Co mají společného čečenský a ukrajinský národ? Deportace Čečenců versus válka na Ukrajině
Žili v horách v klanovém zřízení. Již při vyslovení jména Ramzan Kadyrov naskakuje lidem v Čečensku husí kůže. Říká se, že jsou to bandy hrdlořezů, doslova eskadry smrti. Mají vlastní věznice, kde bez soudu zadržují lidi, mučí je, vymáhají za ně od příbuzných výkupné. Pozor! Čečenci jsou jediný národ Kavkazu, ke kterému se nikdy nemůžete otočit zády, řekl Stalin. Jejich mentalita je militarizovaná, nucená být stále ve střehu. Pro svou chladnokrevnost a brutalitu jsou nazýváni hrdlořezy. Postavit se proti vládě Čečenska se nevyplácí. Zejména, je-li na její straně Rusko.
Josif Stalin a Vladimir Putin: Dva muži se stejným smýšlením. Podobnost mezi nimi je tak nápadná, že je těžké rozluštit, která rétorika pochází od kterého z nich. Podobné jsou i události, které se staly téměř ve stejnou dobu, se stejným datem, jen o pár desetiletí později. Jakou roli zde hraje symbolika?
Stalin deportoval Čečence z Kavkazu 23. února 1944. Útoku ruské armády na Ukrajinu předcházel kybernetický útok, rovněž 23. února 2022. Putin zahájil válku o den později. Náhoda?
Čečenci bojují na Ukrajině i proti Čečencům
V rámci ruské invaze na Ukrajinu se odehrává další válka ve válce. Tentokrát mezi krajany: Čečenci, které sem vyslal Ramzan Kadyrov, a těmi, kteří proti nim bojují na straně Ukrajiny. V médiích se psalo, že Rusy ve válce podpoří i Čečenci. Právě emigranti z Čečny však už dlouhodobě bojují i na straně Ukrajiny. Kadyrov z toho zřejmě nadšený není.
Zaměňování kadyrovců za všechny Čečence vyvolalo mezi lidmi vlnu kritiky. Bojovníci z dobrovolných praporů přišli s prohlášeními, že „skuteční Čečenci“ stojí na straně Ukrajiny. Dva dny po ruské invazi jednal exilový premiér neuznané Čečenské republiky Ičkerie Achmed Zakajev o pomoci Ukrajině.
Ohlas přišel i z druhé strany. Kadyrov zveřejnil na sociální síti video pochodujících vojáků jeho armády. Dodal, že už brzy si přijdou pro „nácky", banderovce a šejtány, kteří si říkají Čečenci.“
„Hlavně neutíkejte, chci to s vámi skončit na jednom místě a jednou provždy,”
vzkázal Kadyrov Čečencům, bojujícím po boku Ukrajinců.
Proč nás Putin nenávidí? Stalin nenáviděl Čečence
„Chceme žít v klidu, rozvíjet naši ekonomiku. Milujeme naši zemi a nemáme nic proti Rusům. Tak proč nás Putin nenávidí? Bombarduje naše města a vesnice. Jsme z toho vystrašení, prosím, pomozte nám,“
ptají se lidé na Ukrajině. Podobnou nenávist v sobě nesl i další vůdce, známý Josif Vissarionovič Stalin.
V rámci operace s názvem Čočka nechal komunistický diktátor dne 23.2.1944 deportovat z Kavkazu přibližně půl milionu Čečenců a Ingušů. Byla to jeho odplata za jejich údajnou vlastizradu a kolaboraci s Němci. Tato událost je pro Čečence tím, čím je holocaust pro Židy nebo genocida pro Armény. Den, kdy Stalin nechal obyvatele Čečny nahnat do dobytčích vagonů a poslal je do pustin Sibiře a Střední Asie, je zakořeněn v jejich kolektivní paměti. Až jedna třetina deportovaného obyvatelstva transport nepřežila. Mnozí další zahynuli v drsných podmínkách exilu. Demografické důsledky byly katastrofální. Ze 496 000 Čečenců a Ingušů, kteří byli deportováni, zbývající čtvrtina zahynula.
Stalin tvrdil, že Čečenci sympatizují s nacisty.
Čečenci utrpěli větší ztráty na životech, než jakákoli jiná etnická skupina pronásledovaná masovou deportací v Sovětském svazu.
Vyhnanství trvalo 13 let. Vrátit se mohli až v roce 1957 poté, kdy nové sovětské vedení v čele s Nikitou Chruščovem ukončilo éru stalinismu, včetně masových deportací národů. Čečenci a Inguši se nakonec vzpamatovali a znovu jsou většinovými etniky v místní populaci. Vystěhování však zanechalo trvalou jizvu v paměti přeživších a jejich potomků.
Čečensko-ruský konflikt, trvající tři století, je jedním z nejdelších konfliktů v moderní historii. Jeho počátky sahají do roku 1785, kdy Čečenci bojovali proti ruské rozpínavosti na Kavkaze. Ruské impérium nakonec v anexi této oblasti uspělo a podmanilo si její obyvatele. Přitom bylo zabito nebo deportováno mnoho neruských národů. Rusko bylo zodpovědné za Čerkeskou genocidu. Národy Čerkesů, Abázů a Ubychů byly deportovány do Osmanské říše. Ovlivněny byly i další kavkazské národy. V roce 1865 bylo z carského Ruska do Osmanské říše vyhnáno 39 000 Čečenců.
Evropský parlament uznal čečenskou deportaci za akt genocidy v roce 2004:
„... je přesvědčen, že deportace celého čečenského národa do Střední Asie dne 23. února 1944 na příkaz Stalina představuje akt genocidy ve smyslu Čtvrté haagské úmluvy z roku 1907 a Úmluvy o prevenci a potlačování zločinu genocidy přijatého Valným shromážděním OSN dne 9. prosince“
Je Putin novým Stalinem?
Mnoho sovětských vůdců veřejně prohlásilo, že hrůzy stalinismu se už nikdy nebudou opakovat. Přesto však dnešní Rusko funguje podobným způsobem, jako za Stalinovy vlády. Politický systém se příliš nezměnil. A právě v této situaci se chopil moci muž, jehož mnozí považují za Stalinova nástupce - Vladimir Putin. Ruský prezident sdílí Stalinovo odhodlání zlikvidovat ukrajinský národ a nezávislost Ukrajiny za každou cenu.
Na sociálních sítích začaly kolovat různé karikatury a koláže, zobrazující ruského prezidenta Vladimira Putina jako nacistického diktátora Adolfa Hitlera nebo sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina.
Putin v jednom ze svých projevů ospravedlnil podporu separatistických regionů na Ukrajině tvrzením, že bývalí ruští vůdci Josif Stalin a Vladimir Lenin darovali Ukrajině její území neprávem. Podle ruského prezidenta patří tato oblast Rusku. Dále dodal, že Ukrajina nemá žádnou vlastní kulturu ani identitu. Reakce na jeho slova na sebe nedala dlouho čekat. Mnoho lidí jej přirovnalo právě k zmiňovanému Stalinovi. Vznikly také karikatury, kde je Putin vyobrazen jako Stalinovo a Hitlerovo společné dítě. Lidé často narážejí i na jeho výšku a takzvaný Napoleonský komplex.
Co mají Vladimir Putin a Josif Stalin společného?
Sklony k paranoii, mystická aura absolutní moci a obdiv celého národa, pramenící ze strachu a fascinace zároveň, to je jen zlomek podobností, které spolu sdílejí. Podívejme se ale na jednu velmi zajímavou symboliku.
Jak jsme již výše zmiňovali, 23. 2. 1944 zahájil Stalin deportaci Čečenců a Ingušů z Kavkazu.
Téměř stejného data, dne 24. 2. 2022 v ranních hodinách, spustil Vladimir Putin válečný konflikt na Ukrajině. Symbolické, že? Úmysl nebo náhoda?
Podívejme se také na další podobnosti. Stejně jako v případě Stalina, nepochází moc Putina z úřadu samotného, ale čistě z jeho osoby. Kromě toho, že jsou oba vůdci menšího vzrůstu, nemají rádi ve svém okolí muže, kteří jsou vyšší. Společné mají také to, že se oba obklopili poskoky. Putin je velmi ostražitý, má strach z atentátů a klade důraz na ochranu své osoby. Stalin trpěl podobnou paranoií. Oba jsou nepředvídatelní. Putin si stejně jako Stalin nechává rozhodnutí pro sebe až do poslední chvíle. Rusové jsou fascinováni Putinem stejně, jako byli současníci fascinováni Stalinem. To je asi největší rozdíl mezi ním a předchozími ruskými vůdci. Díky neomezené moci se podobá Stalinovi stále více. Zatím však nikdo neumí s určitostí říci, zda se z Putina stane vraždící monstrum, jakým byl i Stalin.
Stalinův režim a deportace krymských Tatarů
I tatarské obyvatelstvo má za sebou velmi špatnou zkušenost z období stalinismu, kdy sovětský diktátor nechal všechny Tatary deportovat do střední Asie poté, co je obvinil ze spolupráce s nacisty. Jak to celé vzniklo?
V minulosti tvořilo tatarské obyvatelstvo na poloostrově Krym většinu. Žili zde již od příchodu Čingischána ve 13. století. Stalin je přesto v roce 1944 násilně deportoval na území dnešního Uzbekistánu. Tatary nahnali do vlaků a odvezli tisíce kilometrů od jejich domova. Stalin chtěl vyčistit Krym od původního obyvatelstva, které neprávem obvinil z kolaborace s nacisty. Tato deportace byla nejbrutálnější kapitolou v historii ruských a sovětských zvěrstev proti Tatarům. Podobné pokusy zde byly již od roku 1783, kdy Krym anektovalo carské Rusko, uskutečnil je však až Stalin. Poloostrov byl v letech 1941-1944 okupován nacisty a pro Stalina nebylo nic jednoduššího, než obvinit původní obyvatelstvo z kolaborace. Deportace začaly 18. května 1944. Krymští Tataři se vrátili zpět na poloostrov až po rozpadu Sovětského svazu. Návrat domů jim Kreml umožnil až v druhé polovině 80. let během „perestrojky“ Michaila Gorbačova. Proč tedy Krym nevrátili Tatarům?
Hladomor byl Stalinovým trestem Ukrajině
Hladomor v třicátých letech 20. století je největší národní katastrofou v ukrajinské kolektivní paměti. Postihl téměř každou rodinu. Údaje o počtu obětí hovoří přibližně o 3,5 až 7,5 milionu lidí. Ukrajinský hladomor byl jedním z důsledků stalinské politiky kolektivizace zemědělství. Faktem bylo, že hladomoru se dalo předejít. Stalin dokonce nechal nakoupit obilí ze zahraničí, což je nesmírný paradox vzhledem k tomu, že Ukrajina byla největším světovým vývozcem tohoto artiklu. Ukrajině ale potravinovou pomoc neposkytl, namísto toho ještě zvýšil tlak na venkov. Potravin by byl dostatek, ale stát většinu zkonfiskoval pro své vlastní potřeby. Vládla nespokojenost. Ukrajinští komunisté žádali, aby se zvýšila produkce obilí. Tehdy začaly první problémy a na následky hladomoru začali umírat první lidé.
Hladomor, který se během roku 1932 postupně rozšiřoval, dosáhl svého vrcholu počátkem roku 1933, kdy měla pětičlenná rolnická rodina k dispozici ke konzumaci 80 kg obilí (1,7 kg/os.) do následující úrody. V důsledku nedostatku potravy jedli rolníci kočky, psy, myši, kůru, listy, ba dokonce splašky. Byly zaznamenány i případy kanibalismu. I přes tuto situaci pokračovali straničtí představitelé v konfiskování chleba, aniž by brali ohled na důsledky hladomoru ve vesnicích, v nichž obyvatelstvo postupně vymíralo.
Stalin a jeho spolupracovníci se na všechno dívali úplně jinak:
„Mezi rolníky a naší mocí pokračuje tvrdý boj. Je to boj na život a na smrt. Letos se stal zkouškou naší síly a jejich vytrvalosti. Hladomor jim ukázal, kdo je tady pánem. Hladomor stál životy milionů lidí, ale systém kolchozů bude fungovat navždy. My jsme vyhráli válku!“
Jak moc sám svým slovům věřil, nezjistíme, každopádně snaha zlikvidovat ukrajinské rolníky byla evidentní. Existovaly i oblasti, které hladomor vůbec nepostihl, Ukrajina však byla zasažena nejvíce. Jeden z faktorů pramení v první pětiletce, ve které se proklamuje:
„Ukrajina bude sloužit jako kolosální pokusná laboratoř nových forem sociálně-ekonomické a výrobně technické přestavby venkovské ekonomiky celého Sovětského svazu.“
V letech 1932 až 1933 zemřelo kvůli hladomoru téměř 10 milionů Ukrajinců. Jejich smrt byla důsledkem nesmyslné a nelidské politiky, kterou prosazoval Josif Stalin.
Den, na který ruský Beslan nikdy nezapomene - 1. září 2004
Byl to okamžik, kdy pročečenští ozbrojenci 1. září 2004 - na začátku nového školního roku - v místní škole č.j. 1 zajali 1128 osob, z větší části školáků, a tři dny je drželi jako rukojmí.
Drama skončilo 3. září několikahodinovou přestřelkou s ruskými bezpečnostními silami, speciálními jednotkami a výbuchy náloží, které v objektu rozmístili radikálové. Při incidentu a na jeho následky zahynulo 334 osob, z toho 186 dětí. K útoku se přihlásil čečenský terorista Šamil Basajev. Podrobnosti útoku nejsou zcela známé a panují jisté rozpory v tom, kdo za příčinou exploze stojí. V návaznosti na tyto útoku Putin zavedl nová a rozsáhlá protiteroristická opatření.
Útok v moskevském divadle na Dubrovce
Přes 800 lidí sledovalo 23. října 2002 muzikál Nord-Ost, když do sálu muzikálového divadla Dubrovka v Moskvě vnikly desítky čečenských teroristů. Byly mezi nimi i ženy oděny do černého - černé vdovy. Teroristé žádali odchod ruské armády z Čečenska. Dne 26. října 2002 po nasazení omamujícího plynu vpadly do divadla ruské speciální jednotky. Při akci zahynulo zhruba 130 rukojmích. O život přišlo i všech 40 teroristů. Mnoho z nich mělo střelnou ránu na krku. Na 19 let vězení soud v Moskvě odsoudil muže obžalovaného za napomáhání čečenským teroristům, Chasana Zakajeva, který přiznal svou vinu – spolupachatelství – jen částečně. Před soudem prohlásil, že nebyl členem bandy Šamile Basajeva. Tvrdil, že neměl informace o připravovaném útoku. Domníval, že do Moskvy přepravuje zbraně a náboje, nikoli výbušninu. Dodal, že jako odměnu za přepravu tohoto nákladu mu objednavatelé slíbili 800 dolarů. Dodal, že mu zaplatili jen polovinu částky, proto dále odmítl s teroristickým komandem spolupracovat. Na dlouhé tresty vězení byly dříve v Rusku v této, tzv. . kauze Nord-Ost odsouzení šest spolupachatelé
Putinova "střelba" do vlastních řad
Mnoho Rusů je s Putinovým režimem nespokojeno stejně, jako byli lidé nespokojeni s činy Stalina.
„Vždycky jsem podporovala opozici a věděla jsem, že Putin podporuje v Rusku korupci a zavírá oči před všemi problémy lidí. Ať už jde o chudobu, absenci vyhovujících podmínek ve školách, školkách, nemocnicích v ruských městech, nízké platy a životní úroveň. Putina nezajímá jeho národ, je to šílený diktátor, který zotročil naši zemi,“
říká v rozhovoru pro magazín Interez Maria Chumakova, která pochází z Ruska.
Předseda vlády SR Eduard Heger zdůraznil, že v případě Ukrajiny je třeba společně najít scénáře pomoci, které Ukrajinu pozvednou.
„Tyto scénáře musí vést k tomu, abychom zastavili Vladimira Putina a odstavili ho od moci, kterou zotročuje i ruské občany. Protože ti dnes velmi doplácejí na jeho režim a doplácejí na to i všichni lidé v Evropě,“
řekl Heger.
Separatistická vláda Čečenska rovněž prohlásila výše zmíněné události roku 1944 za genocidu. Členové čečenské diaspory a jejich příznivci dodnes vzpomínají 23. únor jako den smutku, jako Světový den Čečenska k uctění památky obětí, stejně, jako se pro Ukrajinu stává symbolem smutku zase 24. únor.
Myslíte, že je to náhoda? Historie se opakuje.
Zdroje: The Washington Post, Interez, Aktuality, Denník Štandard, Aktualne.cz, RTVS, Extraplus, Teraz.sk, Pravda, Svetobeznik, Pluska, Web archive, Uofa.ru, New Lines Mag, Wikipedia.org, vlastní dotazování
