Top hledané
Výsledky (0)
O bolesti, podivných pracích a zápasení v UFC

Rychlá zpověď - David Dvořák: Kopal jsem hroby, teď mlátím lidi za peníze

Karolína Lišková
29. června 2020
+ Přidat na Seznam.cz
9 minut čtení

David „Undertaker“ Dvořák je mladým a velmi nadějným českým bojovníkem MMA, který jako jediný Čech dokázal vyhrát svou premiéru v UFC. I když je vzrůstově i váhově doslova maličký, je v něm duše bojovníka. V rozhovoru pro LP-Life.cz se ale ukázalo, že je to také velmi vzdělaný a pokorný mladý muž, který je nejšťastnější na své vlastní zahrádce nebo u zvířat.

Vysvětlete mi vaše přezdívky, co znamenají a proč se změnily?

Dříve jsem byl „Chroust“, prostě malý kluk jako brouček, ale bohužel v USA by se tahle přezdívka moc nechytla, obzvlášť když v angličtině to není úplně slušná přezdívka. Takže „Undertaker“ byla jasná volba, protože to byla několik let má práce.

Jak vás napadlo stát se zápasníkem MMA? Jste takový drobounký, bývalý šachista…

Na střední škole jsem dělal sebeobranu. Vždycky jsem si říkal, že to nikdy nepoužiju, každý by mě akorát profackoval. Kamarád mně pak řekl, že něco takového jako MMA vůbec existuje. Přišel jsem se podívat na první trénink a zůstal jsem u toho.

Měl jste na škole problémy se šikanou? Opravdu jste drobounký…

To jsem naštěstí neměl, vždycky jsem měl dobrou partu. Na vesnici jsem asi do patnácti let byl z party nejmenší a nejmladší, řezali jsme se s kamarády mezi sebou. Samozřejmě jsem vždycky prohrával, a to možná byla i jedna z věcí, co mě motivovala, ale nikdy to nebylo ve zlém, jen kamarádské.

Prodej rodinného domu, Praha 9 - 123m
Prodej rodinného domu, Praha 9 - 123m, Praha 9

Když jste poprvé přišel na trénink, jaké byly vaše pocity? Dá se to zvládnout, když nejste trénovaný?

V této době se to zvládnout dá, protože každý přesně ví, do čeho jde, sport je v televizi. V době, kdy jsem začínal já, to už je jedenáct let zpátky, šly teprve zápasy bez rukavic. Když jsem přišel na první trénink, tak tam byli samí velký vyhazovači, kluci kolem sta kilo. Já byl maličkatý, ještě jsem měl dlouhé vlasy po ramena, takže někdo, kdo tam vůbec nepatří. Byl to divný pocit, ale zalíbilo se mi to.

Kolik vám bylo, když jste začal?

Bylo mi sedmnáct.

Kdy se to pro vás stalo zaměstnáním?

Doopravdy zaměstnání se z toho stalo až teď s podpisem smlouvy s UFC, po těch jedenácti letech.

Mezitím jste pokračoval ve studiích?

Po dokončení střední jsem šel na vysokou – sportovní management na Univerzitě v Hradci.

Jaké jste do toho dělal zaměstnání? Vím, že jste dělal hrobníka…

Dělal jsem hrobníka. Pak jsem pomáhal kamarádovi stavět jezírka, pracoval jsem na archeologických výzkumech na dálnici, hlídal jsem lidi, dělal šatnáře na diskotéce, bylo toho opravdu hodně.

To byly brigády při studiu, nebo z toho něco bylo plné zaměstnání?

Jako zaměstnání byla ta práce na dálnici, tam jsem dělal stabilně dva roky, všechno ostatní byly brigády. O víkendu jsem třeba jel pracovat na fesťák. Nebo přišel táta, že potřebuje pomoct vykopat hrob, tak jsem se sbalil a jel jsem.

Takže jste jenom kopal? S mrtvými jste tedy nemanipuloval?

Ne, jen kopal.

Kdy a proč jste začal hrát šachy? Měl jste za sebou nějaké mistrovství?

Začal jsem hrát v šesti letech do nějakých sedmnácti. Od čtrnácti do zhruba šestnácti jsem hrál dorosteneckou extraligu na celkem slušné úrovni. Potom mě to ale nějak přešlo, jako kdybych byl vyhořelý, bez motivace. Výsledky jsem ještě tolik neměl, tak jsem to změnil.

Ve srovnání s ostatními bojovníky mně přijdete jako z úplně jiného světa…

Je to možné. Mně šachy hrozně pomohly. Když jsem byl malý, byl jsem velký extrovert, všude jsem lítal, pořád jsem byl rozbitý a naši mě potřebovali nějak uklidnit. Dali mě na šachy, a to se celkem chytlo. Člověk pořád hraje a musí přemýšlet, pracuje hlavou, a to si myslím, že mě hodně oddělilo od těch ostatních. Kluci jsou takoví spontánní, jsou na diskotéce, kde do nich někdo strčí, a hned po nich skočí. Já jsem byl hrozně vyklidněný.

Otevřít v galerii (1)
Dvořák se na zápasech musí soustředit.
Dvořák se na zápasech musí soustředit.Zdroj: archiv D. Dvořáka

Co na MMA řekli rodiče?

Že jsem se zbláznil. Viděli nějaká ne úplně hezká videa, takže se jim to vůbec nelíbilo a byli proti. Mně se ale po půl roce trénování podařilo vyhrát republiku, takže si řekli, že na to asi mám nějaký talent. Doteď nejsou rádi, když přijdu rozbitý, ale jsou to moji největší fanoušci.

Jaké máte nejhorší zranění z klece?

Z klece nemám snad žádné. Jednou jsem měl potrhaný sval na lýtku, ale to po třech týdnech zaroste, není to nic strašného. Z tréninku jo, to mám horší zranění, ale ze zápasu nikdy.

Byly nějaké zlomeniny? Nebo něco, co se muselo dlouho léčit?

Měl jsem čtyřikrát zlomené ruce. Jednou mně kamarád omylem prolomil koleno, když mě chtěl hodit na zem, a utrhl mi přední vazy. Pak jsem byl dva roky mimo.

Prodej luxusního bytu 2+kk, 98 m2 s terasou
Prodej luxusního bytu 2+kk, 98 m2 s terasou, Praha 4

To se pak musí hodně špatně hledat forma zpátky.

To jo. Pro mě to byl ale zlom. Měl jsem pořád kámoše a v té době jsem měl zápasnický rekord 4:3, což je fakt špatné, do toho to zranění. Pak jsem se od toho oprostil a jel.

Máte obrovský úspěch v UFC, ale vy jste jejich nabídku poprvé odmítl.

To bylo rok zpátky, ale byla to nabídka na vyšší váhovou kategorii. Na to jsem hrozně malinký a nemám na to váhu. S kluky, kteří se perou výš, jsem trénoval. Vím, jak to tam pak vypadá a co by se mnou udělali. To bych nechtěl.

Neťukali si lidi na čelo?

Jo, říkali, že jsem blázen odmítl UFC, že taková nabídka už nepřijde. Měli jsme ale svůj dobrý tým, který máme doteď. Věděli, jak se mnou pracovat, jeli jsme si podle svého plánu. A to se vyplatilo.

Takže přišla za rok nabídka znovu, na vaši váhu.

Ano.

To už jste neváhal?

Váhal. Tři měsíce v kuse jsem byl nemocný. Měl jsem stafylokokovou infekci, jezdil jsem na kapačky a bylo mi fakt blbě. Potom se to začalo dávat do kupy, asi týden už jsem znovu trénoval a najednou mi ve dvě ráno volal trenér, že máme nabídku na UFC za pět týdnů. Já byl po nemoci, tak jsme přemýšleli, jestli to má smysl. Nakonec mně řekli, že to není na jeden zápas, ale čistá smlouva na čtyři zápasy. Řekli jsme si OK, dáme do toho všechno. A když to nevyjde, máme tři zápasy. A ono to vyšlo.

Jak jste se cítil?

Skvěle. Popravdě mně to ale vůbec nedocházelo. Čekal jsem, že přijde euforie a něco se změní, cítím se ale pořád stejně.

Teď už je ale ten sport vaším zaměstnáním. Jak vypadá váš pracovní den?

Vypadá skvěle, vždycky jsem snil o tom, že takhle bude vypadat. Vstanu kolem sedmé osmé hodiny, na devátou mám první trénink a zhruba v deset druhý, jeden lehčí a druhý těžší. Na oběd mám volno, můžu si jít na zahrádku nebo se věnovat mediálním záležitostem. A večer mám další trénink. Vychází to tak, že mám dva až tři tréninky denně. Když jsou tři, tak jsou většinou dva lehčí a jeden náročný, aby to tělo zvládlo regenerovat.

Co jiného kromě zahrádky děláte ve volném čase?

Teď mám novou zálibu ve zbraních. Brácha je myslivec, jezdíme spolu střílet. Pořídil jsem si novou pušku, takže ji můžu zkoušet, jezdím zkoušet i brokovou střelbu. Jinak normálně, s přítelkyní jsme byli hrát ping-pong, zkouším i jiné sporty.

V MMA se pohybují krásné ženy. Jak dlouho už jste spolu?

Čtyři roky.

Už je zvyklá na ty jiné krásné ženy?

Už je zvyklá. (směje se)

Jak zvládáte slávu? Nejste v pokušení, píšou vám fanynky?

To píšou vždycky. Nemám problém s nikým, když mi napíše ženská nebo chlap a je zajímavý, píšu si s nimi déle. Není to ale tak, že by mi někdo psal a já s ním chodil na rande. Tohle vůbec neřeším. Navíc ona je blázen, ta by mě zabila. (směje se)

Je silnější než vy? Taky dělá MMA?

To sice ne, ale má páru. (směje se)

Už jste se poprali?

Vždycky v dobrém, ale rozhodně bych to nechtěl ve zlém. (směje se)

Setkáváme se na křtu knihy Život v kleci. Četl jste tu knihu?

Knihu jsem celou nečetl. Vím, o čem je a mám ji prolistovanou, ale k celé četbě se musím teprve dostat. Mám ještě pár knih, které musím dočíst.

Jak byste popsal svůj život v kleci?

Život v kleci bych stručně popsal jako dream life.

Co pro vás znamená být kmotrem?

Být kmotrem je pro mě velká čest a velice si toho vážím. Jsem rád, že jsem brán jako jedna z výrazných osobností bojových sportů.

Rukavice, které se použily na křest knihy, jsou vaše?

Ano, rukavice jsou mé. Jsou to přímo rukavice z mého posledního zápasu v UFC.

Jak dlouho pro vás může být MMA vrcholový sport?

Hodně záleží na zdraví každého zápasníka, je to hodně individuální. Mně je teď osmadvacet, tak myslím, že do pětatřiceti by měla vydržet chuť i zdraví. Takže ještě nějakých sedm let. A pak se čistě věnovat trenérství.

Nebude vás to mrzet?

Ne. Jednou to skončí, počítám s tím. Stejně tak se mě lidi ptají, jestli se nebojím prohry, protože mám teď dlouhou sérii výher. Ne, tak to prostě je, jednou se najde někdo, kdo mě porazí. Počítám s tím a beru to tak, jak to je.

Co vaše sny? Kam až byste se chtěl dostat?

Po sportovní stránce vyhrát titul UFC, za tím si půjdu. Můj osobní sen je postavit si v klidu baráček a pak sehnat prostory a pozemky, založit záchrannou stanici pro zvířata a tomu se do budoucna věnovat. Být trenér, vydělávat peníze a ještě se starat o zvířata.

Na vašem Facebooku jsem viděla nějaký příspěvek s koněm…

To jsme rodili koně. Jsem z vesnice a od mala jsme byli u porodů koní a starali se o zvířata.

Rodiče mají farmu?

Farmu úplně ne. Mají králíky a koně, ale nic velkého. Dřív měli srnky a daňky, ale teď už ne. Vyrostl jsem mezi zvířaty. Často se mi stává, že někde jedu a seberu nějaké autem sražené zvíře a podobně. Chtěl bych se tomu věnovat.

Jako sportovec musíte dodržovat nějakou dietu. Jak se podle vás má člověk udržovat, aniž bychom byli vrcholoví sportovci?

Kdybych vzal takovou tu normální dietu, a ne tu naši, tak podle mě je základ pravidelná strava a dobrý spánek. Někdo jde spát pokaždé jinak a spací cykly jsou hodně důležité. Potom samozřejmě dodržovat nějakou vyváženou stravu, nechodit do fast foodu nebo nakupovat samé sladké. I když někdy je to taky potřeba, aby si člověk odpočinul.

Jak vás ovlivnila koronavirová krize?

Kromě nošení roušky jsem ani necítil, že by mě to nějak ovlivnilo. Nemůžu tedy vyrazit do ciziny pořádně trénovat, třeba do Anglie, kde trénuji s Karlosem Vémolou. V Americe vzhledem k nepokojům je to snad ještě horší, takže musím zůstat doma.

Vy jezdíte trénovat takhle po světě?

Tři roky po sobě jsem jezdil stabilně Asii, na zhruba šest měsíců. Byl jsem jednou na čtyři měsíce ve Spojených státech, kde jsem i zároveň pracoval, a hlavně jezdím Anglii. Cestuji po světě a baví mě to.

Jezdí s vámi vaše přítelkyně?

Ne.

To se jí musí stýskat, ne?

To ano, to je pak takové krizové.

Proč s vámi nejezdí?

Pracuje, a je to i finančně náročné. Nemůžu si dovolit zaplatit dvě letenky. Každý pobyt mě vyjde zhruba na padesát tisíc, a to si žiju skromně.

Já myslela, že si MMA bojovníci vydělávají hodně peněz…

Někteří ano, ale já jsem, co se týče vydělávání, teprve na začátku. Mám jenom jediného sponzora, JIP projekt, který mi finančně pomáhá, jinak nemám nic. To teď teprve bude začínat.

Moc děkuji za rozhovor.

 

Rychlá zpověď:

Co pro vás znamená MMA?

Bránu do celýho světa.

Nejlepší dieta před zápasem?

Ta poslední - měl jsem krabičkovou dietu a nový sauna oblek, šlo to samo.

Jak moc je u muže důležitá výška?

Podle mě na tom vůbec nezáleží, prostě to tak je.

Co s vámi děla sláva?

Zatím nic.

Recept na zvládnutí šikany?

Nebát se toho a postavit se tomu čelem.

Jakou zeleninu jste naposledy vypěstoval?

Ředkvičky.

Na co balíte holky?

Na nic, mám přítelkyni a ta by mě zabila.

Nejšílenější zaměstnání, co jste kdy měl?

Jako pomocník u archeologů jsem pral bahno.

Čím se budete živit za 15, 20 let?

Trenérstvím.

Jaký sport kromě MMA vás ještě baví?

Šachy a střelba.

Je MMA vhodný sport pro ženy?

Na amatérské a rekreační úrovni ano.

Nejúžasnější pocit za poslední dobu?

Koupil jsem si pušku M1 garant.

Popral jste se někdy mimo klec a proč?

Nic, co by se dalo považovat za bitku, takže ne.

Vaše úchylka?

Asi to, že mlátím lidi za peníze.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Co si myslíte o MMA zápasnících?

Že jsou to velmi odvážní lidé, ale myslím si také, že si občas neváží svého života.
S tím občas souhlasím. Děkuju.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - kadeřník Honza Kořínek:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Zuzana Kubíčková:
Zobrazit článek