Beru si Švéda: Místo daru hosté sami platí za pohoštění a mohou políbit nevěstu
Ve Švédsku jsou svatební zvyky důkazem, že i moderní země si dokážou zachovat romantické a symbolické rituály, které dodávají svatebnímu dni nezaměnitelnou atmosféru. Od společného kráčení uličkou až po pravidla líbání během recepce. Švédská svatba je zážitkem, který stojí za to prozkoumat. A někdy to všechno začíná docela obyčejně – třeba schůzkou v knihovně...
Klára, mladá Češka z Olomouce, odjela po škole na výměnný pobyt do Stockholmu. Milovala knihy a když bylo deštivého dne, šla si půjčit švédskou beletrii, aby se zdokonalila v jazyce. V uličce s romány se snažila přečíst název jedné knihy, když do ní někdo jemně vrazil. "Förlåt!" omlouval se blonďák v kostkované košili. Tak se seznámila s Eliasem – introvertním knihomolem, který četl českého Kunderu v originále. Následovala káva, rozhovory o literatuře, společné procházky městem, výlety k jezerům a po několika letech dokonce i zásnuby. Klára byla okouzlena nejen Eliasem, ale i jeho rodnou zemí – a nakonec i svatebními zvyky, které si sama vyzkoušela.
Předsvatební rituály
Zlato a stříbro pro štěstí
Na začátku svatebního dne dodržují rodiče nevěsty prastarý obřad. Ještě předtím, než nevěsta odejde do kostela, jí matka vloží zlatou minci do pravé boty a otec jí dá stříbrnou minci do levé. Tento rituál, který se předává po generace, má do manželství přinést prosperitu, stabilitu a štěstí. Jen málo nevěst by si nechalo ujít tento symbolický okamžik.
Oblečení
Ženichové obvykle nosí černé obleky nebo smokingy. Pokud jde o švédské nevěsty, mají ve zvyku nosit bílé svatební šaty. Kromě toho, pokud se pár vezme ve švédském kostele, někdy církev vlastní tiáru, kterou může nevěsta na svatbě použít.
Tři prsteny místo dvou
Švédské nevěsty nosí po svatbě ne dva, ale tři prsteny.
První představuje zásnuby, druhý samotné manželství a třetí je věnován budoucímu mateřství. Symbolizuje závazek ženy stát se matkou a vyjadřuje její oddanost ke společné budoucnosti se svým partnerem. V poslední době se ale ve Švédsku páry rozhodují nosit prsteny dva – zásnubní a snubní.
K tradičnímu vzhledu nevěsty patří také korunka. V minulosti se vyráběla z květin, bylin nebo listů, ale dnes ji nahrazuje honosná tiára. Koruna kdysi sloužila jako znamení panenství. Pokud ji nevěsta na svatbě neměla, mohlo to signalizovat, že do manželství nevstupuje jako panna.
Hudba
Civilní svatba, ať už na obecním úřadě nebo například v pronajatém svatebním prostoru, trvá vzhledem k samotné právní části zhruba pět minut. V tomto případě má pár svobodu přizpůsobit si obřad podle svých představ. Jedinou podmínkou je, že v civilním obřadu nesmí být přítomny žádné náboženské prvky, pokud jej provádí civilní celebrant.
Na druhou stranu, pokud se pár rozhodne vzít se v kostele, průběh bývá výrazně bohatší, zejména pokud jde o hudbu. Při evangelických (luteránských) obřadech hraje důležitou roli. U vstupu je společný zpěv dvou písní, jedno až dvě hudební vystoupení zpěváka, hudebníka nebo živé kapely a také závěrečná hudba při odchodu z kostela. Tyto sólové písně jsou pro pár často osobně důležité a dodávají obřadu výrazný, intimní rozměr.
Svatební obřad
Společně k oltáři
Na rozdíl od klasických svateb, kde ženich čeká u oltáře a nevěsta kráčí po boku otce, je ve Švédsku běžné, že snoubenci kráčejí uličkou bok po boku. Symbolizuje to rovnost partnerů a jejich společnou cestu životem.
Když se konala korunovační svatba princezny Viktorie, rozhodla se pro netradiční krok. Místo toho, aby kráčela společně se svým budoucím manželem, požádala, aby ji její otec Carl vedl uličkou. Poprvé se s ženichem setkala přímo před oltářem. Většina švédských svateb se obejde bez klasického doprovodu družiček a mládenců.
Pokud tedy plánujete svatbu s omezeným rozpočtem, může tato švédská tradice posloužit jako dokonalý důvod, proč se vyhnout pořádání velkého svatebního průvodu.
Další zajímavá tradice, která se zachovala po mnoho generací, říká, že ten z páru, který při výměně svatebního slibu před oltářem pronese rozhodné "Ano, beru" hlasitěji, získá vedoucí postavení v manželství. Právě on nebo ona bude mít poslední slovo v zásadních rozhodnutích v rodině. Klára přiznala, že konkurovat Švédům v decibelech je těžké. Elias drtivě vyhrál.
Svatební hostina
Přípitek na přivítání nevěsty
Začátek svatební hostiny je ve Švédsku téměř vždy doprovázen slavnostním přípitkem. Na začátku jsou hosté obvykle přivítáni šampaňským a tento okamžik otevírá tzv. brudskål – svatební přípitek, který obvykle pronáší jeden z otců, když novomanželé vstoupí do místnosti. Nejčastěji však tuto řeč pronáší otec nevěsty.
Usazení hostů
Další zajímavou švédskou tradicí je sezení hostů během svatební večeře. Páry, které jsou pozvány jako hosté, často záměrně sedí odděleně. Tento zvyk může být pro někoho matoucí nebo nepříjemný, ale cílem je podpořit sociální kontakt a zábavu. V konečném důsledku je však na novomanželích, jaký styl sezení zvolí a pro hosty to může být příležitost k seznámení se s novými lidmi.
Svatební menu
Často se podává tříchodové menu. Jako předkrm je oblíbený rybí pokrm – například skagenský toast nebo toast s jikrami. Hlavním chodem je obvykle maso, na talířích se často objevuje telecí, jelení nebo sobí maso. Na závěr vás čeká dezert z lesního ovoce nebo sezónního ovoce. Typické jsou zejména švédské jahody, lesní jahody nebo morušky.
Na švédských svatbách jsou velmi běžné proslovy. Pokud jste na švédské svatbě ještě nikdy nebyli, nebuďte překvapeni, když se proslovy protáhnou přes celou večeři. Obvykle jsou však velmi vtipné, dojemné a nesou v sobě velkou dávku osobního významu. To je tradice, které si mnoho Švédů upřímně váží.
Na většině švédských svateb jsou jeden nebo dva hlavní moderátoři – toast masters nebo toast madam – kteří mají na starosti program dne. Starají se o zábavu, dohlížejí na hladký průběh a především představují řečníky a dávají prostor projevům. Tito moderátoři si obvykle vybírají sami manželé na začátku procesu plánování svatby a často se podílejí na přípravě celkového harmonogramu svatebního dne.
Dortový rituál po švédsku
Na rozdíl od tradičního krájení svatebního dortu novomanželi, ve Švédsku si každý host přijde vyzvednout svůj kousek osobně.
Dar? Radši si zaplaťte za večeři
Na švédské svatební pozvánce vás možná překvapí požadavek, abyste si večeři zaplatili. Mnoho párů již spolu žije a nepotřebuje nové vybavení domácnosti – místo dárků proto dávají přednost praktické pomoci s náklady na hostinu. Pokud jste tedy byli pozváni na švédskou svatbu a zjistíte, že musíte zůstat přes noc, je pravděpodobné, že budete muset zaplatit poplatky za ubytování z vlastní kapsy. Čest výjimkám.
Líbání ve švédském stylu
Svatební polibek se zde stává zábavnou tradicí. Pokud ženich během hostiny odejde z místnosti, mají ostatní muži možnost políbit nevěstu, obvykle pouze na tvář. A stejné pravidlo platí i naopak. Když nevěsta odejde z hostiny, mohou čekající dámy dát ženichovi přátelský polibek.
Ačkoliv se tento zvyk zdá netradiční, ve skutečnosti je to veselý způsob, jak vyjádřit lásku, přátelství a uvolněnou atmosféru. Ve Švédsku neexistuje tradice házení svatební kytice.
Posvatební rituály
Ranní dárek
Ve Švédsku existuje tradice zvaná Morgongåva, což se překládá jako "ranní dárek". Původně se jednalo o dárek od manžela jeho ženě ráno po svatbě, ale dnes je běžné, že si partneři dávají něco navzájem. Může to být šperk, elegantní doplněk nebo společný zážitek.
Červené šaty? Raději ne
Švédské svatby mají také svá módní tabu. Červená barva šatů na hostech je považována za nevhodnou - podle některých to naznačuje, že jste s ženichem měli intimní vztah. Proto se této barvě pro jistotu vyhněte.
Svatba roku
Když už jsme se o korunní princezně Victorii zmínili výše, možná se ptáte, jakou svatbu měla? Nebyl to jen obyčejný královský obřad - v roce 2010 se Švédsko stalo dějištěm velkolepé aristokratické svatby, která na několik dní přitahovala oči celého světa.
V té době se rozezněly svatební zvony pro princeznu Viktorii a jejího partnera Daniela Westlinga, který kdysi pracoval jako osobní trenér. Po osmi letech vztahu se rozhodli zpečetit svou lásku u oltáře – symbolicky ve stejný den, kdy se její rodiče, král Carl XVI Gustaf a královna Silvia vzali, 19. června. Victoria se tímto gestem snažila uctít svou rodinu, ale mohl by to být také způsob, jak zmírnit napětí kolem výběru partnera.
Daniel nepocházel ze šlechtické rodiny a mluvil typickým venkovským dialektem, což zpočátku způsobilo v královském páru určité rozpaky. Teprve když historici odhalili, že jeho předkové kdysi patřili k nižší švédské a finské šlechtě, začaly se ledy pomalu prolamovat. Princeznini rodiče se s budoucím zetěm konečně usmířili a svatební přípravy mohly začít naplno.
Ve Stockholmu se sešli panovníci a šlechtici z celého světa – pozvání přijali panovníci z Belgie, Holandska, Španělska, ale také z Japonska a Jordánska. Velkolepý obřad, který se konal ve zrekonstruované stockholmské katedrále Storkyrkan, sledovaly tisíce hostů přímo v chrámu a další desetitisíce prostřednictvím televizních obrazovek.
Celá akce se nesla ve znamení královského přepychu, bezpečnost zajišťovalo sedm tisíc příslušníků armády a policie, ulice hlavního města zaplnilo čtvrt milionu obyvatel. Odhadované náklady na svatbu přesáhly dva miliony eur (téměř 50 milionů korun), ale královská rodina počítala s tím, že se jí investice stonásobně vrátí prostřednictvím cestovního ruchu a prestiže.
Svatební oslavy trvaly několik dní. Začalo to historickou večeří na palubě repliky lodi z 18. století, pokračovalo soukromým obědem na hradě a vyvrcholilo slavnostním banketem, hudebním vystoupením a bohatým ohňostrojem. Po obřadu byli novomanželé přepraveni v otevřeném kočáře ulicemi Stockholmu a po půlhodinové jízdě byli převezeni na královskou loď za doprovodu salv námořnictva a letu stíhaček.
Princezna Viktorie se naštěstí vyhnula některým zastaralým svatebním zvykům minulosti, jako je královská veřejná večeře, tance vládních úředníků s pochodněmi nebo společné vedení novomanželů do svatební síně.
Přestože se britská královská rodina omluvila, zástupci mnoha monarchií si akci nenechali ujít. Viktoriin příběh byl jedinečný také v tom, že původně neměla být dědičkou trůnu – měl připadnout jejímu mladšímu bratrovi Carlu Philipovi. Teprve po novele zákona o nástupnictví v roce 1980 se stala oficiální korunní princeznou.
Svatba v roce 2010 byla nejen historická, ale také emocionální – spojovala tradice, moderní hodnoty a silné rodinné vazby. A jak novomanželé krátce po obřadu prozradili, jejich snem byla velká rodina. Daniel se netajil svým přáním mít do deseti let několik dětí – a nakonec se jim podařilo tuto vizi naplnit.
Stejně jako to bylo s Klárou a Eliasem. I když nejsou z královské rodiny, o to víc se milují. Dnes žijí střídavě v České republice a ve Švédsku. Jejich svatba, kde se prolínaly oba kulturní světy, byla plná symboliky, smíchu a úcty. A přestože jejich životy spojovaly knihy, svatební tradice jim připomínaly, že milostné příběhy se píší v každém jazyce – a někdy i mezi dvěma zcela odlišnými světy.
Zdroj: autorský text, mojasvadba.sk, pluska.sk, theknot.com, wahlmanweddings.com, 2brides.se, swedishfreak.com
