Rychlá zpověď – bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek: Adrenalinového koníčka nemám, stačila mi politika

Čím se nyní pracovně zabýváte, je zřejmé, že nejste tak úplně v důchodu?

V důchodu jsem, řekl bych částečně a pobírám důchod. Ale jinak se zaobírám ekonomickým poradenstvím a zabývám se také tím, co mě baví. Například publicistikou, prakticky každý den píši nějaké články. To mě nutí, abych si četl nejen výplody českých médií, ale také třeba zahraniční tisk, hlavně britský a rakouský. Snažím se dělat i francouzštinu, takže i francouzské deníky Le Monde a Le Figaro. Takže dělám jen věci, které mě zajímají. 

Zajímáte se stále o čínská cvičení a zdravou výživu, včetně jisté fyzioterapie, kterou jste propagoval veřejně i na videích?

Nevím, jestli jsem to vyloženě propagoval. Spíš bych řekl, že je to pro mě užitečné a s ohledem na to, jaké mám zkušenosti, bych doporučil každému, aby cvičil. Jestli to budou čínská cvičení nebo jóga, to je v zásadě jedno. Začínám každý den tím, že si tři čtvrtě hodiny až hodinu opakuji slovíčka ze tří jazyků. Francouzštinu, tu dělám nově (3 roky), také angličtinu i němčinu, což je celoživotní úkol. Nejsem z generace, která měla štěstí, že mohla být dlouho v zahraničí. Pak přistoupím k protahovacím a posilovacím cvičením.

Luxusní byt s balkonem 98m, Praha, Praha 2

Zobrazit nemovitost

Poté, po úvodním cvičení cvičím Čchi - Kung  hodinu venku a když se vrátím, rychle se dám do kupy, obléknu se a jedu do práce tak, abych tam byl na půl desátou. Večer nebo odpoledne, jak se to povede časově, dělám druhé čínské cvičení Chuej-čchun-kung. To je asi 20 až 25 minut. Doplním to ještě jednou částí prvního čínského cvičení na posílení ledvin, no a pak je vlastně program, co se týče cvičení, vyčerpán. Pokud jde o zdravou výživu, tak prakticky nepiju alkohol, až na výjimečné příležitosti. Někdy si dám třeba trochu vína, o prázdninách a podobně. Tvrdý alkohol vůbec ne, pivo tak jednou do roka. Nebo někde, kde jsem na zabijačce. Tu také dělám jednou do roka pro příbuzné, tam si prostě to pivo dám. Jinak se snažím jíst bílá masa, ryby, plody moře, zeleninu, ovoce, prostě zdravou výživu na odkyselení organismu a myslím, že se mi to v řadě směrů vyplatilo. Pokud jde o covid, tak ten jsem překonal. Jsem už také následně očkován. Covid měl u mě velmi lehký průběh a díky posílené imunitě jsem překonal i boreliózu, o které jsem se následně dozvěděl. Z boreliózy mi zbyl tik v levém oku, někdy se vrací, ale to je tak jediné, co zbylo. 

Myslím, že každému bych doporučil pravidelné cvičení a zdravou výživu. Vím, že to lidi nebaví a dokud to jde a nejsou přinuceni třeba zdravotním stavem, tak se tím nezabývají. Ale domnívám se, že i to, jaký podíl mrtvých má Covid-19 u nás byl na sto tisíc obyvatel, je často způsobeno naším zdravotním stavem, vysokou nadváhou a dokonce obezitou u více než dvou třetin obyvatelstva. Takže to má důsledky, protože v zemích, kde byla takto vysoká obezita, byla úmrtnost na sto tisíc obyvatel v důsledku Covidu podstatně vyšší, než v zemích, kde jsou na tom lidé s váhou lépe. Já jsem se také snažil a podařilo se mi shodit před 5 lety  nějakých šestnáct až osmnáct kilogramů. Tak tři kila bych ale mohl ještě shodit, ale není to tak úplně nutné.

Věnujete se studiu cizích jazyků. Které ovládáte a které si doplňujete? A trénujete je i v praxi, když cestujete? Nebo jste jen pasivní uživatel?

Samozřejmě, když je příležitost mluvit anglicky, a ta někdy nebo často bývá, tak mluvím anglicky. Když je možnost mluvit německy, tak mluvím německy, ale bohužel dneska ani Němci už tímto jazykem často nemluví, když jsou v cizině. Rád bych se dostal do ruštiny, kde rozumím vlastně všemu, ale tam jsem opravdu pasivní uživatel a čtu ruské tiskoviny nebo knihy. Postupně se dostávám do francouzštiny, tu dělám s bývalou manželkou vlastně tři roky. Už jsem v takové fázi, že dokážu říct nějaké věty. Čerpám třeba i z francouzských novin. Když mě něco zajímá, třeba naposled to byly komunální nebo regionální volby ve Francii, tak jsem to dělal z originálu, z Le Figara. I když třeba Guardien byl o tom také dobře informován. Takže jazyky jsou  takové celoživotní cvičení.

Angažujete se stále aktivně v politice a jak konkrétně?

Tak aktivní angažmá v politice, to se nedá říct. Snažil jsem se o nějaké konzultace, poradenství ve vztahu k sociální demokracii, ale myslím si, že to byly z větší části nevyžádané rady. I když nějaký vztah mezi námi byl, nějaký poměrně častý kontakt prostřednictvím nějakých lidí ve vztahu k vedení strany. Ale musím říct, že většina mých rad, které jsem dával, tak ti chlapci a děvčata udělali pravý opak, nebo to udělali tak na půl nebo na čtvrt, nebo ještě méně. Moje rady měly spíš symbolický dopad. Vyjadřuji určitou solidaritu vůči té straně, když zrovna není v optimální kondici. Myslím si, že by měla zůstat na české politické scéně a měla by být silná. Doufám, že tyhle volby budou takovým odpíchnutím od dna, ale stoprocentně o tom přesvědčen nejsem. Takže samozřejmě chuť do politiky stále mám. Ale sociální demokracie byla významná skupina lidí. Petříček, Poche a takováto společnost, která vyvinula úžasné úsilí, abych se do té strany nemohl vrátit. Ale v zásadě se všichni ti aktéři v té straně shodují, že bych se tam do toho aktivně neměl plést. Jen nevím, jestli mohou být se svými výsledky spokojeni. Já jsem s výsledky, kterých jsem dosáhl v politice spokojen a myslím si, že byly historicky nejlepší, kterých sociální demokracie v těch pěti letech, kdy jsem ji řídil, kdy dosáhla.

Která strana má podle vás největší šanci na vítězství v nadcházejících volbách a proč?

Tak je to hnutí ANO, které dělá v zásadě takovou levostředovou politiku, velmi pragmatickou. Nebojím se říci, že populistickou, prostě dělají to, co jim přináší body. Andrej Babiš to tak dělá a nemyslím, si, že s touto politikou je možné vystačit dlouhodobě. Teď měl štěstí, vlastně osm let, když byl ve vládě se sociální demokracií. Sociální demokracie, ať je v jakémkoliv stavu, je ideovou stranou, má určité programové cíle a ty cíle byly pojaty do vládního programu, který prováděl i uskutečňoval také Andrej Babiš. To, že si pak obratně ty věci marketingově přivlastnil, to je jiná věc, ale myslím, že to byla pro obyčejné lidi velmi přínosná spolupráce. A to je vlastně důvod, proč zalovil ve voličských vodách levice, protože prostě uskutečňuje politiku, kterou obvykle v západní Evropě nebo i u nás dělají socialistické strany, sociální demokracie.

Jaké kampaně a programy jednotlivých stran budou podle vás hrát významnou roli v rozhodování voličů?

Myslím si, že lidé by měli číst jednak programy, nejen slogany, alespoň se seznámit s hlavními cíli stran. Aspoň v těch několika závažných oblastech jako byty, sociální politika, zdravotnictví, životní prostředí. Ještě bych mohl nějaké přidat, ale tohle já vidím jako čtyři nejdůležitější oblasti. A pak si také říci, co ta strana v minulosti udělala, jestli se jí tak dařilo, jak teď předvádí, že by se jí mohlo dařit. Samozřejmě je také důležité, jaké ta strana bude mít realistické cíle v oblasti finanční politiky. Tak, abychom se během nějaké doby, tak tří, čtyř let, dostali opět k vyrovnaným rozpočtům státu, jako to bylo v letech 2014 až 2019. Řekl bych, že ta léta byla velmi pozitivní, z hlediska jednak domácího hrubého produktu, tedy hospodářského růstu. Přitom produkt se tvořil, aniž by rostlo zadlužení země. Myslím, že v dějinách České republiky je to vlastně poprvé, co k něčemu takovému došlo.

Je členství v EU pro ČR přínosné? Nebo je EU úmyslným pokusem o odstranění tradičních evropských hodnot, jako je svoboda a demokracie? Jaký na to máte momentálně názor?

Nemám momentální názor, ale dlouhodobý. Ano a myslím, že EU je pro nás přínosná a hlavně pro obyčejné lidi v oblasti sociální politiky. Protože zejména česká pravice měla často až úchylné představy o tom, kam je možné ty lidi zatlačit, pokud jde o jejich pracovní podmínky, jejich mzdy a tak dále. My pořád zaostáváme za tou nejvyspělejší částí EU, pokud jde o mzdový vývoj. Samozřejmě i co se týká produktivity práce, ale tam je celá situace zkreslená, řekl bych paritou kupní síly. Tím podceněným kurzem české koruny ve vtahu k euru. Kdyby euro a koruna měly ten reálný kurz 1:18 nebo 1:20, tak by to bylo něco jiného zhruba až o dvě pětiny. Byl by pak lepší i o ty cca dvě pětiny výkon českých dělníků a zaměstnanců ve finančním vyjádření, než je tomu nyní. Takže přiblížení k německé produktivitě práce by bylo jiné. Je to trošku hra čísel. Takže říkám znovu, je potřeba, abychom tady měli co nejrychleji západoevropské mzdy. Ale samozřejmě také i výkony zaměstnanců  a výkonnost národního hospodářství. 

Jste autorem mnoha knih a článků. Jaký máte vztah k českému jazyku, bavil vás už třeba na základní škole nebo to byl jakýsi vývoj a získal jste k němu vztah? A píšete momentálně novou knihu?

Abych vám pravdu řekl, tak můj vztah k českému jazyku byl vždycky velmi pozitivní. Už když jsem přišel do školy v šesti letech, tak mě asi za dva měsíce dovedl otec do veřejné knihovny a tam se mi otevřel svět. Strašně moc jsem četl, vlastně už od dětství, a zajímalo mě to nějaké tři, čtyři, pět let víc, než sport. Později mě zajímal spíše sport, ale knihy jsem nikdy neodložil. Je to úžasná věc, když se člověku otevře svět přes knihy. Dneska je to trošku jinak, mladí lidé získávají informace a literární přehled asi trochu jinými způsoby, asi jinak než čtením, ale já si potřebuji na knihu sáhnout.

Pokud jsme dělali ve škole, což jsme dělali, nějaká slohová cvičení, tak když se chtěli spolužáci a učitel češtiny pobavit, nechali mě přečíst moji práci. Musím říct, že se mi někdy ty texty povedly a byly vtipné, vždycky mě sloh bavil. 

Někdy v roce 1993 jsem začal s Přemyslem Janýrem vydávat sociálně-demokratický měsíčník Trend, vydával jsem ho 17 let. A ze začátku to bylo pro mě strašně obtížné, psát články. Trvalo mi to strašně dlouho a formulace nebyly zas tak skvělé. Ale Přemysl Janýr byl skvělý novinář, byl pro mě úžasným vzorem. Byl to vlastně člověk, který žil dvacet let v emigraci v Rakousku a osvojil si tam moderní metody práce s časopisem. Kromě toho, když byl v Rakousku, tak pracoval na spolkovém kancléřství, byl blízkým spolupracovníkem kancléře Bruna Kraiského a jezdil po světě. Pracoval pro některé noviny a dělal rozhovory se světovými osobnostmi, což mu samozřejmě také dalo nějaký rozhled. To byly samozřejmě možnosti, které my jsme tady nikdy neměli. Pak jsme společně dělali časopis a myslím, že jsme ho přivedli na velmi slušnou úroveň. Když bylo po volbách roku 2010, tak víceméně na konci toho roku jsem s tím časopisem skončil. Myslím, že v té sociální demokracii, aspoň vůči mně, nebyla tehdy dobrá atmosféra. A ještě do dneška mě baví lidi jako Lukáš Jelínek, který tehdy psal, jak vlastně už ten časopis nemá co nového dát. Čekal jsem tedy, že chlapci, jako je on, nějaký časopis vytvoří pro sociální demokracii a hlavně pro její příznivce, což se nestalo do dneška. Ono to totiž není nic snadného, zajistit peníze, zajistit autory, sám něco napsat… Je to starost. Vlastně už před jedenácti lety jsem přešel na trošku modernější médium, je to server Vaše věc a tam píšu skoro denně. Zahraniční politika, domácí politika, ekonomika, všechno, co mě zajímá a co si myslím, že by mohlo zajímat i čtenáře toho časopisu. Přiznám se, že dělám i spoustu věcí, u kterých vím, že je zas tak moc zajímat nebudou, ale které zajímají také mě.

Máte nějakého vyloženě „mužského adrenalinového koníčka“, kterému se aktivně věnujete?

Adrenalinového koníčka nemám. Myslím, že mi stačila politika, která byla dost adrenalinová, ale také i stresující. Vyžaduje to určitou odolnost pro řešení dosti složitých situací.  Ale protože jsem působil prakticky celý život v nějakých řídících, manažerských funkcích, bylo to pro mě dobrou průpravou. Na stres si může člověk zvyknout.

Jak a čím nejraději relaxujete ve volných dnech?

Možnosti jsou různé, pokud jde o dovolenou, tak to je nejlepší. Když jsem někde u moře, tak hodně cvičím a plavu tak tři, čtyři hodiny denně. Samozřejmě to je za hranicemi všedních dnů, ale když jsou ty všední dny, tak jsme si řekli, cvičím.  O víkendech pracuji rád na zahradě. Mám vlastně dvě zahrady, jednak u domu a jednak u venkovského domu, který je asi 20 km od domu, kde stále bydlím. Na zahradách toho odpracuji opravdu hodně a je to nekonečná práce. Když mi přítelkyně řekla: „Ty už tam nemáš, co dělat, prosím tě. Vždyť jsi tam byl sobotu i v neděli sám.“ A já jí říkám: „Tam je tolik práce.“ Samozřejmě tam můžete spoustu věcí stále vylepšovat. Když třeba padá listí, tak to musíte taky nějak uklidit, aby vám to úplně nezničilo trávník. Evidentně příroda pomalu přechází do podzimu a připravuje se na zimu, takže i na tohle musíte reagovat. Děláte si třeba řízky z pelargonií, připravujete se na zazimování nějakých rostlin. Takže to je jeden koníček a dalším je sledování sportu. Mám v televizi sportovní programy, takže sleduji hlavně fotbal. Včera jsem viděl Ligu mistrů, kde hráli Benfica Lisabon - FC Barcelona. Dneska se budu dívat na Slavii, pak možná i na  Spartu, ale jdu také do divadla. 

To je  můj další koníček. Chystám se do Vídně na operu, už jsme tam nebyli přes dva roky. Jak byl covid, bylo to bohužel složité. Možná, že i tady v Praze bych zašel na operu, ale trošku se bojím takových těch moderních provedení, že třeba Don Giovanni bude v nějakých soudobých úborech a to je něco, co já prostě nechci. Já chci mít tu iluzi, že jsem se dostal třeba do 18. století a alespoň na chvíli chci mít možnost takovou romantickou chvíli prožít. 

Velice rád mám i cestování, to je také zajímavé. V posledních letech kromě Francie a Rakouska, kam jezdím obligátně, a Chorvatska, jsem hodně cestoval do Číny. Účastnil jsem se tam řady kongresů a přednášel jsem tam na vysokých školách o české ekonomice. Byly to velice zajímavé cesty. Viděl jsem tam i řadu čínských podniků a společností a poznal jsem, jak fungují v nejrůznějších branžích. Hedvábnictví, ale také letecký průmysl, automotiv a třeba i výroba hraček. Takže dnes, když se mluví o hospodářské síle Číny, vím, o čem to je a nemám zbytečné předsudky jako velká část lidí, kteří sami sebe omylem považují za politickou elitu země. Samozřejmě mě baví i četba, pokud na to mám čas. Toho času nemám tolik, jako když jsem byl mladý nebo když jsem byl kluk, ale myslím, že má dost načteno. Teď už si vybírám takové věci, které jsem třeba v minulosti trochu zanedbal. Zrovna teď čtu knihu od britského historika Johnsona (Paul Bede Johnson), od kterého jsem před časem četl velmi pěkně napsané britské dějiny a dostal jsem se tak k jeho světovým dějinám. A musím říct, že je to pohled úplně z jiného světa, než na jaký jsem byl zvyklý, pokud jde o výklad dějin. Je to zajímavé, ale takové „hutné“ čtení, takže to jde pomalu. Snažím se to vstřebávat, ale každá stránka z těch dějin je k diskusi. Myslím, že jsem snad z těch svých podstatných koníčků na nic nezapomněl.

Děkuji vám za rozhovor.

Také děkuji.