Top hledané
Výsledky (0)
O politice, utrácení a svérázné romantice

Rychlá zpověď - Ivan Bartoš: Manželku jsem žádal o ruku přes telefon v práci

David Budai
30. září 2019
+ Přidat na Seznam.cz
11 minut čtení

Svou současnou manželku požádal o ruku přes telefon, svatbu s ní naplánoval během pár hodin, a pokud se s ní občas hádá, je to kvůli dění v Pirátské straně. Právě politika Ivana Bartoše momentálně zaměstnává nejvíc, ale občas si najde čas i na hraní sběratelských karet nebo drsný koncert. V rozhovoru pro LP-Life.cz prozradil, jak vnímá peníze, čtyřicítku „na krku“ i skutečnou romantiku.

Dají se dredy použít místo polštáře?

No, tak dají. Někdy to tlačí, když už je mám moc dlouhé, už jsem je měl až pod zadek. Ale aspoň se už deset let ráno nemusím česat.

Ale myje se to, že?

Normálně, standard, jako každé vlasy. Udržuje se to, jen se to nečeše.

Asi ty otázky na vlasy dostáváte pořád…

Je to furt takový to Werichovský „lháři ve fraku každý věří“. Každého zajímá, co má člověk na hlavě. A ne co má v hlavě. Ale asi to je stejné, jako když si ženy češou nějaký účes a pak je napadne, že si udělají mikádo. Myslím si, že člověk má mít takový účes, v jakém se cítí dobře, stejně jako se obléká, v čem se cítí dobře. Což v mém případě rozhodně není kvádro a košile.

Prodej rodinného domu, Praha 9 - 123m
Prodej rodinného domu, Praha 9 - 123m, Praha 9

Vzpomenete si ještě na doby, kdy jste byl ajťákem?

Ono to není tak dávno. Já jsem skutečně dělal v IT, ale studoval jsem filozofii a teologii. V IT oblasti jsem se pohyboval jen proto, že jsme s tím vyrostli. A také je to daleko líp honorované, než když vystudujete teologii a jste husitský kněz. Takže od gymplu jsem v podnikání a potom i v práci pro Monster Worldwide, Deutsche Telekom nebo český U:fon vždycky pracoval v oblasti IT, ale směrem k architektuře. Nikoliv že bych programoval, ale navrhoval jsem celá řešení.

Jako když jste architekt a navrhujete dům, ale musíte znát, co ve které místnosti bude a jak budou spojené. Je to práce nad rýsovacím prknem, akorát to prkno je v počítači a navrhujete, jakým způsobem dostanete PDF fakturu od vašeho operátora a jak se to spočítá. Je to výrazně lépe placená práce než práce poslance. Takže jsem si finančně výrazně pohoršil. (směje se)

Je něco, s čím ve Sněmovně bojujete? Předpokládám, že se tady pořád všechno tiskne…

My už jsme zavedli spoustu věcí, které jdou směrem k digitální Sněmovně, ať je to možnost používání elektronického podpisu nebo posílání ověřených dokumentů. Sněmovna skutečně pořád jede na ty papíry, ale domluvili jsme se s panem kancléřem a nové věci se postupně zavádějí do praxe.

My bychom potřebovali, aby v jednacím sále bylo plátno, abyste mohl něco promítnout. Protože když chcete něco ukázat, nějaký graf, tak musíte držet velkou papírovou plachtu a hledat, kde je kamera… Také by chtělo zlepšit zabezpečení Sněmovny, aby poslanci nepřistupovali k mailům z telefonu, pak je může někdo falšovat. To už jsme zažili.

Je pravda, že se pirátští poslanci ve Sněmovně sháněli po grilu, aby mohli grilovat na terase?

To byla fake news, byla to tvrdá škola, jak ve Sněmovně nikdo nezná ironii a jak jsou poslanci z jiných stran schopni lhát. Já jsem vyšel na terasu, kterou jsme zdědili, a zahlásil jsem: „Ty jo, to je super terasa, tady by se nám hodily dva zahradní grily. Ale to by nám asi památkáři zakázali.“ A dva dny nato jsem se v nějakém bulváru dočetl, že si Piráti objednali přes vedení Sněmovny gril, ale že naštěstí zasáhl památkový ústav. A potvrdili to dva poslanci z nějaké strany. Takže to byl hoax, který se chytil. (smích)

Berete to s humorem. Co dalšího se vám tady ve Sněmovně stalo?

Takových historek je spousta. Když jsem byl mladší, hltal jsem různé teorie. Neřekl bych úplně konspirační, šťoural jsem se v tom stylem „hele, na tom může být něco pravdy“. A najednou jsem se začal dočítat, že jsem iluminát. Nebo jsem byl loni s manželkou a dcerou v Katalánsku a navštívili jsme výstavu v Museum of Contemporary Art – temné světlo, vliv okultních praktik a psychedelik na kulturu 20. století. A potom jsem se dočetl, jak jsem se byl poklonit zednářské loži. Někdy mě to pobaví, někdy zamrzí, když se z nějaké zjevné věci během několika dnů vynoří dezinterpretace. Pak koukáte, co z toho vylezlo.

Zažil jste už trapasy v politice?

Hele nevím, vyloženě ne, ťukám. Jsem docela otevřený a nejsem suchar, takže dělám různé legrace, třeba v press oddělení, kde chodí novináři. Ale některé lidi, kteří se tady pohybují, už potkávám tak často, že někdy přijdu po prázdninách a pozdravím je „čau“. Ale pak si uvědomím, že to není kamarád. (směje se)

Co mimo politiku vás dokáže nejvíce naštvat?

Když jsou lidi zlí. Já nejsem naštvávací a nelítám na sinusoidě přílišná radost, přílišný vztek. Nepiju, takže jsem emočně vyrovnaný. Ono když si dá někdo večer tři nebo čtyři pivka, je to druhý den vidět, vnímáte ty věci daleko intenzivněji.

Takže mi vadí, když jdou lidi do nějaké přílišné hysterie, mají nějaké své vlastní problémy, třeba se jim rozbilo auto, a všem nadávají. Snažím se to nějakým způsobem pozitivně měnit. Když mě někdo naštve, snažím se přes to přenést a spíše to otočit, aby si člověk řekl „aha“. Což nemůžete tím, že na něj zaútočíte.

Zažíváte nadávky? Osobně nebo třeba přes SMS?

Když mi přijde vulgární SMS, tak na to číslo volám zpátky. Někdy je to hluché číslo, takže je to asi nějaká šikana, malý psychický terůrek. A někdy se dovolám a na druhé straně je nějaký senior. Začne koktat a já se slušně zeptám, jestli je normální, že cizím lidem píše sprosťárny. A on odpoví: „Já jsem to tak nemyslel.“ Většinou se lidi chytnou za nos a litují. Někdy je to i za hranou zákona, tak jim vysvětluju, že nemůžou jen tak vyhrožovat rodině nebo napsat, že je zplynují, jak tuhle naspali Olze Richterové.

I v reálu na mě občas něco zahlásí, ale já jsem asertivní, zastavím se a jdu se s tím člověkem bavit, kde vidí problém. Měl jsem asi tři nebo čtyři ostřejší slovní konfrontace, a ten člověk – včetně dvoumetrového skinheada tady v Praze – pak uznal, ty třecí hrany jsou jinde. Naštěstí mě nikdo neatakoval, nemám ochranku. Jednou jsem ale musel, protože diskuse v Písku byla tak ostrá, že jsem se bál, že přijdou nějací blbečci a udělají tam neplechu.

Litujete někdy toho, že jste šel do politiky?

Nelituju, protože pocit, že bych byl pasivní a koukal se na to, že se něco děje a té zlovůli nikdo nestaví hráz, by byl zdrcující. Kdybych nemohl jasně říct, že král je nahý, a nemohl navrhnout alternativu nebo přijít s vlastním nápadem, to by bylo na emigraci. A já to tady mám rád.

Prodej luxusního bytu 2+kk, 98 m2 s terasou
Prodej luxusního bytu 2+kk, 98 m2 s terasou, Praha 4

Svou manželku Lydii jste prý poznal na jedné demonstraci…

To jsem ji ještě neznal. Měli jsme takové video z demonstrace proti smlouvě ACTA, kde byly asi čtyři tisíce lidí. Na konci videa si nějaká paní dávala masku Anonymous, a to byla Lydie. Ona se pak přidala k pirátům, po letech jsme spolu začali randit a pak jsme se vzali. Už jsem s manželkou pět let.

Prý vás pozvala na kafe k sobě domů a sbalila…

(smích) No to nevím, odkud tu informaci máte… Byly Evropské volby a já jsem pak rok nebyl předseda. Přestal jsem pít alkohol, začal jsem cvičit a skládal si život trošku jinak. A ona pravděpodobně vyčkávala, až si ten Bartoš trošku „sedne“.

Takže jo, pozvala mě, řekla „stav se někdy na kafe“, a začali jsme spolu nějak na Dušičky randit. A pak jsme se po dvou letech vzali. Ale o ruku jsem ji požádal já, v rámci pracovní pauzy ve firmě, kde jsem ji tak nějak z cigarety volal, jestli by si mě vzala…

Přes telefon? To si na romantiku moc nepotrpíte…

Potom už jsem ji požádal oficiálně. Ale i ta svatba byla taková… Ona řekla „jo“, pak to chvíli spalo. Jednou jsem se probudil a řekl: „Hele, ale mohli bychom se vzít.“ A během dvou hodin jsme měli všechno nalinkovaný. V posteli jsme si povídali, pak jsme každý zavolali rodičům, že máme termín – 17. listopadu, abychom si to pamatovali. Protože z toho bývají časté manželské sváry, že najednou nevíte, že máte svatbu… A 17. listopadu nezapomenete.

Zažili už jste nějaké větší krize?

Když Lyduška spálila guláš? Ale to se naštvala ona! (smích) Nemáme vyloženě krize, někdy jste „high“, někdy „low“. Život není jednoduchý, když vám kromě politiky, kterou děláte jako práci, přihrává různé životní situace, změnu školy, životní problémy.

Občas se chytneme kvůli politice, protože manželka je členkou republikového výboru, což je kromě celostátního fóra všech Pirátů nejvyšší orgán strany, který rozhoduje o rozpočtu i strategiích. A já jsem členem republikového předsednictva, předkládáme věci republikovému výboru, ale nejsme členi. A ne vždy jsme s manželkou ve shodě. Já se na to dívám z pohledu celku jako předseda, ona je v republikovém výboru a drží víc tu ideologickou linku, která se občas velmi těžko překlápí do toho praktického světa. Takže spolu řešíme, proč hlasovala takhle, že už to mělo být dávno schválené, že ten republikový výbor se strašně fláká…

Ale že by to bylo nějaké dramatické, to ne. Ostentativní odchody ze dveří s třísknutím jsem zažil asi čtyřikrát. A většinou jsem to byl já. Ale nás to okamžitě po tom třísknutí mrzí, takže jsou to spíše jen scény, aby měl vztah dynamiku.

Stále ještě chodíte randit na klobásu do parku?

My si tu romantiku a intimitu děláme po svém. Řada těch společenských věcí jsou klišé, podstata společné večeře je, že vypnete telefon a povídáte si. A je úplně jedno, jestli sedíte v SaSaZu, nebo na Žižkově na klobáse. Asi nejromantičtější věc s manželkou byla, když jsme rok od svatby spolu v lese u Děčína v mrazu vyráběli sochy z větví.

Co děláte ve volném čase?

Hraju na harmoniku, i když teď mi ji ukradli z auta. (smích) Čtu si, hodně koukám na filmy, protože jsem filmový fanda. Od té doby, co mám zaplacený Netflix a HBO, už si nekupuju DVD, ale mám jich tak minimálně pět set ve sbírce. A když to jde, v pátek chodím hrát karty Magic The Gathering, což je pětadvacet let stará hra, kterou jsem hrál jako mladý. Po volbách jsem začal hrát s lidmi, kteří byli tenkrát mistři světa.

Ale toho času je fakt málo, takže přijdu domů, jsem s rodinou, a pak si lehnu do postele, čtu si půlhodinku knížku a pak vytuhnu. Teď jsem si nedávno na doporučení slovenského velvyslance sehnal memoáry Tonyho Blaira Moje cesta, ale jak jsem to začal číst po večerech, nepřinášelo mi to potřebný relax. Jinak čtu beletrii, hodně fantasy, knihy na oddech. Nehledám v tom životní hloubku, protože filosofické věci jsem četl na výšce a politiku mám na každodenní bázi. A zkoumat pirátskou ideologii není třeba, v tom mám poměrně jasno.

Blíží se vám čtyřicítka…

Když je večer, úplně ticho, slyším, jak mi kornatějí tepny… (směje se)

Už se objevila nějaká krize?

Otázkou je, do jaké míry mi lidi vykají, protože mě znají z televize a myslí si, že lidem z televize se má vykat, nebo do jaké míry jsem už starej kořen. Je pravda, že když se mladí lidé podivují, co dělám na hardcore koncertě nebo na psytrance akci, tak to ve mně trošku dloubne.

Ale jo, samozřejmě, cítím takové to „moje mládí, kde jsi“. Nebo když vyprávím něco, o čem si myslím, že se stalo nedávno, a pak zjistím, že to je 20 let stará historka. To mě zabolí a mám občas takovou melancholii. Ale držím se toho mladého myšlení zuby nehty.

Takže razantní změny v životě nechystáte?

Hele, udělal jsem... Už dva měsíce mám důchodové připojištění a platím ho i manželce! Už jsem to párkrát zkoušel, ale vždycky byly potřeba peníze, tak jsem to připojištění zrušil a na něco použil. Teď už jsem rozhodnutý, že až tam bude 100 tisíc, nevyberu to. (smích)

Za co jste dříve nejvíce utrácel?

Někdo mi kdysi řekl, že Ivánek byl vždycky štědrý a jeho limity byly pouze výše jeho platu. Já se snažím to neřešit, protože peníze z mého pohledu jsou jako proud. Když je někde otočíte a neřešíte to, tak ten proud nevyhasne. Já nedělám věci kvůli penězům, a když něco děláte dobře, přijdou i peníze. A pak si můžete dopřát hezké věci, jako třeba dovolenou.

Jaké máte ještě ambice? Čtyřicítka je i limitem pro kandidaturu na prezidenta…

My jsme začali dělat Piráty kvůli potřebě společenské změny, a ta změna tu zatím není. Takže ambice je tu změnu provést. Před deseti lety jsme do toho vletěli s tím, že máme super nápad a bude to hned, ale ta cesta je strašně dlouhá. Takže to možná bude vypadat tak, že se nám ze sta věcí podaří pět nebo šest, a pak přijde někdo další a bude pokračovat. U řady změn je Česká republika desítky let za západní Evropou, problémem jsou zákony, které škrtí její potenciál.

A co ta kandidatura na prezidenta?

Tuhle ambici nemám a nechci, aby z našeho rozhovoru vylezlo, že Bartoš chce být prezidentem.

Na závěr něco osobního. Už jste dříve někde prohlásil, že jste seknul s alkoholem. Kdy přijde na řadu kouření?

Jéžiš… Je to moje slabost, není nic, co by mohlo veřejně omluvit mou závislost na kouření. Je těžké to omezit, další slib nechci dávat, protože sliby se mají plnit. A tady jsem naposledy selhal. (smích)

Dobře. Moc děkuji za rozhovor!

Rychlá zpověď:

Čeho jste se kvůli politice musel vzdát?

Je to rozhodně soukromí.

Je horší nevěra, nebo politická zrada?

Obojí považuju za závažný problém.

Jaké zásady se celý život držíte?

Raději neuspět, než zalhat.

Kolik byste chtěl mít dětí?

Mám vyženěnou dceru a chtěl bych jedno vlastní dítě.

Jaký je pro vás nejlepší relax?

Je to četba před spaním.

Které téma je pro vás při rozhovorech tabu?

Jsou to intimní věci, které nesouvisejí s tím, co dělám.

Dáte raději peníze žebrákovi, nebo je pošlete na charitu?

Když to pomůže, tak je to jedno, ale rád podpořím každou dobrou věc.

Kdo u vás stojí pevněji nohama na zemi?

Tady není rozdíl, my jsme doma s manželkou oba stejní blázni.

Čím jste naposledy manželku naštval?

Ona je politička, takže to bylo určitě nějaké téma, které jsem přinesl jako předseda, a ona jako republikový výbor s tím nesouhlasila.

Co děláte pro životní prostředí?

Snažím se jít příkladem, takže roky třídím odpad. A doma mám i kompostér, takže žížaly.

Kolik lidí vám řeklo, abyste se nechal ostříhat?

Spousta.

Na čem jste závislý?

Bohužel jsem se stále nezbavil závislosti na cigaretách.

Co nejvtipnějšího se vám v politice stalo?

Jsou to každodenní události, nejčastěji je produkuje kolega Mikuláš Ferjenčík.
Dotazovaný se ptá redaktora:

Kdy to vyjde?

Asi příští týden.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - europoslankyně Dita Charanzová
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - Miroslav Kalousek
Zobrazit článek