Na férovku: Schůzka Zelenskyj-Putin se odehrává podle plánu. Putina opět nikdo neviděl
Turecká jednání jsou na oko velkým průlomem směrem k příměří na Ukrajině. Jediným háčkem je, že je dopředu zcela jasné, že k okamžitému příměří po tomto jednání nedojde. Jde jen o diplomatickou hru Ruska s administrativou Donalda Trumpa. Vládu nejmocnější země světa chce Rusko udržet na své straně, ovšem ani Američané nejsou slepí k hromadění mrtvých na obou stranách barikády.
O tomto nejstrašnějším dopadu ukrajinské války v podobě stovek tisíc zmařených lidských životu ostatně často mluví i Donald Trump. Jednání o příměří rozhýbal s dovětkem, že pro vyjednavače Trumpova formátu nebude problém válku rychle ukončit.
Jedinou cestou k tomuto cíli však byla zrada Ukrajiny v podobě ukončení zbrojní pomoci. K podobnému kroku by pak USA musely přimět i ostatní ukrajinské spojence. Válka s Ruskem by pak ztratila cenu a Rusové by si nadiktovali podmínky. Trump se však pokusil tento recept aplikovat bez přímé zrady.
Ruská diplomatická škola v praxi
Rusko si sice aktuálně diktuje podmínky, ale Ukrajina je nehodlá přijmout. Její vojenský odpor Rusko nedokáže zlomit, navíc evropští lídři hodlají zemi v obavách z rostoucí ruské agrese jejím směrem dále podporovat.
Zmíněná jednání naráží na klíčový kříž celé akce. Všichni by chtěli mír, jenom se k němu nemá ten, kdo celou válku svou invazí rozpoutal. Je to logické. Putin poslal vojáky na Ukrajinu z nějakého důvodu a toho se nechce vzdát. Že občas zazní z jeho úst slova jako mír nebo jednání? To je pochopitelné, jde o klasickou Ruskou diplomatickou školu, jak ji prezentoval satirický seriál Kosmo z roku 2016.
Rusové zkrátka na diplomatické úrovni vytrvale říkají opak toho, co skutečně chtějí. Jak takovýto přístup vypadá v praxi? Aplikovalo ho i socialistické Československo. Země byla obalená prapory s mírovým hesla, armáda byla "mírová", jen na ni putovalo v 80. letech cca 20 % HDP. Ani nedávno dosažené 2 %, ani chystané 3 % ani aktuálně americkým ministrem zahraničí Rubiem požadovaných 5 %.
Při tom titěrná procentíčka v míru chtivé české opozici reprezentované např. Alenou Schillerovou (ANO) oprávněně vyvolává pocit, že státní rozpočet utrácí desítky miliard na zbrojení. V časech míru se totiž na armádě šetřilo, tudíž Schillerová míří správným směrem, jen je zde obrácená kauzalita.
Kdo přetrhne bludný kruh ruských nesmyslů?
Ono socialistické zbrojení v desetinásobném množství proti dnešku totiž nebylo mírovým, ale válečným. Probíhala totiž studená válka. Tak se zkrátka komunikuje po vzoru ruské diplomatické školy. Když Rusko vyzve k jednání v Turecku a někdo se tam skutečně vydá, začne vysvětlovat, proč tam nemůžou. Je to jednoduché, nechtěli tam nikdy.
"Zelenskyj dorazil na jednání do Turecka, Putin zůstal doma. Mnozí mí čeští kolegové rudnou (ještě víc), když mluví o nutnosti míru a vyjednávání a zlobí se na Ukrajinu, že za sebe bojuje. Po včerejšku jí snad už kredit přiznají. Kdo skutečně chce mír, je zcela jasné,"
vysvětluje tento paradox na X také europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09).
Jen s tím rudnutím je asi trochu vedle. Stačí nahlédnout do rétoriky diskutujících rusofilů. Putin přece nebude jednat se Zelenským, když ho neuznává. Kruh paradoxu je dotočen. Vymyslím jednání s někým, s kým jednat nebudu.
Druhořadí poradci vyslaní Ruskem nic dohodnout nemohou, tudíž se zde také nic nedohodne. Pokud by k dohodě příměří došlo, zcela jistě bude záhy porušeno, jak jsme již viděli opakovaně v minulosti. Jedinou možností je přetržení bludného kruhu paradoxů ruské komunikace. Jakými prostředky k němu asi může dojít?
Zdroje: autorský text, komentář, x.com, novinky.cz
