Jaderná válka nemá vítěze a elektrárna je riziková stejně jako obývák, říká Štěpán Kochánek ze SÚJB

Jak hodnotíte současnou úroveň jaderné hrozby v Evropě v důsledku války na Ukrajině a jak se SÚJB připravuje na možné zvýšení rizik (teroristické útoky, kybernetické útoky, sabotáže)?

Ruská agrese na Ukrajině přinesla bezpochyby značné zvýšení napětí mezi NATO a Ruskou federací. Rozkol v postojích vůči ruské válce proti Ukrajině můžeme vidět i mezi státy EU. Ze strany ruských médií zaznívají výhrůžky jadernými útoky evropským zemím, včetně Česka, a to i od lidí, kteří jsou blízcí ruské vládnoucí garnituře. Tato situace trvá celou válku a v posledním období se dále eskaluje. Z tohoto pohledu je jasné, že situace je nestabilní a hrozba narostla. Nelze bohužel předjímat, jak se bude celá věc vyvíjet a musíme být připraveni na to, že ruské záměry a kroky můžou být všelijaké. Nemyslím však, že je nutné podléhat panice. Podobné eskalace přicházely již v minulosti, během sovětské éry, a vždy se ukázalo, že princip jaderného odstrašení je funkční. Strategicky bylo už za studené války známo, že jaderná válka nemá vítěze. Pokud se tedy v ruských médiích hlasitě hovoří velkohubými slovy o taktických jaderných úderech, nelze to sice brát na lehkou váhu, ale také nejde o proklamace konkrétních strategických rozhodnutích Kremlu. Je bohužel možné, že s pokračující válkou a rostoucím počtem domácích krizí v Rusku bude tato rétorika dále sílit.

SÚJB má mimo jiné na starosti právě dohled nad zabezpečením, security, jaderných zařízení. Schvalujeme a kontrolujeme právě to, jak je u nich zajištěna ochrana před sabotážemi, krádežemi, útoky a jinými protiprávními činy. Každý provozovatel musí mít robustní soustavu opatření, aby bylo zařízení proti těmto útokům chráněno. V důsledku války na Ukrajině jsme již před několika lety zahájili práce na doplňcích příslušných vyhlášek, které by měly tuto ochranu posílit. To se týká např. opatření proti dronům, ale i kybernetickým hrozbám. V současnosti také měníme tzv. projektovou základní hrozbu, což je státem určená definice možných útočníků a jejich postupů, vůči kterým se musí provozovatelé jaderných zařízení ochránit. Na tom se podílí řada ministerstev a také bezpečnostních složek, včetně tajných služeb. Cílem je, aby projektová základní hrozba a v návaznosti na ni i ochrana jaderných zařízení odpovídala současné vyhrocené situaci.

Prodej bytu ve vile se zahradou, Běchovice, Praha 9

Zobrazit nemovitost

Rusko a Bělorusko v rámci cvičení Západ-2025 simulují i scénáře zahrnující použití jaderných zbraní. Do jaké míry je podle vás taková demonstrace reálnou bezpečnostní hrozbou a co z ní může prakticky vyplývat pro Českou republiku?

Není to poprvé, co Rusko s Běloruskem provádějí toto cvičení tímto způsobem. Zapadá to do schématu vytváření napětí s cílem destabilizace situace. Jistě je záměrem i vyděsit veřejné mínění ve státech EU a NATO. Mám za to, že ruská strana si je stále vědoma rizik plynoucích z použití jaderných zbraní a nehodlá je ve skutečnosti použít, jistě ne v rámci probíhajícího cvičení. Ovšem jak víme, Rusko dokáže tato cvičení zneužít a plynule přejít ke konvenční vojenské invazi či útoku, jako ukázalo (ještě pod názvem SSSR) v roce 1968 proti Československu a v roce 2022 vůči Ukrajině. Musíme být proto připraveni a nepodceňovat jej.

Prakticky, a to nejen během tohoto cvičení, bychom se měli soustředit na plnění úkolů v rámci struktur NATO. Naše jednotky již v minulosti prokázaly svoje kvality a jistě by byly přínosem i v případě skutečného konfliktu s Ruskem. Co je možná ještě podstatnější, je příprava infrastruktury a společnosti na možnou krizi spojenou s válkou, která by nutně nemusela ani probíhat v ČR, ale měla by dopady na celou EU. Tomu se již nyní můžeme věnovat a vytvářet si potřebné rezervy. Čemu je třeba se věnovat především, je stav mysli našich lidí. Společnost je polarizovaná a její velká část není ochotna snášet dopady takové krize. Věřím, že v nás všech je mnoho sil i dobrého, jak nakonec ukazují třeba povodně a jiné krizové situace, které dokážeme zvládnout, přesto je nutné s myšlením lidí pracovat a vytvořit solidní zázemí, které nám umožní se s problémy popasovat.

Po incidentech, kdy ruské drony pronikly do Polska a Rumunska, roste nervozita v NATO. Mohou takové „malé“ provokace přerůst v širší krizi, při níž by se i otázka jaderného odstrašování stala realitou pro střední Evropu?

Bohužel se to myslím nedá vyloučit. Rusko zjevně v posledních dnech tyto své akce stupňuje a vše nasvědčuje tomu, že nejde o náhodu. Může jít o snahu vytvořit mezi státy NATO rozkol nebo získat zastrašením lepší vyjednávací pozici. Pokud však NATO zareaguje, může to vyvolat i protireakci Ruska. V minulosti se v takových případech většinou stáhlo, ale také nebylo několik let vtaženo do neúspěšného konfliktu, který může přerůst i do jeho domácí sociální a politické krize. I kdyby provokace vedly k vážnějšímu střetu, stále to nemusí znamenat nasazení jaderných zbraní. V tom myslím platí to, co jsem uvedl výše. Nemůžeme ale myslím najisto vyloučit, že ke konfliktu dojde, třebas jen místnímu. Musíme si přát, aby Rusko s těmito provokacemi přestalo a zahájilo standardní jednání vedoucí k ukončení války. Dosavadní pokusy o jednání vypadaly také spíš jako provokace a oťukávání protivníka, ovšem diplomatickou cestou.

Pokud by se objevila přímá jaderná hrozba v našem okolí – kdo by v Česku rozhodoval o vyhlášení mimořádných opatření a co by to prakticky znamenalo pro běžné občany?

Taková rozhodnutí náleží ústředním orgánům zodpovědným za řešení krizí, v případě těch největších krizí pak vládě a Parlamentu. K tomuto účelu slouží Bezpečnostní rada státu a Ústřední krizový štáb, jakožto poradní orgány vlády. Záleželo by na tom, jestli už k nějakému útoku došlo a jaké byly jeho dopady. Podle toho se vyhlašují různé typy bezpečnostních nebo krizových stavů a na ně se vážou různá opatření, která mají zajistit ochranu obyvatelstva. Tato opatření by prováděly kraje, Hasičský záchranný sbor, zčásti i armáda a také složkové ústřední orgány. SÚJB by například prováděl v těchto situacích monitorování radiační situace, popř. dle možných radiačních dopadů na obyvatele doporučoval přijetí ochranných opatření, jako je třeba ukrytí nebo evakuace.

V hypotetické situaci jaderného útoku na některý z hraničních států NATO by se sledovaly dopady na naše území. Obyvatelstvo zasažené radioaktivitou by bylo varovány a zajistila by se jejich ochrana formou těch zmíněných ochranných opatření. Mohlo by dojít i k omezení konzumace některých potravin, ochranným opatřením pro zemědělská zvířata atp. V tom by se situace zásadně nelišila od případu těžké havárie jaderné elektrárny v blízkém zahraničí. Přímý zásah území Česka by samozřejmě vyžadoval mnohem masivnější nasazení integrovaného záchranného systému a nejspíš i závažnější ochranná opatření, co do jejich rozsahu.

V kontextu geostrategického napětí: do jaké míry je ČR závislá na dovozu uranu a dalších kritických materiálů a jaká opatření SÚJB podporuje pro diverzifikaci zdrojů?

V současné době již několik let podniká provozovatel našich jaderných elektráren kroky k tomu, aby nemusel využívat jaderné palivo ani jaderné technologie z Ruska. Je to ostatně dáno i těžkou dosažitelností těchto věcí. Aktuálně má ČEZ, a.s. naskladněny nebo zasmluvněny dostatečné zásoby paliva a chystá se na přechod na nové typy paliv od vícero různých západních dodavatelů. K tomu by mělo dojít od roku 2026. To by mělo vést k úplné nezávislosti na ruských dodávkách a k vyšší diverzifikaci. Nově je také provozovateli uložena zákonná povinnost mít zásoby paliva alespoň na několik let dopředu, abychom zajistili energetickou bezpečnost. Dá se říci, že závislost na těchto dodávkách je nyní minimální či snad dokonce již zcela pominula.

Tento postupný přechod je ze strany SÚJB posuzován a schvalován. Všechna nová paliva podléhají povolení ze strany SÚJB. V případě jiných komponent jaderných elektráren není vždy povolení vyžadováno, ale regulátor musí být o změnách alespoň informován, neboť mohou mít dopady na jadernou bezpečnost. Aby SÚJB přechod co nejvíce usnadnil, dlouhodobě tyto otázky s provozovatelem konzultuje, seznamuje se se stavem věci a poskytuje zpětnou vazbu, aby v okamžiku nasazení nových dodávek nedocházelo k průtahům. Mohu říci, že celý proces probíhá úspěšně a efektivně.

Jak vidíte perspektivu nových jaderných reaktorů v České republice — například nové bloky v Dukovanech nebo Temelíně — z hlediska bezpečnosti a kybernetické odolnosti?

Optimisticky. Jde o velký a náročný úkol, to je jisté, ale nastoupená cesta slibuje, že se podaří ho úspěšně dotáhnout. Pro nástup nových technologií, nejen velkých bloků, ale i malých modulárních reaktorů (SMR), jsme adaptovali jadernou legislativu a požadavky k zajištění bezpečnosti. V řadě případů jsme je posílili, ale také udělali technologicky neutrálnějšími, aby se daly aplikovat na různé typy zařízení při zajištění stejné úrovně bezpečnosti. Týká se to i oblasti kyberbezpečnosti, u které jsme od července zavedli mnohem přesnější a kvalitnější úpravu.

Chystaná zařízení patří v tomhle ohledu k nejmodernějším na světě a staví na vyzkoušených postupech. Přestože je budeme samozřejmě detailně hodnotit, abychom se ujistili, že nic nebylo dodavateli podceněno, očekáváme, že budou odpovídat nejvyšším mezinárodním standardům. Přesto bude náš pohled přísný, protože opatrnosti a konzervatismu není v našem oboru nikdy dost – bezpečnost především.

Blížící se volby mohou přinést změnu politického směrování České republiky. Do jaké míry mohou jejich výsledky ovlivnit oblast jaderné bezpečnosti — například vztah k Rusku, evropské sankce, diverzifikaci dodávek paliva či rozhodování o nových jaderných blocích?

Osobně se domnívám a doufám, že spíše ne. V minulosti jsme bohužel v různých zemích viděli, jak politické vlivy zasahují energetiku, ale i oblast jaderné bezpečnosti. V tomto případě mám za to, že u nás je ve hře značné množství objektivních faktorů, které by mohly bránit změně kurzu k horšímu. Řada rozhodnutí už byla provedena a bylo by spíš nemožné je zvrátit. To se týká jak nových bloků, tak paliva. Oblast jaderné bezpečnosti je navíc pod značným mezinárodním dohledem a ani země, jako třeba Maďarsko, které vykazují proruské tendence, se nemohou zcela vymknout z kloubů.

Co vás osobně přivedlo k oboru jaderné bezpečnosti? Byla to spíš náhoda, nebo celoživotní zájem o techniku a energetiku?

Vlastně kombinace obojího. Už od mládí mne tahle část fyziky a technologie fascinovala a s nadšením jsem čítával stará americká sci-fi z 50. let, kde se to hemžilo auty na jaderný pohon a osobními atomovými reaktory, které astronauti nosili u pasu. Když jsem pak zvolil jinou profesní dráhu a dal se na právo, při zpracování diplomové práce jsem si vybral téma jaderné regulace, jelikož se zrovna dostavoval Temelín a bylo kolem toho nějaké hemžení a soudní strkanice. Vedoucí diplomové práce mne s konzultacemi poslal na právníky SÚJB a ti mi nabídli práci. A je z toho láska na celý život.

Jaký je největší „jaderný mýtus“, který vás vždycky pobaví?

Takových je celá řada, ale moc zábavy s nimi člověk bohužel neužije. Obecně je hodně rozšířená představa, že radioaktivita je šíleně nebezpečná věc, která se vyskytuje jen poblíž jaderných elektráren a může vás při dlouhodobém vystavení zabít. Přitom je to přirozená součást našeho světa, která se vyskytuje v různé míře prakticky všude. Elektrárna je z tohohle pohledu stejně riziková jako váš obývák. Ten může být možná nebezpečnější, pokud máte doma vysokou úroveň radonu a nevíte o tom.

Co vás na vaší práci nejvíc baví a co je naopak největší frustrací?

Baví mne ta různorodost a možnost být u toho, když se posouváme technologicky dopředu. Nejvíc frustrující je asi fakt, že není možné naplnit očekávání všech, hlavně musíme zajistit bezpečnost, ostatní má nižší prioritu.

Kterou knihu, podcast nebo film byste doporučil lidem, kteří chtějí víc porozumět jaderné energetice a bezpečnosti, ale nejsou odborníky?

Doporučil bych sledovat přednášky naší paní předsedkyně Dany Drábové nebo Vladimíra Wagnera na YouTube, je to poučné a podané velmi srozumitelně.

Zdroje: autorský text, rozhovor, redakce