"Největším mýtem je, že se prsa dají zvětšit pomocí vlastního tuku," říká plastický chirurg Ivan Justan
O nové metodě augmentace prsou jsme si povídali s plastickým chirurgem Ivanem Justanem z kliniky Mediestetik. Zásadní rozdíl oproti klasické operaci spočívá v šetrném přístupu k prsní tkáni, menším chirurgickému řezu a použití speciálních technik, které snižují riziko komplikací a zkracují dobu hojení. Ivan Justan je také jedním z lékařů, který operuje transgenderové lidi.
Pojďme na začátek přiblížit filozofii a přístup Vaší kliniky k pacientům.
Klinika Mediestetik přistupuje k pacientům tak, aby v první řadě pacientům neublížila. V druhé řadě, aby jim poskytla maximální komfort a maximální péči. Čili pacient, který přichází k nám by se měl dostat do zkušených rukou, které mu jsou schopny nabídnout to nejlepší, co v oboru zrovna je a které jsou mu také schopny podat ruku a vést ho celou léčbou, celým tím procesem kvůli kterému přišel.
Nabízíte inovativní metodu augmentace prsou. V čem spočívá hlavní rozdíl oproti tradičním technikám?
Já bych spíš řekl, že se změnil přístup k samotné augmentaci a mění se přístup k celé plastické chirurgii. Za mých mladých let se operovalo zásadně v celkové narkóze a postupně se vytřibují, hledají výkony, které se dají provést pouze v lokální anestezii. To znamená, že výkon, který bylo dřív nutné provést v narkóze,
dnes už můžeme a jsme schopni provést jenom v místním umrtvení, a to se stalo i augmentace, i u zvětšení prsou v současné době jsme schopni provést tento výkon s místním umrtvením. Je důležité informovat o tom, že to není pro každého.
Ne každý takový výkon může podstoupit, ale většina klientek může jít na augmentaci s místním umrtvením.
Pro koho to tedy není vhodné?
Není to vhodné pro pacientky, které přicházejí opakovaně.
Pro pacientky, které by chtěly velký implantát, pro pacientky, které potřebují nejen augmentaci, ale také modelaci současně.
Indikační kritérium je tam poměrné úzké a přesné, což se klientky dozví vždycky na konzultaci a my společně najdeme cestu.
Jaké jsou výhody této metody pro pacientky z hlediska rekonvalescence a výsledku?
Výhodou je, že to celé probíhá v místním umrtvení, takže pacientka, respektive klient přijde, ten den co provedeme operaci, za dvě hodiny po té operaci odchází domů, prsa už má zvětšená, další den by mohla přijít na kontrolu, když je vše v pořádku, může přijít klidně až za týden na kontrolu, záleží na klinice jak to bude mít domluvené.
V podstatě hlavní výhodou je, že nemusí zůstávat přes noc na klinice, může dvě hodiny po operaci odejít domů a ve svém domácím prostředí se přece každý cítí nejlépe.
Jak probíhá samotný zákrok a co může pacientka očekávat během operace?
Zákrok se neliší od standardní procedury, kterou my provádíme u klasické augmentace v narkóze, čili operace je hodně podobná, akorát celá probíhá v místním umrtvení. Po odchodu domů se opět příliš moc neliší od klasické augmentace, i pooperační péče, starostlivost je stejná. Já nabízím všem svým klientkám od roku 2015, že je můžeme propustit i po narkóze, ale po narkóze je to možné až šest hodin po výkonu, na rozdíl od místního umrtvení, kde to jde už po dvou hodinách. A skutečně toho několik klientek využilo. Čili udělali jsme v osm hodin ráno výkon a odpoledne odcházely domů, i tak to jde.
Ale teď máme tu možnost, že i odpolední klientka, která přijde a půjde na operaci až ve čtyři hodiny nebo v pět hodin, tak ještě ten večer může odejít.
Jinak v podstatě ten proces probíhá velmi, velmi podobně, jako při klasické augmentaci při celkové narkóze.
Jaké materiály, implantáty používáte při této metodě. Jsou něčím speciální?
Ty implantáty jsou standardní, jaké se používají při klasické augmentaci, jen
v případě, že se implantát vkládá v řezu v podpaží, tak se tam dává takový speciální implantát „diamantový implantát“ se tomu říká, protože má tvar diamantu.
Jakým způsobem tato metoda snižuje riziko komplikace po operaci?
Podle mé zkušenosti a podle mého názoru, metoda snižuje riziko komplikací vzhledem k tomu, že se používá jen u menšího zvětšení prsou,
když klientka přijde a bude chtít implantát čtyřista, pětset, tak tato metoda pro ní vhodná není, ale při velikostech dvěstě, třista, tak v ten moment metoda, kdy používáme menší implantáty
je vlastně méně komplikovaná a můžeme s ní dosáhnout dlouhotrvajícího výsledku, protože při operaci nenarušujeme tolik tkáně jako při klasickém výkonu s větším implantátem.
Jaký je podle Vás největší mýtus o augmentaci prsou, který byste rád vyvrátil?
Těch mýtů je víc, asi takový největší je, že se prsa dají zvětšit tukem. Ano, dají, ale ten tuk za A musím mít a za B, i když ho mám, tak ten tuk zvětší prso o půl čísla v jednom sezení. Pokud chci zvětšit prsa o dvě čísla tukem, musí těch sezení proběhnout víc. Další mýtus je, že anatomický implantát visí.
Anatomický implantát sám o sobě nikdy v těle viset nebude a nebude vypadat jako visící prso.
Další mýtus je, že jsme schopni vám ženám tvar prsa změnit, jak vy si řeknete. Jako mám prsa příliš daleko od sebe, tak mi je dejte prosím blíž a nahoru. Za mě to není správné řešení, pokud se někdo o to vůbec snaží.
My plastičtí chirurgové, a to je moje filozofie, bychom měli jen podtrhovat vaši krásu, ne vzít prso a celé ho znásilnit. My ho musíme jenom tak hezky pošťouchnout k té kráse a ne z něho udělat znásilněný tvar.
Jak se podle Vás bude vyvíjet oblast zvětšení prsou v následujících letech?
Já si myslím, že tím jak jsme se posunuli do oblasti místního umrtvení, to znamená výkonu, který vám umožní jít po operaci hned domů, tak určitě část pacientek se posune k tomuto výkonu, dejme tomu 10 %, 20 %, 30 % bude operováno s místním umrtvením. A další trendy, co s tím souvisí, tak to souvisí s vlastním implantátem, protože implantáty prochází svým vývojem a mají různé povrchy a různé obsahy, mají svoje vlastnosti a to je taková hlubší filozofická debata pro odborníky, kam nás věda pustí, protože pokud věda prokáže, že ten povrch není úplně vhodný pro někoho, tak pak v těchto indikacích nebudeme moci implantát používat, což už se stalo před pár lety, kdy se řeklo, že určitý typ implantátu není úplně vhodný pro někoho a od té doby se prostě nevyrábí.
Teď v rámci Evropy používáme určitý typ implantátů, Amerika zase používá jiný typ implantátu, každý z nás to má trochu jinak a v tom vidím ten trend, který se bude vyvíjet.
Co byste doporučil ženám, které přemýšlí o zvětšení prsou, ale nejsou ještě úplně rozhodnuté?
Já bych doporučil vůbec nepřemýšlet. Já si myslím, že nejhorší fáze v rozhodování ženy jestli to podstoupit nebo nepodstoupit je přemýšlet o tom a hledat si informace na internetu, které nejsou úplně podložené. Jsou to informace, fámy a informace na diskusních fórech, kde uvidí sebe samu, myslí si, že vidí sebe samu na nějakém obrázku před, po a hned píše: „jak velké implantáty máš?“ Ale ona sama může mít stopadesát centimetrů a na tom obrázku vidí basketbalistu stodevadesát a basketbalista napíše: „já mám pětset.“ A ona přijde za mnou ta stopadesáticentimetrová žena a řekne: „já chci pětset, mě se to líbí.“
Proto si myslím, že žena, pokud si to chce hned na začátku urovnat, měla by navštívit dva, tři plastické chirurgy, kteří jí řeknou třeba každý jiný názor a z toho si pak udělat rešerši a začít o tom teprve přemýšlet,
protože si myslím, že my plastikové, pro nás je to řemeslo, Vám můžeme dát erudovaný názor a pokud Vám ho dáme, s tím byste měla pracovat. Zatímco když to čtu na internetu, to můžou být všechno jenom fámy, že Vám jen dělají mlhu.
Já o Vás vím, že jste kapacitou v oboru, protože se mimo jiné také zabýváte modelací prsou v případě změny pohlaví, nejčastěji asi z muže na ženu. Jde o komplikovaný zákrok. Co je tedy na tom nejnáročnější? Jak jste se k tomu dostal a jaký je zájem o tuto operaci?
Já jsem se k tomu dostal úplně omylem asi patnáct let zpátky, protože jsem šel na takzvanou transsexuální komisi a na té komisi se rozhoduje jestli klient je už dostatečně zralý na to, aby mohl podstoupit operační přeměnu pohlaví a je jedno jestli je to z muže na ženu nebo z ženy na muže. Od té doby se té oblasti věnuji a postupně narůstal počet klientů, co jsme operovali, ročně odoperujeme asi třicet až padesát transsexuálních pacientů a musím říct, že je to téma velmi zajímavé a velmi módní poslední dobou. Před těmi patnácti lety to až tak módní nebylo, ale v posledních pěti, deseti letech ve smyslu transexuálnosti, nebinárnosti ten trend proběhl. A myslím si, že v současné době jsme za vrcholem a že už se problém ustaluje skutečně na osoby, které mají transgender, kteří se cítí ve špatném těle a naši sexuologové už dokáží poměrně přesně diagnostikovat, proto existují i komise. Na komisích se rozhodne a následně proběhne operace.
Operace z ženy na muže, to znamená odstranění prsou, je poměrně snadná, ale vyžaduje rutinu a perfekcionalismus a naopak z muže na ženu by se mohlo zdát, že je to operace snadná, protože je to vložení implantátů, ale je potřeba si uvědomit, že ten mužský hrudník má jinak postavené dvorce, jinak postavené bradavky, jinou anatomii, čili výsledný efekt nemusí být až tak úplně zřejmý.
My jsme v několika případech provedli operace extrémního zvětšení prsou čili mám klienty, kteří přišli v podstatě, že by chtěl prsa skutečně velká a skončili jsme pak na obrovských číslech. Ta oblast je velice zajímavá a v posledních patnácti letech se ji věnuji.
Liší se běžný průběh zákroku od zákroku při změně pohlaví?
Liší se to, protože už se bavíme o úplně jiných typech operace.
Takže rekonvalescence je jiná i ten počet zákroků je vyšší?
Ano, je to jiné.
Setkal jste se někdy s případy, že proměny někdo litoval?
Z toho našeho souboru, přes třista klientů, tak vím o dvou případech, kdy toho litovali, respektive, kdy přemýšleli o tom, že se přehodí zase zpátky do druhého genderu a tam bych spíše kladl důraz na to, že se jedná o otázku diagnostiky a otázka toho jestli tam skutečně bylo na začátku správně odiagnostikováno, že se jedná o transgender osobu, to je velmi obtížné.
Protože v době velké vlny a velkého rozmachu, že je to zajímavé téma, tak v podstatě v ten moment si spousta v uvozovkách zmatených puberťáků myslelo, že jsou transgender a to si myslím, že je potřeba odfiltrovat a to si myslím, že se v poslední době daří.
Tyto zákroky provádíte i tady na klinice?
Některé z nich ano.
Kolik takových lidí tady odoperujete?
V ambulanci plus minus třicet.
Jste takovou kapacitou v tomto oboru, asi není tady tolik lékařů, kteří by tyto zákroky dělali?
Nemyslím si, že bych jich nebylo tolik. Nás plastiků je poměrně málo a v rámci naší komunity si myslím, že se tím ještě zabývá ještě několik dalších lékařů.
Moc Vám děkuji za rozhovor.
Zdroj: autorský článek, vlastní dotazování
