Rychlá zpověď – Nathan Christian Dzaba z reality show Love Island a Survivor: Když je člověk hladový, uvědomí si, na čem opravdu záleží

Jak hodnotíš své působení v show?

Mé působení v show? Ale teď v jaké…? (smích).

V té nejnovější...

Tak svoje působení v Survivorovi hodnotím pozitivně. Dalo mi to spoustu dobrých zkušeností, i těch špatných. Když je člověk hladový, tak si teprve uvědomí, na čem opravdu záleží. Ale myslím si, že jsem to zvládnul dobře. Jak jsem několikrát zmínil, dalo mi to do života kamaráda, Gábora. Je to takový Brother for Life (brácha pro život - pozn. redakce), takže to je super. A dalo mi to spoustu pozitivních zážitků a zkušeností.

Proč ses do soutěže přihlásil?  

Přihlášení do soutěže nebylo až tak z mé strany. Spíš jsem byl osloven. Pak jsem to potvrdil, protože mě to zaujalo. Přiznám se, že předtím jsem to nesledoval, nevěděl jsem, o co tam půjde, ani co se tam bude dít. Soutěž jsem poznal až časem, až když jsem tam působil. A strašně se mi to zalíbilo. Nelituju, že jsem se přihlásil, že jsem to pozvání přijal a byl jsem tam. Reakce rodičů byla taková, že jsou na to už zvyklí, teda spíš mamka. Nějakých 15-16 let žiju sám. Žil jsem v Itálii, ve Francii a taky ve Španělsku, takže to bylo takové, že: „OK Nathane, tak kam zas jedeš?“ Řekl jsem, že do Dominikánské republiky. Otec žije v Paříži a zavolá mi tak jednou ročně, takže s ním se moc nebavím. Mamka to vzala v pohodě a je na to zvyklá. A otec taky řekne: „Super, fajn, jeď a užij si to.“ On to bere jako takový „maňana“ styl, takovou pohodu. On má takovou volnomyšlenkářskou mentalitu.

Prodej luxusní vily, Praha 6 Hanspaulka – 748, Praha 6

Zobrazit nemovitost

V medailónku, když jsi nastupoval do soutěže, jsi řekl, že ses přihlásil, abys našel sám sebe. Otázka je, našel jsi sám sebe?

Já si myslím, že sám sebe jsem už našel předtím. Už se mi to v životě stalo, když jsem ve 25 letech odešel hrát fotbal do Afriky. Tam jsem poznal tu svou část, toho polovičního Afričana, co je ve mně, tam jsem ji jakoby našel. Ale ano. Řekl jsem, že chci poznat sám sebe. Je to takové klišé. Každý říká: „Přišel jsem, abych poznal sám sebe“. Trošku bych to upravil. Bylo super, že jsem vystoupil z takové své komfortní zóny a neměl jsem nic – nemáte ani jídlo, které chcete a kdykoliv si ho můžete dát. Najednou nemůžete. Jste závislí na něčem, co musíte vyhrát nebo si ulovit. Takže tohle bylo to moje poznání, jak zareaguju v těchto situacích a jak se s tím dokážu vyrovnat sám se sebou. Bylo to fajn a myslím si, že jsem poznal sám sebe prostřednictvím toho nekomfortu, vystoupení z komfortní zóny.

Co konkrétně bylo pro tebe v této show nejtěžší?

Nejtěžší byl ten boj s jídlem. Když ho člověk nemá a jde spát, je hladový. Já jsem zvyklý mlsat i v noci. Vzbudím se například ve tři a dám si nejmenovanou čokoládovou pomazánku na „N“ a podobné věci. Tohle mi fakt chybělo. Ale dal bych to... Nejhorší bylo to, že jsem musel odstoupit kvůli zranění. To bolelo hodně.

Co způsobilo tvůj kolaps v soutěži?

Kolaps byl způsobený soutěží mezi mnou a Adamem. Při přetlačování s polštáři - tam to bylo sestříhané, nebyla tam celá soutěž, ale jen zkrácená verze - když jsme bojovali, tak mě nešťastně trefil do hlavy a po tom úderu jsem cítil, že něco není v pořádku. Já jsem v tom adrenalinu pokračoval dál, protože jsem to chtěl vyhrát. Vyhrál jsem, ale pak přišly následky, kdy mi například začalo vadit světlo a další věci. Zvracel jsem, vrátil jsem se na ostrov a byl jsem v takovém stavu, že jsem sotva chodil. Když jsem se postavil, šel jsem na „záchod“, tedy do lesa. Když jsem se vracel, zatočila se mi hlava a skácel jsem se. To je právě i ten můj nejhorší zážitek, že jsem opustil show takhle a ne v soutěži v rámci nějakého souboje. Jsem sportovec a když mě někdo porazí, tak to přijmu. Porazilo mě ale moje zdraví. Chtěl jsem v soutěži pokračovat. Chtěl jsem podepsat i papíry, že tam budu dál na svou vlastní zodpovědnost, ale to se bohužel nedalo. Poranění hlavy může být hodně nebezpečné a mohlo by mít nějaké následky. To mě mrzí nejvíc. Když teď sleduji Survivora, tak si říkám: „Tohle bych dal.“ Určitě mě to mrzí.

Jak si žiješ teď?

Žiju si pořád stejně. Samozřejmě, sem tam mě lidé poznávají. Ale tím, že jsem takový trochu jiný typ, tak na mě koukali i předtím. Zrovna teď si můžu říct: „Tak mě asi viděli v televizi“. Samozřejmě se teď řeší Instagram, protože to lidé sledují. Nepovažuju se za nějakého influencera. Jsem rád, když tam můžu předat něco dobrého a pozitivního, třeba že jsem sportovec, který nekouří a nepije. Jsem rád, že můžu mít pozitivní dopad na lidi. A věnuju se FuFovi a pořád sportuju.

Soutěž diváky na Slovensku moc nezaujala, což se odrazilo na nízké sledovanosti. Čím to podle tebe je?

Co jsem se setkal s názory lidí, tak to prý bylo proto, že první dvě části byly dost zdlouhavé a nudné. Myslím si, že to nebylo dobře sestříhané, aby to diváky vtáhlo do děje. První díl musí být pecka. Myslím si, že to nebylo moc zvládnuté, pro lidi to taky bylo něco nového a odsoudili to dříve, než tomu dali šanci. Teď, když jsem zpětně sledoval nějaký poslední díl, tak to bylo super a bavilo mě to. Upřímně, ten první díl jsem ještě neviděl, ale takhle jsem to slyšel v rámci názorů lidí. Nebylo to asi dotažené do detailu. Tak možná kvůli tomu.

Na sociálních sítích se spekulovalo, že soutěžící používají zdravotní stav jako výmluvu, aby se dostali z ostrova, protože už vás pár takhle muselo odejít.

Myslím si, že výmluva to určitě není. Zažil jsem tam Vojtu, který na tom byl opravdu hodně špatně. Po třech dnech to na něj padlo. Panická ataka je nemoc, která se obtížně léčí. Vojtu znám, je to velmi dobrý kluk a viděl jsem tam na něm, že to nebyl on. Byl trochu vyplašený. Nezvládal to. Teď to nějak řeší, byli jsme v kontaktu. Bylo to nepříjemné a určitě to nebyla výmluva. A pak Gábor… Kdybyste slyšeli, jak mu vrže to koleno... Myslím, že už to, co tam dal za ten měsíc, by normální smrtelník nedal. A to koleno měl opravdu v hrozném stavu, nateklé a plné krve. A co se stalo mně? Lékaři mi zakázali pokračovat. Já jsem chtěl, ale nemohl jsem. Myslím, že to zdraví výmluva není.

Co ti na ostrově nejvíc chybělo?

Nejvíc mi chybělo právě to jídlo. Devadesát procent času jsme si povídali jen a jen o jídle. Takže určitě mi chybělo jídlo. A pak mi chyběl tenhle můj parťák, takže určitě mi chyběl i FuFu. Takže jídlo a FuFu, to je to, co mi nejvíc chybělo.

Fanoušci tě označují za mladého, šikovného a prý se na tebe dobře dívá...

Wau, tak to děkuji za takový kompliment. Je příjemné poslouchat takové věci. Příjemné, ale i nepříjemné věci vás posunou dál. Je fajn, že má někdo na mě takový názor a jsem za to rád. Děkuji.

Mnoho fanoušků si tě umí představit jako modela. Neuvažuješ o tom?

Já už mám takovou malou modelingovou kariéru rozjetou, akorát se mi to nedařilo skloubit s tím fotbalem. Fotbal mi zabere 90 procent mého času. Takže když děláte fotbal, tak vlastně musíte věnovat 90 procent času pouze tomu fotbalu. Teď už ale něco vymýšlím. Už jsem také účinkoval v nějaké reklamě, takže se do toho trošku vrhnu a možná nějaké nabídky přijdou, uvidíme.

Zkusme prozradit něco o tvém původu. Pocházíš z Afriky, jak ses ocitl na Slovensku?

Můj otec pochází z Afriky – z Konga a sem přišel v devadesátých letech studovat. Poznal tady maminku a pak přišel na svět Nathan. To je můj původ. Jsem Slovák, tady jsem se narodil. Můj otec žije momentálně v Paříži. Maminka je v Trnavě. Já jsem v Trnavě taky, akorát každou chvíli někde jinde, ale jsem Slovák jako poleno.

Mohli jsme tě vidět i v SuperStar. Jak vzpomínáš na toto období? Umíš zpívat?

Já si myslím, že zpívat umí každý. Tehdy mi bylo tak čtrnáct nebo patnáct let a bylo to spíš z kamarádského „hecu“, už si ani nepamatuju, co to bylo za sázku. Já jsem ten typ člověka, který dělá všechno spontánně. I to vás určitě někam posune. Může to mít „negativní dopad“, že se něco nepodaří, ale to já vůbec neřeším. Myslím, že člověka právě tyhle negativní věci posouvají a když vám někdo něco řekne, tak je jen na vás, jak to vezmete a jak se k tomu postavíte. Myslím si, že všechno negativní vám do života může pomoct. Je to takové klišé, ale všechno zlé je k něčemu dobré a tak to je. Nijak mi to neublížilo, možná jsem se odrazil. Zkoušel jsem nové věci, nové projekty, bylo to fajn období. Špatná i dobrá období jsou prostě vždycky jen období vašeho života a záleží jen na vás, z jakého úhlu pohledu se na ně díváte a jak si je vyhodnotíte.

Krátce jsme tě mohli vidět i ve slovenské verzi Svatby na první pohled...

To byla taky dobrá zkušenost. Právě jsem dorazil z Afriky a můj kamarád Adam tam působil jako účinkující. Zavolal mi, jestli bych se toho nechtěl taky zúčastnit. Znám ho asi dvacet let a jsme jako rodina. Vždycky si děláme legraci, že si lidi musí myslet, že jsme pár. Ale my se opravdu známe dvacet let. On ví všechno o mně a já zase o něm. Byl jsem na první svatbě v životě a bylo to hrozně mediální. Byla to sranda.

Luxusní byt na prodej s terasou a výhledem, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Jak pokračuje tvoje fotbalová kariéra?

Moje fotbalová kariéra byla poněkud přerušená právě Survivorem. Měl jsem nabídku z italské ligy, ale nepřijal jsem ji, protože se to nedalo skloubit. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet v nejbližším přestupním období, což je v srpnu. Uvidím, co se do té doby stane a budu nějak pokračovat. Neříkám, že na takové profi úrovni jako předtím, protože momentálně se mi trochu víc otevřely dveře do kvazi „šoubyznysu“. Uvidíme… nechávám to otevřené.

Můžu ti položit soukromou otázku?

Můžeš.

Máš přítelkyni?

Tak to je typ otázky, kterou bych si chtěl nechat pro sebe. I tak se už v poslední době cítím jako nahý, že o mně každý ví všechno, protože jsem byl v Love Islandu a pak v Survivoru, kde jsem jsem tak nějak poodkrýval svoje soukromí a to, jak jsem tam působil, takový člověk jsem i v soukromém životě. Myslím, že o mně už opravdu dost lidí ví všechno. A jestli někoho mám nebo ne, to je věc, kterou bych si rád nechal pro sebe.

Jaký je typ tvé vysněné ženy?

Typ mé vysněné ženy? Aby mi seděla povahově a rozuměl jsem si s ní. Já vždycky říkám, že člověk je nadarmo hezký, když je blbý. Prostě to tak je, bohužel. Samozřejmě by měla být sympatická. A měla by mít zajímavé oči, takové trošku jiné a v nich něco, co mě bude přitahovat. A pokud jde o vlasy, tak nějaké kudrnaté, protože ty jsou zajímavější, takové jiné. To je asi všechno. Nemám nějaký vyhraněný typ, nějakou vysněnou a přesně vymodelovanou postavu.

Plánuješ se přihlásit do nějaké další reality show? Případně s jakou tématikou?

Pokud by tématika byla podobná jako Survivor, tak bych to asi zkusil, protože to souzní s tou mojí duší sportovce. Bavilo mě vyhrávat soutěže a táhnout za tým. V tomto smyslu bych do toho určitě šel. Je to život a velká zkušenost. Dostat se tam se taky nepodaří jen tak někomu. Z některých komentářů jsem cítil určitou závist lidí. Já se ale vždycky starám sám o sebe a když mi to přišlo do života, prostě jsem toho využil. Myslím, že by to udělal každý.