Ručně malované a vyráběné hračky

Člověk by řekl, že navrhovat hračky je pro takového velikána designu okrajová záležitost. Ale i zde se ukázalo, že Ladislav Sutnar dělá vše poctivě a s uměleckou vervou. Návrhy jeho hraček odrážejí jeho myšlenkový směr: vytvořit hračku, která by sama osobě byla uměleckým dílem a nositelem vyšších designových hodnot. To se mu opravdu povedlo.

Jeho luxusní hračky slučují nové pedagogické postupy, abstraktní umění a původně zamyšlenou levnou průmyslovou výrobu. Nakonec se přistoupilo k principu hand made. Tělo hraček je vyrobeno z kvalitního bukového masivu. Ostatní části pak z měkkého dřeva. Barevnost není infantilní, drží se u základních barev bílé, černé, hnědé. Originály jsou jsou uloženy v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Luxusní byt 4+kk na prodej se zahrádkou, Praha, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Exotické zvířata z roku 1930

I když uběhlo hodně času, hračky jsou pořád moderní a sdružení MODERNISTA nabízí klientům jedinečnou možnost zakoupení takovýchto luxusníxh skvostů pro děti. Jedná se o slona, nosorožce, velblouda a mrože. Jsou to zvířata, se kterými si běžně děti nehrají. Není to žádný pejsek, kočička ani medvídek, ale i tak mohou zaujmout dětskou fantazii, rozvinout jeho hravost a invenci.

Luxusní kvalita hraček

V dnešní době rodiče kladou důraz na původ hraček, neboť různé „čínské„ padělky můžeme přímo označit za nebezpečné. Tyto hračky jsou však vyráběny s láskou, citlivě a originálně. I malým dětem můžeme zprostředkovat styk s vysokým uměním, což hračky Ladislava Sutnara zajisté plní.

Náhlý zvrat okolností 

Co se to se mnou děje? Tlukot mého srdce přehlušuje okolní ruch hektického velkoměsta. Vzduch je najednou cítit nebývalým kouřem, vše houká. Točí se mi hlava. Kde je můj kočár? S nedůvěrou scházím k řece Vltavě směrem k lodím, které kotví na náplavce. Před sebou vidím barevné, nezvykle vyhlížející lodě s prapodivnými nápisy. Pohybují se a přitom od nich nejde pára. Zvláštní, pomyslím si...nepoznávám to tu. Ano, něco se muselo stát! Jsem zmatená, rozrušená, snažím si zachovat klid, i když mi to všechno připadá jako ve snu.

Konečně jsem zahlédla alespoň vůz, který je mi známý. Zastavuji ho a dávám pokyn k jízdě směrem ke kavárně Slavii. Po ničem jiném teď netoužím, než si dát kávu, odpočinout si a setkat se s mou drahou polovičkou. Jsem zde a on nikde. Ano, znám ho moc dobře, vždy mě nechává chvíli čekat. Z krátké chvíle se však stává nekonečné soužení a čekání. Objednávám si kávu a kochám se pohledem na Pražský hrad.

Pomalu si uvědomuji, že mé vyslovené přání na Vyšehradě, ocitnout se v Praze za dalších sto let, se zřejmě opravdu splnilo! Ale tím pádem nikdo nedorazí... Zatmí se mi před očima: „Doopravdy jsem v Praze o 100 let dopředu? Pokud je vše pravdivé, musí se dnes psát rok 2018. Nevídané!“

Velký moment překvapení

Dopíjím svůj poslední doušek kávy, ruce se mi lehce chvějí. Zanechávám nemalý obnos peněz a odcházím probádat krásy „nové doby“.

Cesta mě zavedla až před starožitnictví. „To snad není možné", překvapeně zašeptám. „Jak se sem dostal? Můj zásnubní prsten, důkaz naší nekonečné lásky s manželem, se nachází přímo před mýma očima!“ Dostavil se pocit úlevy, našla jsem alespoň střípek mého domova. Neváhám jít dovnitř a žádám milou paní, aby mi umožnila prsten vyzkoušet. Ano, je to opravdu on, padne mi jako ulitý. Při rozplývání nad rodinným klenotem můj zrak padne na cosi kouzelného: večerní šaty ladně střižené, má oblíbená starorůžová barva, pravé perly, rozkošná kabelka. Všechny mé smysly jsou zahlcovány příjemnými vjemy a má fantazie pracuje naplno. Budou se nádherně hodit na promenádu v ulicích, ponesu se ladně jako překrásná laňka. Svou touhu jsem dovedla k dokonalosti.

Luxusní byt na prodej Praha 1 - 48m, Praha 1

Zobrazit nemovitost

Co se to stalo s Československem?

Mé kroky mě vedou směrem k Malé Straně, míjím pamětní desku s nápisem Poslanecká sněmovna parlamentu ČR. Mé oči nevěřícně hledí, má mysl to není schopna pojmout. Již Česko a Slovensko netvoří jeden pevný stát? S bolavou duší pokračuji dále Nerudovou ulicí až k hradnímu ochozu. „Ach, Pražský hrade, majestátní to pamětníku. Upřímně doufám, že jsi zůstal zachován“. Dívám se na nádvoří a bránu, je stejná. Jímá mě pocit, že ani 100 let této skvostné stavbě neubralo na kráse. Pomalu se otáčím k čarokrásné vyhlídce, svůj zrak zaostřuji. K mému zděšení však spatřuji šedé velké „V“. Plno budov rozporuplné architektury. Tápu a mé oči se zalévají slzami.

Derou se mi do úst opět slova Jana Nerudy, se kterými souzním: "V vlasti jsem a předce divná tužba svírá prsa těsným okovem, stoupám místa od dětinství milá, a přede nejsem zde víc domovem. Cizé tváře, cizé chladné zvyky, cizé citům zvuky kolem znějí, že bych zaplakal si v domě vlastním píseň tužby — toužnou Odysseji!" (Jan Neruda, Kniha veršů, České verše)

Pociťuji rozervanost, žal i zmatení. Nechce se mi tomu věřit. „Přeji si být zase zpátky ve své době!"