Svatba se sultánem, myšlenka, která v sobě spojuje exotiku, moc, zlaté paláce a přísné dvorní protokoly. Není to jen titul z romantického románu nebo zápletka turecké telenovely. Některým ženám po celém světě se tento sen stal skutečností. Z obyčejných civilistek se během okamžiku staly princezny nebo královny islámských monarchií a žily po boku mužů, kterým říkaly "Vaše Výsosti". Co ale taková svatba obnáší? A co to vlastně znamená vzít si sultána?
Sultán je tradiční titul vládce v islámském světě, který se objevil již v 10. století. Původně označoval "toho, kdo má moc", později se ustanovil jako titul islámského vládce, často s náboženskou i světskou autoritou. Nejedná se však o univerzální označení pro všechny islámské vládce. V některých zemích se používá emír, šejk nebo král.
Ačkoli většina monarchií na světě již zanikla nebo byla transformována na parlamentní systémy, sultáni stále existují v několika zemích, zejména v Asii a Africe:
Zajímavosti ze světa sultánů:
Na první pohled se může zdát, že svatba s panovníkem je výsledkem velké lásky a romantiky. Ve skutečnosti jsou takové svazky často strategické, diplomatické nebo pečlivě plánované v rámci rodinných či náboženských pravidel.
Sultáni mají v muslimském světě vysoké postavení, a proto se od jejich partnerek očekává, že budou nejen loajální, ale také budou respektovat tradice, oblékání, víru a životní styl. Pro nemuslimskou ženu to znamená konvertovat k islámu, změnit si jméno a často se vzdát vlastní identity.
V případě Češky, která se stala malajsijskou sultánkou, bylo její jméno změněno z Jana Jakoubková na Sultanah Nur Diana Petra. Musela přijmout nejen novou kulturu, ale také nový způsob života, kde se soukromí stává luxusem a svoboda je podřízena etiketě královského dvora.
Většina sultánů (zejména v Malajsii, Bruneji nebo Ománu) jsou praktikující muslimové a jejich manželství je vázáno islámským právem – šaría. Striktně vyžaduje, aby se muslimský muž oženil pouze se ženou, která je buď muslimka, nebo patří k "lidu knihy" (křesťanovi nebo židovi). V praxi to však znamená, že pokud chce žena získat status oficiální manželky sultána a nejen konkubíny, musí konvertovat k islámu. Konverze se provádí před islámským koncilem (v Malajsii prostřednictvím "Jabatan Agama Islam"), kde žena veřejně vyhlašuje šahádu (islámské vyznání). Někdy je konverze spíše "formálním aktem", ale v konzervativnějších oblastech se od ženy také očekává, že bude aktivně dodržovat islámský život – modlitby, půst, zahalování se.
Po konverzi žena často přijme nové, islámské jméno, které symbolizuje narození "nového člověka". Toto jméno není jen společenským gestem. V kultuře, kde jsou hierarchie, protokol a náboženství úzce propojeny, je změna jména přijetím nového společenského postavení a zároveň zřeknutím se vlastní národní a duchovní identity.
Žena, která se provdá za sultána, se často vzdává osobních svobod, které ve své rodné zemi považovala za samozřejmé. Každý krok může být monitorován, veřejná vystoupení budou řízena protokolem. Jakékoliv prohlášení v médiích, na sociálních sítích nebo v rozhovorech je pod drobnohledem paláce. V některých případech je ženám zcela zakázáno mluvit o soukromí královské rodiny. Vdaná žena nemusí mít vždy právo opustit zemi sama bez souhlasu svého manžela.
Mnoho žen po svatbě se sultánem opouští svou vlastní zemi a vzdává se občanství, aby získaly status královského partnera. Mohou mít také omezený kontakt se svou rodinou, zejména pokud žijí v monarchii, kde je komunikace s "nečistým" světem považována za riskantní. Jejich původ není veřejně uváděn, aby byla zdůrazněna jednota s novou kulturou. To je i případ již zmíněné sultánky Nur Diany Petry, informace o jejím životě před svatbou byly dlouho utajovány.
Být manželkou sultána často znamená žít ve zlaté kleci. Přestože je žena obklopena luxusem, může zažívat osamělost, izolaci od světa nebo dokonce nepřátelství ze strany královské rodiny nebo veřejnosti. V některých případech jiné manželky nebo členové dvora ženu nikdy nepřijmou a ona se stává "nutným zlem", zvláště pokud pochází z neislámského a "bílého" světa. Rozvést se s takovým mužem může být nesmírně obtížné a veřejně ostudné.
Svatby panovníků bývají pompézní, velkolepé a pečlivě zrežírované události, které sleduje celý národ, a někdy i celý svět. Svatba se sultánem zahrnuje kombinaci náboženských islámských rituálů, tradičních obřadů regionu a oficiálních státních obřadů. Svatební den není jen o dvou lidech, ale o ujištění poddaných, že královská rodina pokračuje a zůstává stabilní.
Nevěsta se musí připravit na několik změn šatů, někdy až pět nebo šest, všechny vyšívané zlatem, hedvábím a drahými kameny. Vlasy jsou zakryty závojem nebo šátkem, často v souladu s islámskými předpisy o zahalování. Základem je islámský svatební obřad zvaný nikah. Ten je striktně rozdělený. Část je náboženská, kde imám provádí nikah (islámský sňatek), a část je obřadní, kdy se pár oficiálně představí jako královský manželský pár.
Sultánské svatby, zejména v Bruneji nebo Malajsii, jsou extravagantní obřady trvající několik dní. Příkladem je svatba prince Abdula Mateena z Bruneje v lednu 2024, která zahrnovala: jízdu ve zlatém kočáře taženém koňmi, krásná tradiční roucha zdobená zlatem, safíry a výšivkami, velkolepou hostinu pro tisíce hostů, královský průvod a čestnou vojenskou stráž.
Pro ženu, která se provdá za sultána, se mění všechno – nejen jméno, národnost a náboženství, ale i každodenní život. Už nemůže nakupovat v obchodě, jen tak jít do kina nebo jít po ulici. Vše je naplánováno, zabezpečeno, kontrolováno. Každé její gesto, oděv i výraz lze interpretovat jako reprezentaci celé monarchie.
Zároveň však získává možnost ovlivňovat charitu, vzdělávání, zdravotnictví nebo ženská práva. V mnoha případech se z manželek sultánů stávají významné filantropky. Ale to vše výměnou za osobní oběti.
Svatba se sultánem není jen romantickým splněním pohádkového snu, ale také vstupenkou do světa moci, privilegií a luxusu, který si běžný smrtelník nedokáže představit. Kromě prestiže jsou to specifické výhody, které manželství s panovníkem přináší, a ty jsou často podmíněny tím, že vztah funguje – po rozvodu může žena o většinu z nich přijít.
Po svatbě je ženě obvykle udělován titul jako "Její královská Výsost", "královna", "princezna" nebo "Raja Permaisuri" (v Malajsii). Automaticky se stává členkou královské rodiny, čímž vstupuje mezi elitu národa. Její jméno a tvář se objevují v médiích, na banketech, státních oslavách nebo při zahraničních návštěvách.
Luxusní životní styl sultánů je fascinující kombinací královské rodiny, extrémního bohatství a neomezeného pohodlí.
Samozřejmostí jsou soukromé lety a jachty, stejně jako nošení šperků a oblečení od nejprestižnějších módních domů na světě – mezi oblíbené značky patří Dior, Cartier, Elie Saab nebo Van Cleef & Arpels. Díky svému postavení mají neomezený přístup ke královskému majetku a jejich zahraniční cesty jsou hrazeny ze státního rozpočtu, což dále prohlubuje jejich postavení nedotknutelné elity. I když je tento způsob života pro mnohé nepředstavitelný, v některých zemích je stále realitou, ve které se prolíná tradice, bohatství a moc.
Součástí sňatku se sultánem je také tzv. věno, známé v islámské tradici jako mahr. Jedná se o bohatý finanční nebo materiální dar, který je ženich povinen dát nevěstě při uzavírání manželství. Může mít mnoho podob, od luxusních šperků, přes cenné pozemky, až po miliony v hotovosti.
Kromě samotného věna má sultánova manželka často nárok na doživotní měsíční příspěvky, které jí zajišťují vysokou životní úroveň, zvláštní prostředky určené pro její potřeby a v případě, že má se sultánem děti, výhodný dědický status.
Některé ze sultánových manželek se rozhodnou aktivně zapojit do veřejného života. Zakládají nadace, věnují se charitě nebo dokonce otevírají vlastní podniky. Tyto projekty jsou často štědře financovány přímo z královského dvora, což z manželek dělá nejen reprezentativní postavy monarchie, ale také vlivné osobnosti se skutečnou mocí a vlivem.
Sultánova manželka se zapíše nejen do společenského života své doby, ale také do dějin monarchie jako její nedílná součást. Její jméno, příběh a dílo mohou mít hodnotu, která přetrvá po generace, zejména pokud byla aktivní, inspirativní a reprezentativní.
V některých případech se stává obdivovanou postavou veřejnosti, často je vnímána jako "moderní princezna", která spojuje tradice s novou dobou. Právě tato rovnováha mezi královským protokolem a lidským přístupem jí přináší popularitu, respekt a pozitivní vnímání doma i v zahraničí. V očích lidí může působit jako symbol krásy, elegance, ale i naděje na změnu.
Pokud si žena myslí, že po svatbě bude pohádka "žili šťastně až do smrti", nemusí to být vždy pravda. Sultánův dvůr bývá ovlivňován politikou, intrikami a někdy i žárlivostí. Mnoho panovníků má více manželek nebo konkubín, i když je to nyní stále více omezováno. Západní ženy, které se provdají za sultána, musí často čelit odmítnutí nebo podezření ze strany veřejnosti.
Kromě toho může v některých případech dojít také k rozvodu. Varovným příkladem, že sňatek se sultánem může být i cestou do neznáma, je případ Oksany Voevodiny, ruské modelky a Miss Moskvy 2015. V roce 2018 se provdala za sultána Muhammada V. – ano, za toho samého, který je nyní ženatý s Češkou. Po svatbě přijala islámské jméno Rihana Oksana Petra a čekala jejich společné dítě. V červenci 2019 se objevily zprávy o jejich rozvodu, přičemž sultán údajně použil islámský rozvodový proces "talak tiga", což je nejpřísnější forma rozvodu v islámském právu. Sultán se vzdal trůnu a rozvedl se s ní prostřednictvím islámského soudu, údajně bez jejího vědomí.
Oksana tvrdila, že se o rozvodu dozvěděla z médií. Následně byla veřejně zbavena titulu Sultanah a sultán zpochybnil otcovství jejich syna. Jejich konflikt se přesunul do veřejného prostoru. Vojvodina se dlouhodobě dožaduje uznání dítěte jako legitimního potomka. Tento příběh slouží jako varování, že život v královské kleci může být zlatý, ale často nesvobodný a nepředvídatelný.
A když už jsme u rozvodu, chcete vědět, jak probíhá rozvod se sultánem?
Rozvod se sultánem je možný, ale jedná se o citlivou a přísně kontrolovanou záležitost, která se řídí islámským právem (šaría) a královským protokolem. Není to jen rodinná záležitost, ale také záležitost veřejného obrazu monarchie. V každé zemi, kde sultán vládne, může mít rozvod různé sociální nebo právní důsledky, zejména pro ženu.
V islámském právu je "taláq“ forma rozvodu, kterou může iniciovat muž, včetně samotného sultána, tím, že třikrát vysloví slovo "taláq". Toto slovo znamená "rozvod" a musí být vysloveno jasně, vědomě a záměrně. Lze to říct najednou, ale častěji se to opakuje postupně ve třech různých obdobích, aby se vytvořil prostor pro možné smíření.
Po třetím výroku taláq se manželství považuje za nenávratně ukončené, pokud mezitím nedošlo k usmíření.
Po pronesení taláq následuje čekací doba, zvaná iddah, která obvykle trvá tři měsíce. V této době žena zůstává v domě svého manžela a pár může pokračovat v manželství bez nového svatebního obřadu. Pokud však nedojde ke smíření a muž rozsudek o rozvodu třikrát zopakuje, je manželství právně ukončeno. V královských kruzích to však není jen soukromá záležitost. Rozvod musí také projít formálním procesem, často za účasti náboženské autority, soudní rady a královského dvora. Výsledkem je veřejné oznámení, které má nejen právní, ale i společenskou váhu. Manželka je zbavena titulu, privilegií a oficiálně opouští královskou rodinu.
Rozvod brunejského sultána Hassanala Bolkiaha s jeho druhou manželkou Mariam v roce 2003 byl jedním z nejznámějších případů odloučení v královských muslimských kruzích. Přestože byla Mariam během manželství považována za "Její královskou Výsost" a měla přístup k luxusnímu životu v paláci, po rozvodu o všechna tato privilegia přišla. Přišla o svůj oficiální titul, vliv v monarchii a místo na společenském žebříčku, které jí jako manželce sultána náleželo.
Bývalé manželce je někdy vypláceno vysoké odstupné nebo si ponechává mahr, tedy věno, které bylo součástí původní svatební smlouvy. Výše tohoto odstupného může dosáhnout milionů dolarů, často se jedná o šperky, nemovitosti nebo soukromé rezidence. Je třeba také připomenout, že v mnoha muslimských monarchiích je polygamie legální a sultán může mít několik manželek. Navenek je obvykle vidět pouze jedna, "úřednice" nebo "první dáma", která plní reprezentativní úkoly. Těhotné manželky zůstávají mimo veřejný zájem.
Rozvody jsou v královských rodinách zřídka oznamovány veřejně. Často jsou řešeny diskrétně, aby nepoškodily obraz monarchie, nenarušily důstojnost panovníka nebo nezpůsobily sociální otřesy. Také utajení je běžnou součástí protokolu a potvrzuje, že i v luxusním světě královských síní jsou některé pravdy určeny pouze zasvěceným.
Ačkoli je svatba se sultánem snem mnoha žen, exotická, noblesní a plná prestiže, může být také velmi náročná. Je to kompromis mezi osobním štěstím a povinností, mezi romantikou a protokolem. Mnoho žen tuto cestu zvládá s grácií, jiné na ní selhávají. Jedno je ale jisté: není to svatba jako každá jiná – je to životní zlom, který navždy rozdělí život na "před" a "po".
Chtěli byste se provdat za sultána, i kdyby to znamenalo vzdát se všeho, co znáte? Nebo stačí váš vlastní "král" z masa a kostí na to, aby vám ráno uvařil kávu bez dvorské etikety?
Zdroj: autorský text, todayonline.com, Reuters.com, bbc.com, aljazeera.com, theguardian.com