V devatenácti letech manželkou v Gruzii: Zpověď české turistky, která se kvůli lásce nechala zmanipulovat

Gruzie, malebná země ležící na pomezí Evropy a Asie. Známá nejen svou bohatou historií a úchvatnou přírodou, ale také pohostinností svých obyvatel a pestrou kulturou. V roce 2011, kdy Gruzií bouřila divoká politická situace a vlny protestů, rozhodně nebyla pro turisty tak dostupná jako nyní. Tereza se výzvy ale nebála. Cíl její cesty bylo město Batumi, které leží na pobřeží Černého moře. A dnes je vyhledávaným letoviskem. Tam měla několik měsíců žít s Raminem a jeho rodinou. 

"Do Gruzie jsem letěla poprvé v únoru. Těšila jsem se, že se u moře ohřeju. Šok pro mě byl, když jsem zjistila, že jsou tam mínusové teploty. Ale byla jsem odhodlaná svou cestu zvládnout. Čekal mě čtyřhodinový let z Prahy do Tbilisi, a pak asi 7 hodin vlakem z Tbilisi do Batumi. Cesta vlakem byla nekonečná. Neexistoval žádný pevný jízdní řád, a vlak stavěl pokaždé, když měl strojvedoucí hlad,"

popisuje začátek své cesty Tereza.

Pamatuješ si, když jsi dorazila a poprvé si viděla jeho rodinu?

Velmi dobře, všichni se na mě dívali, jako by nikdy neviděli Evropanku. (Taky, že asi nikdy neviděli. Cestování pro Gruzínce bylo v té době velmi omezené. Cestující musel mít do Gruzie vízum a Gruzínci mohli cestovat z Gruzie do evropských států pouze na pozvání, a to s velmi přísnými podmínkami). Rodina říkala Raminovi, jak dobře si vybral. Ale nikdo v jeho rodině nemluvil anglicky, pouze lámanou ruštinou, a tak pro mě bylo velmi těžké se dorozumět. Taky mě zarazilo, když mi Ramin líčil, že žijí v obrovském domě. Představovali jsem si takové ty stavby jako v tureckých telenovelách s mramorovými schody a přijela jsem do tří pokojového domu, kde žili jeho rodiče, sestra s rodinou, já a Ramin a dva rotvajleři. 

Tereza popisuje životní podmínky jako velmi těžké. Nikde v domě nebylo topení a bylo zvykem, že se chodí doma v čepici, zimní bundě a rukavicích. Netekla voda, protože byly zamrzlé trubky, když se chtěla umýt rozpustila si v kastrolu sníh. I přesto, se cítila šťastná. Rodina ji přijala a bavilo ji poznávat okolní svět. Ramin jí bral do restaurací a na večírky, a tak se brzo seznámila téměř s celým městem. 

Kdy přišla žádost o ruku?

Myslím, že to bylo dva týdny potom co jsem přijela. Ramin se nikdy nestyděl o tom mluvit a dokonce mě i předtím poprosil o to, abych mu zařídila pozvánku na víza do Evropské Unie. Jenže v té době byla v Gruzii povinná vojna, a tak bylo téměř nereálné, aby vízum bylo schválené. On to věděl a vyčítal mi, že nejsem schopná to zařídit. A tak přišla žádost o ruku jako volná vstupenka do Evropy. Ale to jsem v té době samozřejmě nechtěla vědět. Choval se moc hezky, sliboval, že spolu budeme žít, že časem vydělá spoustu peněz.

Jak probíhala svatba? Gruzínci jsou velmi nábožní, měli jste církevní sňatek? 

"Církevní obřad nebyl možný. Já jsem nebyla panna a ani pravoslavného vyznání. A zarazilo mě, jak velmi jednoduché bylo tenkrát se nechat v Gruzii oddat. Nepotřebovala jsem žádné potvrzení z České republiky, jen pas. Obřadu jsem téměř nerozuměla. Kamarádka, má svědkyně Xatuna, mi něco lehce přeložila do angličtiny, ale vůbec jsem netušila o čem oddávající mluví. Pak jsem podepsala formulář a bylo hotovo. Ramin mi koupil květinu a šel se opít s kamarády,"

vzpomíná Tereza.

Otevřít v galerii (1)

Pár dní po svatbě se Tereza vrátila do České republiky s tím, že si zde vyřídí pár pracovních věcí a vrátí se zpět za Raminem. Když si na matrice kontrolovala platnost oddacích materiálů, bylo jí řečeno, že jsou v České republice neplatné a sňatek je právoplatně uznatelný pouze v Gruzii. Aby se mohla Tereza považovat za vdanou paní potřebovala několik dokumentů z České republiky k ověření na gruzínské ambasádě v Tbilisi. Když se tedy pokoušela pozvat "svého manžela" za ní do Čech, žádost byla zamítnuta. To byla zásadní informace pro Ramina, který se chtěl tímto způsobem vyhnout i povinné vojenské službě. 

Když jsem se vrátila, nepoznala jsem ho. Z milého kluka se stal bezcitný a hrubý blbec. Najednou jsem pro něj byla vzduch. Ztratila jsem pro něj hodnotu. Řekl, že teď jsem jeho žena a že se spoustu věcí změní, když budeme žít v Gruzii. Nemohla jsem se smát, bez jeho dovolení chodit ven a pokud jsem se ho na něco chtěla zeptat, musela jsem ho poprosit o to, zda má na mě čas. A většinou ho neměl. Hodně jsem brečela, ale jeho rodina byla jen na jeho straně. Vrátit se zpátky do Čech nepřicházelo v úvahu. Brala jsem to jako osobní prohru,"

popisuje svůj návrat do Gruzie Tereza.

Jak pokračovala a skončila gruzínská romance? Dozvíte se v dalším článku. 

O tom, jak vypadá gruzínská svatba jsme již psali v článku "Beru si Gruzínce: po svatební noci všichni vidí prostěradlo jako důkaz mého panenství". Více v článku. 

Zdroj: vlastní dotazování.

Prodej novostavby 5kk, Praha 10 – 178, Praha 10

Zobrazit nemovitost