David Procházka, podnikatel a nejmladší zastupitel Prahy: Neříkám, že by se mi nelíbilo stát se primátorem, ale buď skončíte ve vězení, nebo na psychiatrii

Davide, tys jako malý hrál fotbal. Byla to vždycky tvoje vize, nebo tě to vždycky vedlo k podnikání? 

K fotbalu mě přivedl můj otec, protože byl také fotbalista. Hrál jsem od pěti let a byla to věc, která mě v mládí hodně naplňovala. A jsem hrozně rád, že jsem nesklouzl k ničemu jinému, věnoval se kolektivnímu sportu, který si myslím, že člověku dá do života opravdu hodně. Já jsem se z toho do podnikání i do osobního života odnesl hodně. Bylo to hodně věcí, který mě nějakým způsobem ovlivnily. A asi jsem neměl nikdy úplně vizi, že chci být profesionální fotbalista, to tak asi nebylo. Ale ani nemůžu říct, že jsem v takhle mladých letech počítal s tím, že budu někdy podnikat. 

Prodej investičního bytu - Praha 6 - 2+kk -, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Takže něco mezi. Kdy se to změnilo? Kdy tě to napadlo, že bys chtěl podnikat? 

Asi první nějaké náznaky jsem měl na střední škole, kdy jsem cítil, že nejsem úplně dobrý student a škola mě nebavila. Tak jsem si říkal, že to není ta správná cesta. Už odmalička jsem pořád něco vymýšlel. Avšak první seriózní podnikání přišlo až na konci střední školy, kdy jsem si založil firmu na rozvoz květin. 

To ti bylo 17 let? 

Ano. 

To tedy byla taková první vize založit firmu s květinami? A co bylo dále? 

Když jsem byl mladší, rozvážel jsem pizzu. Po měsíci a půl jsem si řekl, že to opravdu nedám. Nebavilo mě to a bylo to stereotypní. Říkal jsem si, že potřebuji něco jiného. Tak mě napadly květiny a byl to takový zajímavý impuls. Přišel jsem k tomu, jak se říká slepý k houslím. Viděl jsem ale příležitost, to patří i mezi moje silné stránky. Tu příležitost jsem v tom uviděl a zkrátka začal. 

Prodej investičního bytu s předzahrádkou, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Ty jsi říkal v nějakém rozhovoru, že to bylo on-line a že jsi začal jako mezi prvníma rozvážet. Nebyl to trošku risk, když v té době ještě on-line tolik nebyl? 

Byl to risk z pohledu toho, že ten trh ještě nebyl připravený. Na druhé straně to byl mnohem menší risk, než si udělat kamennou pobočku, najmout deset zaměstnanců, platit sto tisíc nájem měsíčně nějakému “obchoďáku”. Udělal jsem si facebookovou stránku a napsal jsem, jaké jsou možnosti. Dojel jsem do velkého obchodního centra, nakoupil květiny, uvázal je a začal rozvážet. Riziko tam bylo malé a já jsem neměl co ztratit.  

Co je lepší u podnikání? Risk, nebo jasná vize? Ale ona i ta jasná vize někdy může být risk. 

Myslím, že to spojené. Já si myslím, že je důležitá jasná vize, ale ten risk tam je vždycky. Vždycky musíte udělat ten krok do toho neznáma. Jít, založit tu firmu a najít ty peníze. Buď vlastní, nebo něčí. Najmout i ty první zaměstnance... Těch překážek k tomu, než se vůbec do toho pustíte, je opravdu moc. A na téhle cestě se devadesát procent lidí se skvělým nápadem ztratí a překážku nepřejdou. Teď mi to zní jednoduše, ale začátky byly těžké. Musíte tu firmu zkrátka založit a udělat celý proces. Založit třeba pět, šest firem, může někoho odradit. Ano, jasná vize je důležitá, ale na začátku musí být risk, když vstupujete do neznámého prostředí. 

A měl jsi někoho, kdo ti pomohl, nebo si do toho šel sám? 

S tím rozhodnutím jsem do toho šel sám, ale pak mi hodně v začátcích pomohl můj táta, který se mnou firmu nastartoval tím, že mi pomáhal jezdit pro kytky a tak dále.

Tvůj tatínek podniká s tebou, nebo už si to vedeš úplně sám? 

Sám.  

Ty jsi začínal hodně mladý, brali tě starší podnikatelé nebo ti lidé vážně? Není to trošku nevýhoda? 

Já v tom právě našel obrovskou výhodu. Komukoliv napíšete, tak vám chce pomoc. Nebo já jsem se s tím alespoň setkal. Když mi bylo 19, vzal jsem si žebříček 100 nejbohatších Čechů a našel jsem na ně kontakt. Musím říct, že jsem byl hrozně překvapený, kolik těch lidí mi dalo zpětnou vazbu. Jasně, přijďte za mnou, já vám tady věnuji 30-40 minut, pojďme si popovídat. A já jsem tady v tomhle období potkal strašně moc zajímavých lidí, s některými jsem v kontaktu dodneška a vymýšlíme spolu nějaké věci. Takže pro mě právě to, že jsem byl mladý, byla obrovská výhoda. 

Začal jsi s květinami a potom ses začal věnovat politickému marketingu. Vedlo tě to vždycky k politice? 

Vždycky jsem měl asi nějaké ambice, vím to. Politika je velký svět toho, kde člověk může ovlivnit něco, v mém případě pro dobro společnosti. Z mého pohledu samozřejmě ne každý si může myslet, že to je dobré pro společnost, ale z mého pohledu ano. Ze strany politického marketingu to vidíte, jak to funguje v zákulisí. Do dnešního dne z toho hodně čerpám a v rámci mé politické kampaně, kterou jsem vedl v létě a na podzim, mi to hodně pomohlo. Mohl jsem využít ty věci, které jsem tam poznal. takže asi můžu říct, že někde vzadu jsem měl, že ta politika mě láká, byť musím říct, že jsem myslel, že to bude později, myslel jsem tak ve 40. A ono to nabralo trošku rychlejší spád, než jsem čekal. 

Ty jsi teď nejmladší zastupitel na magistrátu, že ano. Jak tě berou ti ostatní, když pořád mluvíme o tom věku? 

Já si zase myslím, že je to dobré. Samozřejmě, může to být trošku víc negativní, ale může to být nevýhoda v tom, že si právě řeknou, on je mladý nebo on tomu v podstatě moc nerozumí, tak bude hrát podle našich not. A na druhé straně tam je zase to, že vám chtějí pomoci, když jste mladý a že komukoliv napíšete, tak vám řekne jo jasně, stav se tady u mě v kanceláři a já ti řeknu, jak mám v tomhle zkušenosti, co jsem z toho načerpal během těch let. Myslím si, že to má jak výhody, tak nevýhody. Měli jsme zatím jen první ustavující zastupitelstvo, takže ještě tu reálnou politickou práci jsem zatím nezažil, abych mohl říct, jestli to je výhoda nebo nevýhoda. 

My jsme se bavili ještě před rozhovorem, že jsi vždycky plánoval to, do 30 toho hodně dosáhnout. 

Teď jsem se na začátku roku hlásil do aktivních záloh Armády ČR, to bych měl absolvovat na začátku příštího roku jako kurz. Pak bych chtěl jít na výběrové řízení k speciálním silám. No a pak těch met, které mám jako další, už asi do třiceti nestihnu. Ale jsem spokojený.  

My jsme trošku přeskočili z toho podnikání do politiky, ale když se vrátíme k tomu podnikání, tak ty jsi založil firmu, Donio, ano? Můžeš nám trošku popsat, co je to za firmu? 

Donio je on-line nová platforma, kde si mohou lidé vybrat peníze na svůj životní příběh. Funguje to tak, že přijde například rodina a řekne, že potřebuje nový vozíček pro naši dceru, ale nemůže si ho dovolit. Tak přijdou k nám, založí si sbírku sami, my jim to schválíme a zkontrolujeme, jestli je to opravdu poctivé. Ty informace, co uváádí, že jsou pravdivé, že to není nějaký podvod. Pak tu sbírku schválíme a dáme jim tu platformu a stránku, kde mají svoji sbírku a lidé jim tam můžou přispívat peníze. Takhle pomáháme lidem vybírat peníze na to, aby si mohli nějakým způsobem změnit ten svůj životní příběh. A za poslední tři roky, což je celé to období, co fungujeme, tak se nám takto podařilo vybrat už 600 milionů pro víc než desetitisíce lidí. 

To tehdy začalo v covidu, že ano? 

Ano, tak nějak. Bylo to ohromné, protože nás to v podstatě neohrozilo a mohli jsme pomoct. Donio není podnikání, protože pro mě je podnikání primárně za účelem zisku, což do něho nikdy stavěné nebylo. My pomáháme, když se něco stane. Tornádo, nějaká tragédie, nebo teď i válka na Ukrajině. To jsou momenty, kdy lidé opravdu chtějí pomáhat. Mohou se tedy zapojit z domova. Je to skvělé, tohle má na společnost dobrý dopad.  

A není těžké, když se vám hlásí hodně lidí, že chtějí pomoc, koho vybrat? Podle čeho vybíráte? 

Nechci říct, že pustíme úplně každého. Ale určitě každého, kdo splní legislativní rámec. Vybírá se to podle toho, jestli to není podvod a je to reálný člověk. Každý měsíce máme 200 až 250 nových sbírek. Snažíme se pomoct opravdu s čímkoliv. Od zdravotnicích pomůcek, až třeba někomu, kdo chce vydat knihu. Lidé nám musí ukázat osobní doklady nebo, když chce třeba ten nový vozíček, tak nám musí dát lékařskou zprávu, že má diagnózu, která ho opravňuje k tomu, aby ten vozíček měl a pak ty peníze většinou neposíláme tomu člověku, ale rovnou koupíme ten vozíček a necháme mu ho doručit. To je nejbezpečnější. 

Chtěl jsi vždycky takhle pomáhat? 

Ano, vždycky jsem to asi v sobě měl. Když jsem byl mladší, tak jsem třeba chodil s batohem, měl jsem tam termosky, čaje, naléval jsem ho bezdomovcům v ulicích a povídal si s nimi. Jezdil jsem do dětských domovů a do domovů seniorů, takže jsem to vždycky v sobě nějakým způsobem měl. A asi mi pomohlo, že jsme naopak na druhé straně měli takový ten “drive” a trošku toho byznysového myšlení, což si myslím, že hodně lidem v neziskovém prostředí chybí, a proto třeba nejsou schopní tu svoji práci, kterou dělají, udělat v nějakém větším měřítku. Ještě před firmou Donio jsem hodně pomáhal lidem s Matějem Misařem. 

A vím, že se tě hodně lidi ptají, jestli budeš tedy opouštět vedení Donio, kvůli politice? 

Ano, chci se opravdu věnovat stoprocentně politice. Vždycky dělám věci na sto procent. A netrpím tím, že bych potřeboval kontrolovat, jak to ve firmě funguje. Důležité je najit schopného člověka. 

Jak chceš jako zastupitel Prahy město rozvíjet a v čem mu chceš pomoci? 

Když jsem vstupovat do kampaně, věnoval jsem se třem tématům. První byla inovace, inovativní prostředí. Co se týká inovace, tak si každý představí, drony, roboty, ale dneska jsou inovace spíš o jiných věcech. Solární panely, využívání obnovitelných zdrojů, snížení energetické náročnosti budov a tak dále. Takže to je první téma. Druhé téma byla sociální politika, protože to nějakým způsobem zasahuje do toho odvětví sociální politiky. Pomoc městu zase v nějaké inovaci a aby ta sociální politika byla efektivnější. Třetí - manažerský pojem. V politice je celkově hodně schopných lidí a lidí, co znají ty zákony, mají to nastudované a znají tu teorii. Super, ale je tam jako hrozně málo těch lídrů. Málo lídrů, co zkrátka ukážou ten směr. To bych chtěl dělat já. 

Chceš být lídrem? 

Já to beru tak, že jako lídr je nadnesené slovo. Že zkrátka dokáže lidi nasměrovat nějakým směrem, nechci říkat správným. 

A je tvoje vize třeba stát se i primátorem, sahá ten cíl tak daleko v té politice?  

Nebudu říkat, že by se mi nelíbilo stát se primátorem, byť teda každý říká, že primátor je poslední politická funkce. A že primátor Prahy je to nejhorší, nejhorší post v zemi, to nikdo nechce. A kdo to dokáže, tak skončí ve vězení nebo někde na psychiatrii. (smích) 

V politice mám velké ambice, byť tady hodně poznávám, že tam ten čas je. Mnohem důležitější v tom byznyse je, že se některý ty levely trošku dají přeskákat a člověk je schopný během dvou let fakt udělat velkou firmu a stát se jako v uvozovkách tím velkým podnikatelem. V té politice to chce čas. 

Myslíš si, že ti v politice pomůže, že jsi mladá nová tvář a že jsi víc namotivovaný než ti, kteří už jsou tam právě trošku otrávení. Když to takhle řekneme, myslíš, že ti to pomůže?

Určitě. Může mi to například pomoct v dalších volbách. Ale bohužel se stávají i neúspěchy, v politice byl i mladý Dominik Ferri a bohužel to nedopadlo úplně dobře. 

Které téma si myslíš, že jsou nejdůležitější pro mladé? Teď se hodně řeší to stejnopohlavní manželství. Jaký na to máš názor? 

Nevidím důvod, proč bychom měli někoho omezovat v lidských právech, mě to osobně v ničem neomezuje. Já jsem heterosexuál, chci mít rodinu, ženu, ale nevadí mi, že dva homosexuálové budou mít sňatek. Takže mně ta otázka přijde taková až zbytečná. Měl by to být standard a neměla by se vůbec vést takto široká diskuze, že těch problémů, který tady jsou a jsou reálné, je mnohem víc a ty mi přijdou důležitější. 

Co bys poradil mladým lidem, mladým podnikatelům, co už i chtějí podnikat nebo jít do politiky? 

Nebát se. Udělat ten první krok do neznáma. Na druhou stranu, ano, je to risk, protože devět z deseti firem dnes skončí, takže strach je oprávněný. Chápu to, ale čím víc to budete zkoušet, tak tím víc to třeba jednou vyjde. Takže fakt se nebojte. Co jako mladí lidé můžete ztratit? Vždy se můžete vrátit za rodinou. A když si půjčíte, třeba sto tisíc, vyzkoušíte to, tak si projedete práci a za rok to splatíte. Ve starším věku už je to těžší, ale já se nikdy nebál. 

A stalo se ti, že bys hodně narazil při podnikání? Musel jsi začínat od začátku, nebo sis to pohlídal? 

Musím zaklepat, že jsem zatím fakt velkou srážku se zdí neměl. Ano, samozřejmě těch failů je strašně moc, ať už manažersky, nebo jako normální člověk. Samozřejmě máš občas problém s lidmi, manažery, atd. Někdy je člověk moc impulzivní a někdy je to těžké brát vše s nadhledem. Občas si ty věci bereš osobně. Ze všeho jsem si vzal ponaučení, největší fail to je, když to opakuješ podruhé. Já musím říct, že se mi ještě nestalo, že bych udělal jednu velkou chybu dvakrát. Takže z tohohle pohledu zatím naštěstí ne. 

A co bys poradil lidem? Nějaké tři základní věci, které jsou dobré k podnikání?  

Nepotřebuji nikomu dávat rady, nepovažuju se za nějakého extra úspěšného podnikatele. Zkrátka říkám, byla tam dřina a bylo tam štěstí.

Myslíš si, že ženy mohou být dobré podnikatelky? 

Znám několik žen, které jsou dobrými podnikatelky, takže určitě ano.

Podnikatelky i političky? 

Političky taky. Dnes vidíme, že minimálně v Evropě je trend, že na těch vedoucích pozicích jsou ženy.  

Líbí se ti úspěšné ženy? 

Ano, rozhodně. 

Takže to podporuješ? 

Naprosto obdivuji. 

A jak to děláš ty? Přece jenom nemůžeš pořád pracovat. Jako vypínáš hlavu? 

Hraji fotbal a za těch 90 minut vypnu hlavu. Hodně mi pomáhá číst, čas s rodinou a přáteli. Důležitý je balanc. Je to na vás, jak si to poskládáte. Kolik dáte do práce a kolik do osobního života. Hrozně důležitý je poslouchat svoje tělo a ono vám to tělo vždycky dá nějaký náznak. Jakože: “Hele už jako opatrně!” Minulý podzim se mi to stalo, tak jsem odjel na dva měsíce do Španělska. 

Jasné, člověk musí dávat pozor na to “vyhoření”...

Určitě, ono to opravdu přichází postupně. A je to o tom, jak je člověk schopný na to reagovat. Člověk to své tělo musí poslouchat. Občas vypnout a odpočnout si. 

Ano. Mě třeba moje práce fakt baví. Máš to tak i ty? Já si myslím, že je důležité, když člověka práce baví.  

Taky. Já jsem začal podnikat i kvůli tomu, že jsem věděl, že bych byl asi nezaměstnaný.(smích). Mě někdo zaměstnat, tak mě za měsíc vyhodí. (smích) 

Proč? 

Nejsem schopný kontinuálně systematicky dělat jednu práci. Mám rád, když je to různorodé. 

Nezvládáš autoritu? (smích) 

Autorita jako taková mi nevadí. Samozřejmě lidi, kteří si myslí, že jsou autority, ale autority nejsou, ať už na základě dosažených výsledků nebo stylu vedení, fungování, tak tam problém mám, ale ne kvůli tomu, že to je autorita, ale kvůli tomu, že ten člověk říká něco a já vím, že to tak není.

Teď v té politice to má fakt každý jiný názor, jak se s tímto popasuješ?

Politika jako taková je o umění kompromisu. Bude to hodně o tom vzít si svoje názory, nechat si je u sebe, utřídit si nějaký svůj vlastní názor a pak se ho snažit říct, protlačit a prezentovat ho. Můj názor je takový a takový a snažit se zase přesvědčit ostatní kolegy tam, že tohle může být ta správná cesta.

Hlavně se ale nesmíš bát říct svůj názor...

To je jasné. Já se na začátku spíš rozkoukávám. S byznysem se to ale nedá srovnat, je to úplně jiné.

O čem to je? 

Je to o tom, že si dokážete obhájit tu svoji věc. A když máte politickou podporu, jestli dokážete předsvědčit dost lidí. Jsou tam hodně zákulisní hry. Neříkám, že to je něco nelegálně špinavého, ale je to zákulisní hra toho, že si tady domluvíte podporu pro nějaký váš nápad a něčím si ho dokážete obhájit. Nebo dokážete nabídnout zase vy něco... Není to čistě vždycky jenom racionální, úvaha pro tu věc, pro kterou hlasuju, je správně nebo ne, ale jestli vím, že pro to hlasovat mám....

Myslíš si, že je ta politika tedy správný směr?

Doufám. Čas ukáže. Bavil jsem se s nějakými lidmi a ti třeba šli ze soukromého sektoru, měli firmu, nechali ji a šli do politiky. Uvidíme, ten střet s realitou je krutý...

Tak budu držet palce, ať ti to vyjde. Moc děkuju za rozhovor.

Taky děkuju.