Beru si Palestince: o ruku nevěsty žádají pouze muži, žena přítomna není. Právo na rozvod neexistuje

Palestina klade důraz na rodinu

Palestina a jejich víra v Boha klade velmi vysoké nároky na rodinné vazby. Rodina je pro ně vnímána jako posvátná a je tudíž považována za základní kámen lidské společnosti. Pro některé ženy však jejich víra v rodinu není tak důležitá, jako pro Palestince. Ačkoliv se může zdát, že mít silné vazby v rodině je něco, co by chtěl mít každý z nás, ne vždy tomu tak je. Žena se musí téměř každý den setkávat s členy manželovy rodiny a je od ní očekáváno, že se všemi členy bude udržovat silné přátelské vztahy, které nikdy a ničím nenaruší. Většina Palestinců je muslimského vyznání. A to má také výrazný vliv na manželské zvyky a tradice. 

Přechodové rituály

Svatba a samotný vstup do manželství je pro Palestince posvátným životním krokem. Tím, že si muž vybere svou budoucí partnerku a požádá ji o ruku znamená, že jí hodlá dát celý svůj život a majetek. Partner od své snoubenky očekává, že bude stát po jeho boku v radosti, zklamání, rodičovství i nemoci. Právě tyto přechodové rituály napomáhají k přípravám na nový sociální status a jeho utváření. Společnost v této cestě proměn každému jednotlivci napomáhá a provádí ho fázemi, které ho na budoucí manželský život připraví. Konkrétně u přechodových rituálů musíme zmínit rozdělení do tří kategorií, kterými jsou: rituály odluky, pomezní a sloučení. Tyto kategorie nemusí proběhnout u všech přechodových rituálů a ani nemusí být rovnoměrně přítomné u všech společností.

Prodej novostavby 5kk, Praha 10 – 178, Praha 10

Zobrazit nemovitost

Žáha – žádost o ruku

Pokud nastane situace, kdy ženich a nevěsta jsou ze zcela odlišných rodin a rodů, stává se žádost o ruku neboli žáha, opravdu velkou událostí. Probíhá to tak, že hlavní člen jednoho rodu jde požádat o ruku rodinu nevěsty. Tohoto aktu se zúčastní všichni důležití muži obou rodin, sousedů a přátel z okolí. Nutno podotknout, že tato oficiální událost se týká pouze a výhradně mužů a spočívá ve slavnostním příchodu hlavy rodu ženicha, posazení se a podání kávy. Po tomto formálním uvítání se hlava rodiny ze strany nevěsty dotáže, o co muž přišel požádat. Následně už probíhá klasická fráze s klasickou odpovědí, kdy se budoucímu ženichovi popřeje hodně štěstí a dostane hodně sladkostí. Po několika hodinách se rodiny rozejdou do svých domovů.

Kateb kitáb

Po schválení žádosti o ruku probíhá uzavření svatební smlouvy. To je krok, který předchází samotnému obřadu. Uzavření manželské neboli svatební smlouvy se nazývá Kateb kitáb a je pro všechny budoucí novomanžele stejná. Klíčovým momentem je uzavření manželské dohody, který probíhá v justičním prostředí, ve většině případů u soudu. Tento krok je formálním potvrzením spojení dvou osob. Během tohoto aktu se sejde nejbližší příbuzenstvo obou stran. Vždy jsou obě pohlaví stejnoměrně zastoupeny. Soudní úředník poté ženu vyzve k vyjádření souhlasu s dohodou a celým manželským spojením. Jakmile žena dá svůj souhlas, manželská dohoda je formálně uzavřena. Z hlediska státní administrativy je tímto krokem manželství považováno za uzavřené. Nic nebrání samotné svatbě.

Urs – svatba

A teď to nejdůležitější. Samotná svatba. Během svatebního dne se kromě nevěsty v salónu sejdou i sestry ženicha a někdy také matky obou snoubenců. Je tradicí, aby všichni z rodin obou snoubenců měli nový slavnostní oděv. Přestože ženy z rodiny nevěsty jsou obvykle oblečeny více konzervativně, protože právě nevěsta vstupuje do rodiny ženicha a integruje se do ní, i ostatní dámy musí vyčnívat. Nevěsta má na sobě krásné šaty a je decentně nalíčená. V prostoru, kde se koná samotný svatební obřad, má nevěsta a ženich své jasně dané místo na vyzdobeném pódiu, kde se oba dva usadí do luxusně nazdobených křesel. Před nimi jsou usazeny ostatní přítomné dámy, které musí být vždy v první řadě po novomanželích. Rodina obvykle zaujímá speciální místo vedle nich. V průběhu svatebního dne ženich přesune nevěstin prstýnek z jejího pravého prsteníčku na levý, předá jí další zlaté šperky, které nebyly předány během zásnub, a oba společně překrojí svatební dort.

Svatební hostina

Ke svatbě patří i tradiční pokrmy a stolování. I na to mají Palestinci zavedené tradice a rituály. Pro Palestinskou svatbu je typické, že stoly jsou plné jídla a dokázaly by nasytit i celé město. Tradičním pokrmem, který se na svatbách servíruje je mansaf. Mansaf se v různých oblastech připravuje odlišně, ale obecně se skládá z kousků jehněčího masa podávaného na kopuli rýže, která je sama o sobě na vrstvě chleba. K mansafu se obvykle podává jogurt nebo džamed a jordánsko-beduínský fermentovaný jogurt z kozího mléka. Na palestinských svatbách se také podává fattah. Pod tímto pokrmem si představíme maso, rýži, chléb a rajčatovou omáčku. Tento pokrm se pojí s oslavami a smutečními událostmi v celém blízkovýchodním regionu. Dalším oblíbeným pokrmem je qidra. To v překladu znamená hrnec. Tento pokrm se skládá z rýže, jehněčího masa a cizrny. Je okořeněn muškátovým oříškem, skořicí, kardamonem, česnekem, hřebíčkem a limetkami, což mu dodává hřejivou a vydatnou chuť. Qidra se obvykle připravuje ve velkém množství v hliněném hrnci. Vaří se v peci na dřevěném ohni, aby se nasytila celá rozvětvená rodina a přátelé. Jakmile je jídlo uvařeno, hrnec se nechá otevřený, aby se vůně pokrmu roznesla po okolí a jídlo se mohlo rozdávat i kolemjdoucím. Jídlo se servíruje na zdobené talíře s luxusním prostíráním.

Mubarake –  posvatební oslavy

Po celé svatbě následují oslavy. Hlavní oslava zvaná Mubarake přichází krátce po samotném obřadu ( v řádech několika málo dnů). Tuto oslavu však pořádají pouze ženy. Jedná se o blahopřání rodině, a především mamince ženicha. Představuje se zde také nevěsta, a to celému zbytku rodiny. Tento zvyk vyžaduje, aby se nevěsta krásně oblékla, upravila a předvedla vše, co jí její manžel doposud zakoupil. Ženy na oplátku nevěstě dávají dárky. Tradice Mubarake vyžaduje, aby na oplátku při opačné příležitosti žena dary oplatila darem stejné nebo vyšší hodnoty. Oslava trvá kolem 3-4 hodin. Tančí se, zpívá a bubnuje a rozdává se občerstvení. A jak je to s případným rozvodem? Nijak. V Palestině přibližně v roce 2017 soudce Mahmud Habash zakázal dočasně manželům se rozvádět. Zákaz rozvodů zdůvodnil negativními zkušenostmi z minulých let. Půst prý vede k unáhleným reakcím, kterých mohou manželé po čase litovat.

Zdroje: iDNES, iROZHLAS, AlJazzera, PalestianCulture

Kniha: LAWLER, M., G. Marriage and Sacrament: A Theology of Christian Marriage, 1. kapitola - podkapitola „Marriage”, 1.-4. strana.