Mariana Prachařová otevřeně: "Jsem vděčná za mou rodinu a příjmení. Protekční dítě ale nejsem"
Mariana Prachařová má za sebou cenné zkušenosti z londýnského módního prostředí, kde mimo jiné asistovala při stylingu světové hvězdy Rity Ory. Přestože pochází z herecké rodiny, rozhodla se vydat naprosto odlišnou profesní cestou. Věnuje se módě, sociálním sítím a budování vlastní značky. V otevřeném rozhovoru promluvila o tom, jak zvládá tlak veřejnosti, jak reaguje na negativní komentáře i zda ji někdy trápí deprese. Přiblížila také své další plány do budoucna.
Jsme na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a Vy se o módu velmi zajímáte. Jak to u Vás momentálně vypadá?
Vypadá to tak, že se velmi těším. Já jsem minulou sezónu pražského fashion weeku nestihla, to jsem byla v Londýně, takže jsem byla na fashion weeku tam. Musím ale říct, když mám to srovnání, že tady v Česku to děláme velmi dobře, ale nebyla jsem v Londýně pozvaná na ty největší přehlídky samozřejmě.
Koukal jsem na komentáře, které se s Vaší osobností dost opakují. Byl jsem překvapený, co o Vás lidé říkají. Jak to vnímáte Vy?
Ráda bych řekla, že už jsem si zvykla, ale na to si myslím člověk nikdy moc nezvykne. Nejsem takový ten typ, kterému by to bylo jedno, ten flegmatik. Já vždycky, když bude nějaký ošklivý komentář, tak nad tím samozřejmě budu nějakým způsobem přemýšlet. Obzvlášť, když se vám člověk trefí do něčeho, co vy zrovna sami se sebou řešíte. Ale už trošku musím říct, že ten Londýn mě v tomto docela vycvičil, že se snažím si z toho nic moc nedělat, hlavně co se týče třeba toho oblékání, protože u nás chápu, že jsme víc konzervativní. Na tom mě ale bavil právě ten Londýn, že tam to všem bylo jedno, a naopak čím vlastně „divněji“ jsem byla oblečená, tím víc mi to lidé chválili. Takže se snažím z toho nic moc nedělat.
Oblékání chápu, ale lidé stále řeší Vaši rodinu a mají na to narážky, že jste protekční a podobně.
Samozřejmě tohle se taky se mnou táhne celý život. Vždycky říkám, že jsem vděčná za to, z jaké rodiny pocházím a jaké mám příjmení, protože to má nějaké výhody, ale bohužel i spoustu nevýhod, protože se s tím nese nějaké očekávání od společnosti. Co na to člověk může říct?
Nejsem protekční dítě. Kdyby to tak bylo, tak bych podle mě hrála v každém seriálu v Česku, což tak vůbec není.
Nikdy jsem toho nezneužívala a ani to nejde. Protekce vůbec takto nefunguje.
Trpíte někdy depresemi?
To bych takto asi úplně neřekla. Myslím si, že určitě nějaké třeba úzkosti a panické ataky jsem občas sem tam prožila, ale deprese to takto říct nejde.
Když máte úzkosti, tak jak je řešíte?
Už se mi to dlouho nestalo. Já spíš mívám takové panické věci, což se mi stává třeba v tramvaji. Mám občas taková místa, která mi evokují špatné stavy. Vždycky se snažím myslet na něco jiného, to mi pomáhá nejvíce. Něčím se zaměstnat, takže koukám například do telefonu nebo si pustím nějakou hudbu. Když se mi to stane většinou třeba v té tramvaji, tak prostě vystoupím, prodýchám to a snažím se s tím takto nějak vypořádat.
Jaké plány máte aktuálně do budoucna?
Vůbec žádné. Já jsem plánovací typ, ale zatím nic velkého mě nečeká, takže uvidíme.
Děkuji za rozhovor.
Zdroj: autorský text, vlastní dotazování
