Beru si manžela z kmene Suri. Nevěstám se před svatbou vyrazí spodní zuby a do rtu se vloží kolečko

Surmové žijí především v jihozápadní Etiopii, v oblasti údolí Omo. Svatba je rituálně a společensky bohatá událost. Zahrnuje vaření tradičního piva Borde, zpěv, tanec a slavnostní vstup nevěsty do její nové chýše a do rodiny ženicha. Pro Surmy není sňatek pouze spojením dvou lidí, ale spojuje také příbuzenské skupiny a vytváří mnohovrstevná spojenectví. Rozvody jsou vzácné, což podtrhuje význam a trvanlivost tohoto tradičního svazku.

Tvrdý, ale hrdý život

Pro mladé muže je důležitým krokem do dospělosti boj, v němž prokazují svou odvahu a sílu. Pro dívky je však vstup do dospělosti ještě náročnější a bolestivější. Když přijde čas, aby se připravily na svatbu, čeká je rituál, který bychom považovali za krutý.

Prodej luxusního bytu 2+kk, Praha 1, Staré, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Nejprve jim kamenem vyrazí spodní zuby, pak jim žiletkou rozříznou ret a postupně ho roztahují dřevěnými kolíky. Po zahojení se do rtu vloží hliněný disk zvaný labret, který se časem zvětší. Velikost tohoto "talíře" není jen ozdobou, ale symbolizuje také společenské postavení ženy a hodnotu jejího věna. Čím větší labret dívka nosí, tím vyšší je její hodnota při sňatku.

Předpokládá se, že se začaly nosit v období obchodu s otroky, aby zabránily nájezdníkům unést ženy kmene Surma. Nyní se udržují jako symbol hrdosti a krásy, i když tato tradice pomalu vymírá. Rtové destičky nejsou trvalé a lze je při jídle a pití sundat. Většinu dne se nenosí; ženy si samy vybírají, kdy je budou nosit. Při nasazování si roztáhnou spodní ret kolem vnější strany hliněného kotouče/talíře a mohou jej také rychle odstranit. Píše Pulse.ug.

Život žen kmene Surma je spojen s bolestí a odříkáním, ale není pro ně utrpením, ale zdrojem hrdosti a identity. To, co nám zvenčí připadá drastické, ony vnímají jako krásu a součást své kultury, která je provází po celé generace.

Surmové jsou hrdí na své jizvy a na to, kolik jich mají. Ženy si provádějí dekorativní skarifikaci tak, že si po nabrání trnem naříznou kůži žiletkou. Po rozříznutí kůže se nakonec nechá zbývající kus kůže zjizvit. Muži naopak tradičně zanechávali jizvy na těle po zabití někoho z nepřátelské skupiny. Spolu s bojem holí (viz níže) je tento zvyk, který je poměrně bolestivý, podle některých pozorovatelů způsobem, jak si mladší Surmové zvykají na pohled na krev a pocit bolesti.

Vítěz si vybere partnerku

Bojové dovednosti mužů se prověřují v rituálním boji Saginé nebo Donga, kde se soutěží s holemi a často dochází ke zraněním. Původně se jednalo o nelítostné souboje, jejichž cílem bylo připravit mladé muže na konflikt s jinými kmeny, dnes se tyto souboje předvádějí i pro turisty v odlehlejších oblastech jako ukázka tradičního umění.

Saginé je menší, individuální boj, v němž muž předvádí svou sílu a dovednosti. Tento boj se často koná na důkaz dospělosti nebo před svatbou a slouží spíše jako trénink a ukázka osobní odvahy. Muži používají hůl nebo tyč a čelí pouze několika soupeřům. Účelem je především demonstrovat vlastní bojovou zdatnost a schopnost ochránit rodinu.

Naproti tomu donga je velký rituální souboj mezi skupinami mužů z různých vesnic. Do boje se zapojuje dvacet až třicet mužů najednou, kteří bojují v kruhu s dlouhými holemi, někdy zakončenými ozdobnými prvky

Kromě demonstrace osobní síly slouží donga také k získání prestiže pro celou vesnici.

Kmen jako celek obvykle vedou muži, kteří se scházejí na shromážděních a rozhodují. Ženy mohou vyjádřit svůj názor pouze před diskusí, nikoliv během ní. Na druhou stranu je každá domácnost doménou žen, které ji spravují a starají se o chod rodiny.

Surmové jsou i přes drsné rituály k cizincům překvapivě přátelští. Na turisty jsou zvyklí a není ničím neobvyklým, že se při pohledu na ně smějí. 

Počet krav je důležitý

Kmen Suri, nazývaný také Surma, je souhrnný název pro tři skupiny: Chai, Timanga a Suri Baale. Jedná se o národ zemědělců a pastevců, který žije na území západně od řeky Omo, ve stejnojmenném národním parku. Stejně jako pro jejich příbuzné Mursi má i pro Surmy dobytek velký význam. Je základem obživy, symbolem bohatství a společenského postavení. Když kráva zemře, oplakávají ji stejně jako člena rodiny.

Počet krav určuje sociální hierarchii a je důležitý i v běžné komunikaci. Při setkání se muži často ptají, kolik má ten druhý dobytka. Odpověď poukáže na jejich společenské postavení. Krávy jsou také důvodem, proč se mladí bojovníci vydávají na nájezdy k sousedním kmenům. Chtějí zvětšit svá stáda. Krávy při tom na maso navyužívají, s výjimkou významných příležitostí. Mnohem důležitější je pro ně mléko a krev. Mléko se dojí do nádob vyrobených z tykví a krev se odebírá do podobných nádob.

Samotný odběr krve je rituál. Vybraná kráva se zafixuje, šípem se jí otevře žíla na krku a krev se zachytí do nádoby. Množství závisí na velikosti zvířete. Může to být půl litru, ale také tři litry. Rána se poté ošetří směsí hlíny, hnoje a rostlin a zvíře se vrátí do stáda. Krev se musí vypít čerstvá, někdy se míchá s mlékem. Mladí bojovníci, kteří tráví dlouhé týdny s dobytkem na pastvinách, se tímto pravidelně posilňují.

Surmové žijí ve vesnicích, které mohou mít desítky až tisíce obyvatel. Největší osady mají více než 2 500 členů. Převládá rovnostářský způsob života. Náčelníci, známí jako komoru, mají především obřadní funkce a působí jako vážení starší, avšak bez výkonné moci. V posledních desetiletích se začíná rozšiřovat vzdělání, někteří Surmové hovoří amharsky a dokonce zastávají politické funkce. S některými z nich se dnes lze domluvit i anglicky.

Podle tradice přišli do oblasti asi před 200 lety z oblasti Nilu, kde dnes žije kmen Dinka Bor. 

Smrt je vnímána jako nečistota. Tělo se  proto před pohřbem omývá ovčí krví. Pokud se však jedná o pdlého bojovníka, kteří zůstávají na bojišti přikrytí větvemi. Truchlí se pět dní, poté se dům očistí krví býka nebo krávy. Surmové nevěří v posmrtný život, a proto smrt považují za konec.

Socializace v kmeni

Zajímavostí kmene je přístup k socializaci dětí. Chlapci i dívky se učí "do života" především prostřednictvím her a praktických činností, které jsou součástí každodenního života příslušníků kmene. Na rozdíl od některých jiných kmenů, a nejen kmenů, nejsou děti fyzicky trestány. Místo bití se používá slovní varování, rady, povzbuzování, popřípadě napomínání.

Děti s přibývajícím věkem napodobují své rodiče a starší sousedy za účelem učení úkolů typických pro jejich pohlaví. Dospívající chlapci se účastní obřadních bojů s holemi, které jsou důležitou společenskou událostí. Starší členové komunity tvoří věkové skupiny, kterým mladší prokazují velkou úctu, a v domácí sféře jsou rodiče pro své děti respektovanými autoritami. Mezigenerační násilí prakticky neexistuje, což je výrazný rozdíl oproti okolním kmenům.

V současné době vláda poskytuje dětem Suriů bezplatné vzdělání, ale kontakty s jinými etnickými komunitami nebo komunitami mimo skupinu jsou stále omezené. Děti si tak vytvářejí silný pocit skupinové identity a hrdosti na svůj kmen, což často vede k pohrdání všemi, kdo nejsou Suriové.

Zdroj: autorský text, Bubo.sk, Objevim.cz, Medium.cz, Mojasvadba.sk, worqambatour.com, excelman.com, Pulse.ug