Taky občas v práci přemýšlíte o tom, že byste v pátek nejraději zůstali doma? Přece jen je pátek považován za jeden z nejméně produktivních dnů pro práci... Teď se vám vaše přání může splnit. V některých zemích se totiž začíná experimentovat se čtyřdenním pracovním týdnem.
Nejen ve Velké Británii, USA, Kanadě a Austrálii se rozjíždí experiment s čtyřdenním pracovním týdnem. Na Britských ostrovech se například dotýká vice než 3300 zaměstnanců v asi 70 firmách. O podobném projektu uvažuje v druhé polovině roku i Španělsko a Skotsko. Jak říká Timewise Foundation, tato podoba pracovního týdne možná přitáhne další zájemce o práci, protože mnoho talentovaných pracovníků dosavadní délka pracovního týdne demotivuje. New Economic Foundation dokonce tvrdí, že náš nedobrý duševní stav způsobuje to, že jsme si z práce, dodejme, že z posedlosti z ní, udělali fetiš.
Zkrácení pracovního týdne může přinést řadu pozitivních výsledků, pracovníci mohou být odpočatější, budou se moci více soustředit na rodinný život. Skomírající populační křivka by znovu mohla trochu ožít. Zaměstnanec, která dostatečně zrelaxoval, bude v práci určitě výkonnější, méně častý by mohl být i nástup syndromu vyhoření.
Nižší počet odpracovaných hodin by samozřejmě bylo možné rozložit do standardního pětidenního pracovního týdne, což by nepochybně pomohlo matkám s malými dětmi, které jsou navíc často nemocné. Obrovským benefitem by byla i možnost rodin starat se o své staré a nemocné rodiče. Mohla by se mnohem více rozšířit možnost, že staří lidé budou dochováni v přirozeném prostředí své rodiny, navíc se vnoučata odnaučí své sebestřednosti, když budou vedeni k tomu vnímat stárnutí prarodičů jako přirozenou součást svého života. Den volna navíc by mohl prospět i oživení zájmu veřejnosti o samozásobení domácností potravinami vypěstovanými na svých zahradách a tím způsobem ke snížení uhlíkové stopy, kterou vytváří nesmyslný dovoz potravin na stovky kilometrů daleko. Češi by se zase odnaučili kupovat třeba ředkvičky, mrkev a cibuli v supermarketu. Volný pátek by mohl pomoci i skomírajícímu turistickému průmyslu, těžce zasaženému covidovými omezeními v posledních dvou letech.
Ne každé zaměstnání je ale jakou formu čtyřdenního pracovního týdne stavěno, to se netýká jen dělnických pozic, kde už teď nemají zaměstnavatelé dostatek zájemců. Kolabovaly by jistě i nemocnice, protože by prostě nebyly zdravotní sestry. Čtyřdenní pracovní týden je více šit na míru svobodnějším profesím.
Za úvahu by jistě stálo i nějaké kompromisní řešení. Zachovat standardní pracovní dobu, ale onen pátý den realizovat jako práci z domu, den strávený sebevzděláváním. Jinou variantou je vyhradit určité procento „pátků“ dobrovolnické činnosti. Redukce povinné přítomnosti na pracovišti by právě pomohla snížení fetišizace práce, o němž jsme mluvili v úvodu. Je-li příkazem světit den sváteční, tedy v křesťanském světě neděli, k níž se časem přidala i sobota, pátý den by mohl být vyhrazen práci, která primárně neslouží k vydělávání peněz. Mohla by to být cesta k opětovnému zduchovnění naší civilizace péčí o nemocné, pacienty ve smrtelné fázi nemoci, aktivizační službou v domovech pro seniory. Na část pátků by mohlo padnou disponibilní volno. Nižší počet pracovních hodin, nebo alespoň těch strávených na pracovišti, by mohl být i výborným řešením pro případ dalších lockdownových uzávěr.
V neposlední řadě by se však k oněm záměrům, jež se na první pohled jeví jako bohulibé, měli vyjádřit kompetentní ekonomové. Naše vysoce zadlužená ekonomika, krize způsobená pandemií a otevřenou válkou na Ukrajině asi nemusí být nejlepší dobou pro zavádění experimentů podobného druhu.
Většina Čechů by přitom čtyřdenní pracovní týden přijala s nadšením. Jak ukázal loňský průzkumu agentury Ipsos pro společnost Moore, šedesáti procentům dotázaných by se pracovní doba od pondělí do čtvrtka líbila, i kdyby měli během čtyř dnů pracovat intenzivněji. Pětina lidí by podle průzkumu byla pro zachování pěti dnů v práci, ale v klidnějším tempu. Šéfové se podle průzkumu na zavedení kratší pracovní doby moc netváří, pro by bylo pouhých třináct procent dotázaných. I některé české firmy už na tomto principu fungují, pro většinu povolání jde ale stále spíše o nesplněný sen.
Zdroje: Hospodářské noviny, The Guardian, denik.cz