Výročí potopení Titaniku: Nejstarší pohlednice z katastrofy v roce 1912 půjde do dražby

Když se Titanic blížil k osudné srážce, většina cestujících usnula. Luxusní parník, inzerovaný jako nepotopitelný, byl na své první plavbě ze Southamptonu v Anglii do New Yorku, když 14. dubna 1912 ve 23:40 narazil do ledovce. Ve 2:24 ráno 15. dubna se loď rozlomila na dvě části a obě spočinuly na dně oceánu. Z přibližně 2 240 cestujících a členů posádky na palubě přežilo onu památnou noc pouze 706 osob. Největší ztráty utrpěla třetí třída - z přibližně 710 lidí na palubě jich přežilo pouze 174. Šestasedmdesát procent posádky zahynulo.
Při katastrofě zahynulo 1 517 cestujících a členů posádky. Vysoký počet obětí byl způsoben nedostatkem záchranných člunů a chaotickou organizací záchranné operace. Hlavní důvod podle Triblive byli především arogantní lidé, kteří se chlubili, že loď je nepřemožitelná. "Nejlepší inženýři" určili, že i kdyby se "nepotopitelná" loď začala potápět, trvalo by dva až tři dny, než by se plavidlo zcela potopilo, což by poskytlo dostatek času na záchranu všech na palubě.

Loď se skutečně potopila a trvalo to jen několik hodin, nikoliv dní. Dnes uplynulo přesně 111 let od nejslavnější lodní katastrofy.

Luxusní vila 5+kk na pronájem, Praha západ, Okolí Prahy

Zobrazit nemovitost

Největší osobní loď

Titanic byl největší lodí používanou k přepravě cestujících. Měřila 269 metrů. Dnes je největší lodí Symphony of the Seas, která měří 361 metrů a patří společnosti Royal Caribbean. Světoznámý Titanic spaloval denně asi 600 tun uhlí. Do pecí ho ručně naházelo 176 lidí. Do moře se tak denně vysypalo téměř sto tun popela.
Interiér lodi byl inspirován londýnským hotelem Ritz. Byla zde tělocvična, bazén, turecké lázně, psí bouda, squashový kurt a dokonce i palubní noviny Atlantic Daily Bulletin.
Bylo zde 20 tisíc lahví piva, 1 500 lahví vína, 8 000 doutníků - vše pouze pro cestující první třídy. Ta měla dokonce tu výhodu, že dostala hudební knihu obsahující 352 písní. Hudebníci na palubě je museli všechny ovládat, pokud je někdo požádal, aby mu zahráli.

Osudná plavba

Nejbohatším cestujícím na palubě byl John Jacob Astor IV. Ten na Titaniku zemřel.
Další obětí byl Benjamin Guggenheim. Americký podnikatel a jeho komorník se ho ani nepokusili zachránit. Oblékli se jako gentlemani, a zatímco si ostatní zachraňovali život, oni seděli na palubě, kouřili doutníky a popíjeli whisky.
Hraběnka z Rothes Noel Leslie potopení lodi přežila.
Na palubě bylo deset psů, dva se zachránili.
Zajímavé je, že mnoho lidí si nekoupilo lístky. Získali je díky čokoládovně, kterou vlastnil Milton S. Hershey nebo Guglielmo Marconi či Alfred Gwynne Vanderbilt, který o tři roky později na Lusitánii zahynul.
Poslední přeživší, Millvina Deanová, zemřela 31. května 2009 ve věku 97 let. V době plavby Titaniku jí byly dva měsíce.
Z vyhlídkové věže uviděl ledovec muž a vykřikl: "Před námi je ledovec!", volal Frederick Fleet. Katastrofu přežil a ještě 20 let pracoval pro RMS Oceanic.

Pýcha a zkáza Titaniku

Ledovec, do kterého Titanic narazil, byl vysoký asi 30 metrů a odlomil se z ledovce v Grónsku. Mezi spatřením ledovce a nárazem uplynulo pouhých 37 sekund.
První důstojník William McMaster Murdoch nařídil, aby se loď otočila. Konstrukce lodi to však neumožňovala. Byla příliš velká a příliš pomalá. Výzkum prokázal, že kdyby loď narazila do ledovce čelně, nepotopila by se. Murdoch zemřel při povodni. Ve svém rodném městě Dalbeattie ve Skotsku má památník.
Loď řídil Edward J. Smith, který byl známý jako "milionářský kapitán", protože byl oblíbený u bohatých cestujících, uvedla agentura Reuters.
V Lichfieldu ve hrabství Staffordshire je na jeho počest vztyčena jeho socha. Jeho poslední slova byla: 

„Chlapci, splnili jste svou povinnost a dobře. Nic víc po vás nechci. Propouštím vás. Znáte námořní zákony. Od této chvíle jste tu každý sám za sebe. Bůh vám žehnej!"

Posádka Titaniku byla šestkrát opakovaně varována před ledovými krami. Ale buď za kormidlem usnuli, nebo byli rozptýleni jinými událostmi a sebevědomě jeli velkou rychlostí vpřed.
Nácvik záchrany potápějící se lodi byl 14. dubna zrušen. Z neznámých důvodů.

Potápějící se loď se rozlomila na dvě části přibližně ve 2:20 ráno 15. dubna. Téměř všichni, kteří skočili nebo spadli do moře, se utopili nebo zemřeli během několika minut v důsledku šoku z chladu a neschopnosti. Cestující se utopili ve vodě, která měla minus 2 stupně Celsia. Nikdo v ní nemohl přežít déle než 15 minut. Každý pátý by na následky studeného šoku zemřel do dvou minut.
Zachráněn byl také pekař z lodi Charles Joughin, který v oceánu plaval dvě hodiny. Chlad údajně necítil, protože vypil hodně whisky. Alespoň to tvrdil.

26 párů si užilo líbánky na palubě lodi

První zprávy o potopení Titaniku přišly v podobě bezdrátových zpráv zaslaných ze samotné lodi, uvádí Irish Central.
Ledové podmínky v severním Atlantiku byly nejhorší za posledních 50 let v dubnu (proto pozorovatelé nevěděli, že se chystají vplout do linie driftujícího ledu široké několik kilometrů a dlouhé mnoho kilometrů). Ne všechny tyto zprávy byly předávány radisty. V té době byli všichni bezdrátoví operátoři na zaoceánských lodích zaměstnanci Marconiho bezdrátové telegrafní společnosti, a nikoliv členy posádky své lodi. Jejich hlavním úkolem bylo posílat zprávy cestujícím a zprávy o počasí byly až druhotnou záležitostí.
Titanic byl vybaven Marconiho bezdrátovým systémem, a když loď začala nabírat vodu, jeho operátoři vyslali řadu nouzových signálů. Tyto signály zachytily další lodě v okolí, včetně lodi Carpathia, která jako první dorazila na místo a zachránila trosečníky. RMS Carpathia dorazila na pomoc ve čtyři hodiny ráno a všechny přeživší dopravila do New Yorku.
Titanic byl navržen tak, aby se udržel na hladině, čtyři jeho přední oddíly byly zaplaveny, ale ne více, a posádka použila nouzové světlice a rádiové ( bezdrátové ) zprávy k přilákání pomoci, když byli cestující naloženi do záchranných člunů.
V souladu s dosavadní praxí byl systém záchranných člunů na Titaniku navržen tak, aby převážel cestující do blízkých záchranných člunů, nikoliv aby všichni zůstali na palubě současně, a tak když se loď rychle potápěla a pomoc byla ještě několik hodin vzdálená, nebylo pro mnoho cestujících a posádku s pouhými 20 záchrannými čluny, včetně 4 skládacích záchranných člunů, žádné bezpečné útočiště. Špatné řízení evakuace způsobilo, že mnoho člunů bylo spuštěno na vodu dříve, než byly zcela naplněny. 
Převážná většina cestujících, kteří nastoupili do záchranných člunů, byla z první a druhé třídy. Jen málo cestujících třetí třídy se dostalo na palubu a většina z nich se stále ztrácela ve spleti chodeb nebo byla uvězněna za vraty a přepážkami, které oddělovaly ubytovací prostory pro cestující u kormidla od prostor první a druhé třídy. Tato segregace neměla jen sociální důvody, ale byla požadavkem imigračních zákonů Spojených států, které nařizovaly oddělit cestující třetí třídy, aby se kontrolovalo přistěhovalectví a zabránilo se šíření infekčních nemocí.

Legenda ožívá

Titanic se potopil 15. dubna 1912 ve 2:20 v severním Atlantiku. O 73 let později, 1. září 1985 ve 2:00 ráno, doktor Robert Ballard a jeho tým konečně našli vrak, píše Belfast Telegraph.
Vrak Titaniku byl objeven v roce 1985. Leží 595 kilometrů od pobřeží Newfoundlandu, 3,8 kilometru pod hladinou. Příď lodi se zabořila do mořského dna do hloubky 18 metrů.
Podle WHOI začaly snahy o "lokalizaci a záchranu" lodi téměř okamžitě po potopení, ale technická omezení udržovala vrak skrytý téměř 75 let. V roce 1985 se díky nové zobrazovací technologii podařilo pořídit fotografie lodi a výzkumníci vrak našli, uvádí CBS News.

Dana Yoergerová, inženýrka WHOI a členka misí v letech 1985 a 1986, uvedla, že expedice v roce 1986 "změnila způsob, jakým zkoumáme hluboký oceán".

„Ponorka Alvin s lidskou posádkou přivedla vědce do vzdálenosti 12 500 stop od Titaniku,"

uvedla Yoerger v prohlášení. 

„Při práci z Alvina jsme použili robota Jason Jr. k proniknutí do Titaniku a přenosu snímků vnitřku lodi, zatímco lidé zůstali v bezpečí mimo vrak. Pro WHOI a celou komunitu výzkumníků oceánů tyto pokroky vytvořily důležitý základ pro moderní technologie hlubokomořského průzkumu."

O této katastrofě byly natočeny desítky filmů a dokumentů. Nejkontroverznější byl ten, který v roce 1943 natočil Joseph Goebbels a který diskreditoval britské a americké obchodníky a vyzdvihoval statečnost německých cestujících. Podle něj to svědčilo o nekonečné honbě Británie za ziskem.
Nejúspěšnějším filmem současnosti se však stal Titanic režiséra Jamese Camerona z roku 1997. Vydělal více než dvě miliardy dolarů a získal 11 Oscarů. Titulní skladba ke Cameronovu filmu (My Heart Will Go On od Celine Dion) se stala nejprodávanějším singlem roku 1998.

Dáma, jejíž příběh se stal předlohou scénáře k velkofilmu Titanic

Kate Florence Phillipsová z Worcesteru bola spolu so svojou láskou Henrym Morleym pasažierkou druhej triedy na Titanicu. Ten sa stal obeťou, ale ešte predtým jej stihol darovať pamätný zafírový náhrdelník, ktorý sa objavil aj vo filme. Kate sa 39 týždňov po katastrofe dozvedela, že je tehotná. Jej pravnučka Beverley Farmerová je poslednou majiteľkou šperku, ktorý sa v rodine dedil po celé generácie.

Někteří lidé se domnívají, že milostný vztah Kate a Henryho byl inspirován vztahem mezi postavami Leonarda DiCapria a Kate Winsletové ve filmu Titanic z roku 1997.Henry Morley měl Kate na palubě lodi darovat diamantový náhrdelník se safírem, který nechal speciálně vyrobit v klenotnictví v Birminghamu.

Nejstarší pohlednice o katastrofě Titaniku v roce 1912 půjde do dražby

Pohlednice napsaná v Southamptonu vysvětluje, jak loď postavená v Belfastu "padla ke dnu".
Nejstarší pohlednice se zmínkou o katastrofě Titaniku půjde tento týden do dražby a očekává se, že se za ni vydraží až 3 000 liber. Předpokládá se, že pohlednice je nejstarší existující pohlednicí, která byla napsána 36 hodin po potopení lodi, uvádí The News.

Autor pohlednice pocházel ze Southamptonu v hrabství Hampshire. Byl napsán 16. dubna 1912 v 17 hodin, tedy 36 hodin poté, co se Titanic potopil a zabil přibližně 1 500 lidí. Pohlednici vlastnil nejmenovaný sběratel v Anglii a nyní ji chce, aby ji viděli i ostatní. Do dražby má jít 25. dubna. Anonymní sběratel uvedl:

„Pohlednice je velmi cenná. Potopení Titaniku bylo tak významnou a tragickou událostí. Doufám, že pohlednici koupí muzeum nebo někdo, kdo ji vystaví široké veřejnosti, aby byla široce oceněna, a ne uložena v soukromé sbírce, kde ji uvidí jen málo lidí."

Potopení Titaniku v roce 1912 bylo jednou z nejničivějších námořních katastrof v historii. Tragédie si vyžádala mnoho lidských životů a zanechala ve světě nesmazatelnou stopu. Když se zpráva o potopení rozšířila, zachvátila lidi po celém světě a stala se jednou z nejznámějších událostí v historii.

Zdroje: Triblive, Reuters, Irish Central, Belfast Telegraph, CBS News, The News, vlastní dotazování