem poskytla 70 ručně vyšívaných obrazů a gobelínů. O tom je sběratelství... sbírat a uchovávat pro budoucí generace,“
pochválila se rekordmanka.
Dala už dohromady několik sbírek. V oblibě má i porcelánové panenky s pravými lidskými vlasy. Jedna taková dělá sběratelce společnost při pití oblíbené turecké kávy. Je 90 let stará a jmenuje se Gerda.
„Je to smutný příběh. Kupovala jsem sbírku 40 porcelánových panenek od staré paní, která je sbírala velmi dlouho a byla nešťastná, protože rodina se rozhodla umístit ji do domova důchodců a panenky si tam nemohla vzít s sebou... slíbila jsem jí, že se o sbírku postarám. Všech 40 porcelánových panenek, a aby nebyly smutné, ještě jsem k nim přidala 50 dalších, celou tuto krásu jsem darovala muzeu ve Stropkově, kde jsou vystaveny a uchovají se navždy,“
říká.
Ve sbírce se vyjímá i velký gobelín o rozměrech 63 cm x 102cm. Je vyroben náročnou technikou petit-point, tedy vyšívání pod lupou. Jeho zhotovení trvalo několik let. Je unikátní a pochází z Francie.
Mezi další vzácnosti patří ozdobné dámské kapesníky a plesové kabelky. Těch má ve sbírce více než 80.
„Pokaždé si kladu otázku, kdo se s nimi předváděl na plesech a honosných bálech a jaké milostné vzkazy od ctitelů nebo dobře utajovaných milenců v nich dámy ukrývaly. Zkrátka, co plesová kabelka, to příběh. Bohužel neznámý,“
zamýšlí se jejich nová majitelka.
„Ve své sbírce mám jednu velice zajímavou elegantní plesovou kabelku. Je celá ručně pošitá bílými korálky, v časopise měla přesně tutéž kabelku lady Diana... náhoda? Nevím… kladu si otázku… byla to její kabelka, nebo je to jen náhoda?“
prozradila nám.
Ve svých sbírkách má paní Alice i několik unikátů. Například 30 centimetrů velkou myš, která pamatuje časy druhé světové války. Kostru této hračky tvoří válcový korpus, v němž židovské rodiny odvlečené do koncentračních táborů ukrývaly zlaté šperky a drahé kameny. Hračky s rodinným pokladem dali rodiče do rukou dětem. Německé vojáky v koncentrácích ani nenapadlo, že by se v dětské hračce mohlo skrývat hotové jmění.
Sběratelka se může pochlubit i sbírkou kapesníků, které jsou lemovány paličkovanou krajkou. Jsou velmi staré a vzácné.
Alicina prvenství v číslech
1. největší sbírka starých plyšových hraček a panenek - 447 kusů
2. největší sbírka gobelínů - 135 kusů
3. největší sbírka deček a výšivek - 520 kusů
4. největší sbírka plesových kabelek - 85 kusů
5. největší sbírka tapisérií - 16 kusů
6. největší sbírka textilních vyšívaných kapesníčků - 310 kusů
7. nejvzácnější rekord – TOP sběratelka
8. největší sbírka historických krojovaných panenek - 159 kusů
9. největší sbírka textilních vyšívaných kapesníčků - 1368 kusů (obnovený rekord)
10. největší sbírka tapisérií - 37 kusů (obnovený rekord)
11. největší sbírka starožitné bižuterie - 131 kusů (nový rekord)
12. největší sbírka starožitného porcelánu staršího 50 let - 524 kusů (nový rekord)
13. největší sbírka sakrálních vyšívaných obrazů a nástěnek - 61 kusů (nový rekord)
Paní Alice věci ze svých sbírek nevyměňuje, pouze prodává. Kupuje je na burzách, i těch zahraničních. Poklady nachází v second handech a zastavárnách. Její věci v supermarketu neseženete.
„Jsem samouk a za těch 11 let, co se věnuji sběratelství, jsem pochopila a naučila se, co je staré a vzácné... některé věci, o kterých jsem přesvědčena, že nepatří do mé sbírky, prodám na burzách. Mnoho hodnotných věcí jsem nakoupila i na aukcích, kdy jde někdy o sekundy, abyste danou věc získali do vaší sbírky,“
dodává na závěr.
I Češi jsou držiteli mnoha rekordů, včetně několika netradičních, jmenujme například největší sbírku zapalovačů, sbírku fotografií pingpongových týmů, autoklíčů, předmětů ve tvaru želvy, zkomolenin vlastního příjmení, seker nebo hymen z celého světa...
Vášnivý sběratel čtyřlístků
Jaroslav Kosina z Mikulčic je majitelem sbírky, kterou ke konci roku 2020 tvořilo 16 772 čtyřlístků, 4 382 pětilístků, 326 šestilístků, 105 sedmilístků, 5 osmilístků, 5 devítilístků, 1 desetilístek a rovněž 1 jedenáctilístek.
Celé to ale není jen o štěstí, ale také o preciznosti. Vylisovat čtyřlístky a přitom je nepoškodit, to není jen tak. Tento český rekordman je sám nasbíral, vylisoval a uspořádal do herbáře, který byl vystaven v expozici Muzea rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Kolekce s uvedeným počtem čtyř a vícelístků vzniká od roku 1996.
Nejvíc hrnečků na plotě
Oldřich Goněc z Frýdku-Místku je majitelem sbírky 848 různých hrnků z 5 zemí, která zdobí plot kolem jeho chaty v Horních Datyních.
Hrnky, které jsou po jednom zavěšeny na plaňkách dřevěného plotu, dostal většinou darem od rodiny, přátel a známých. Tato skutečnost byla zaregistrována do České databanky rekordů 4. června 2020.
Ubrousky z domu Hillary a Billa Clintonových
Alena Šedová z Brandýsa nad Labem je majitelkou sbírky papírových ubrousků, podšálků a prostírání. Obsahuje 52 000 různých exemplářů původem ze 120 zemí a 4 kontinentů.
Sběratelka si nejvíc cení ubrousku pocházejícího z moskevského hotelu Lux z období carského Ruska, ale v její sbírce jsou například ubrousky z 20. let 20. století původem z Německa, Polska, Československa, ubrousek z návštěvního domu Hillary a Billa Clintonových, ubrousek z olympiády v Melbourne, konané v roce 1596, ubrousky podepsané celebritami i ubrousky netypických tvarů a formátů. Majitelka nashromáždila sbírku v průběhu 56 let a vystavuje ji ve vlastním Minimuzeu papírových ubrousků.
K nejzajímavějším artiklům na aukcích v Česku dlouhodobě patří svatováclavské dukáty
V březnu se na aukčním portálu Aukro v sekci sběratelství a starožitnictví vydražily předměty v celkové hodnotě 187 623 024 korun. K nejzajímavějším artiklům patří svatováclavské dukáty (1 250 600 Kč), vyražené v roce 2018 ke stoletému výročí založení Československa.
„Svatováclavské dukáty jsou hitem téměř ve všech podobách. Samozřejmě největší zájem je o ty ročníky, kdy jich bylo vyraženo omezené množství. Mimořádná sada ročníku 2018 se prodala za 1,5 milionu. Důvodem je právě fakt, že je jich jen sto a do budoucna jejich cena logicky ještě poroste,“
uvedl Pavel Krejčíř z Aukra.
Nejpodivnější sbírky zahraničních sběratelů. Neuvěříte, co všechno lidé sbírají...
U zahraničních sběratelů naleznete například největší sbírku penisů ryb, samolepek z banánů, vycpaných žab, tužek a turistických magnetek, sbírku Dáleků (mimozemšťané ze seriálu Doktor Who) a ošklivých obrazů. Existuje i muzeum rozpadlých vztahů. Nachází se zde sbírka exponátů s věcmi z rozchodů, například obří prsa, jejichž nošení vyžadoval muž po své tehdejší manželce nebo zahradního trpaslíka, který byl hozen na auto nevěrného snoubence. V Guinessově knize je také sběratel, který vlastní největší sbírku vlasů (mrtvých) celebrit, jmenujme například pramínky vlasů Abrahama Lincolna, Elvise, Beethovena či Marilyn.
S jistotou lze konstatovat, že ať už jsou motivy sběratelů jakékoliv, jedno mají všichni společné: vášeň. Sběratelství je hlavně vášeň. Sami sběratelé ji však nedokážou podrobněji vysvětlit ani popsat – i pro ně zůstává stále záhadou.
