Top hledané
Výsledky (0)
O šikaně na pracovišti, o jejích dopadech na člověka a o právní ochraně

Rychlá zpověď - zakladatelka organizace proti šikaně na pracovišti Julie Růžičková: Šikana je odrazem firemní kultury

Karolína Lišková
04. března 2022
+ Přidat na Seznam.cz
8 minut čtení

Mnoho z nás to zažilo, mnoho z nás si to ani neuvědomilo ale pro některé to má dopady na celý život. Hovoříme o šikaně na pracovišti. Je to téma, o kterém se moc nemluví, ale které se děje dnes a denně. Julie Růžičková se snaží dostat tento problém na veřejnost. Sama si tuto zkušenost zažila. Založila proto na pomoc obětem bossingu nebo mobbingu organizaci, a také o nepěkných zážitcích napsala knihu s názvem Bossing na jehlách: O kobrách, kudlankách a jiné havěti v práci. V rozhovoru pro LP-Life.cz  se rozpovídala nejen o možnostech pomoci, ale také o tom, jak taková šikana může vypadat.

Julie Růžičková přednáší.
Křest knihy Bossing na jehlách.
Julie podepisuje knížku.

Vy jste takovým průkopníkem tématu šikany na pracovišti tady u nás v Česku. Jak moc závažné téma to v současné době je?

Je to velmi závažné téma, závažnější, než se může zdát a než si možná chce i někdo připouštět. Je to závažné téma z pohledu nějakých statických údajů, kde se ukazuje, že definitivně oběti šikany trpí na zdraví a někteří se dokonce i z toho důvodu pokoušejí spáchat sebevraždu. Je to samozřejmě taky velký ekonomický problém pro organizace. A to je věc, na kterou se chceme v rámci naší činnosti zaměřit, protože tady dochází opravdu k ohromným ekonomickým ztrátám. A úhel pohledu na to, co to způsobuje, mají firmy špatný. Tady si myslím, že je velký prostor pro to, abychom jim otevírali oči a předkládali jim i argumenty, aby opravdu začaly mít zájem provádět změnu a napravovat firemní kulturu, která je naprosto zaostalá. Ať už vědomě nebo nevědomě.

Vy jste založila organizaci na pomoc obětem šikany. Jak vznikla?

My jsme založili nadační fond v roce 2020, za chvíli budeme mít dva roky. Vznikl na základě našich vlastních příběhů. Nejenom já, ale i další současní členové mají svou vlastní osobní zkušenost se šikanou na pracovišti. Ověřili jsme si, že je to velmi důležité. A to z toho důvodu, že jakmile člověk má vlastní zkušenost, zážitek, traumatizující prožitek, tak takzvaně ví, o čem to je. Buďto ho to postihne negativně, anebo tu energii, byť ze začátku negativní, přetransformuje v něco pozitivního. To je to, co všichni sdílíme ve Filantii. Touhu pomáhat a dnes už i nově motivaci skutečně viditelně ty věci napravovat.

Prodej exkluzivní vily, Praha 4 - Kunratice
Prodej exkluzivní vily, Praha 4 - Kunratice, Praha 4

Vy jste zažila šikanu na pracovišti, můžete nám ji přiblížit, jak to vypadalo?

V mém případě se jednalo o šikanu ze strany nadřízeného. Dnes už se na to dívám s velkým časovým odstupem. Samozřejmě mi pomohlo, že jsem se rozhodla, že to nevytěsním, ale že naopak to budu sdílet. Nejprve kvůli sobě, ale dnes už proto, abych pomáhala druhým. Dnes už se na nadřízenou, která se toho dopouštěla, koukám také v určitém ohledu jako na oběť. To je celistvý pohled, jako na oběť celého špatně nastaveného systému v organizaci, kde se to odehrávalo. Vracím se zpátky k tomu, že v momentě, kdy firma má opravdu zdravou firemní kulturu, pokud to včas preventivně řeší, tak se nemůžou takové věci dít.

Ale firemní kultura nevznikne ze dne na den, to je opravdu práce, která ale na druhou stranu přinese dlouhodobé výsledky. 

Jak má člověk rozpoznat, že je šikanovaný? Můžete to uvést na vašem případu?

Můj příběh byl spíše takovou pěknou ukázkou promyšlené manipulace. Jsem toho názoru, že šlo o vědomou šikanu, to znamená, že skutečně někomu to dělá slast. Ať už proto, že má psychickou poruchu nebo tím skutečně řeší nějaká svoje vlastní traumata. Ale jinak si myslím, že je velmi běžná šikana, kdy dochází k přetěžování jednotlivce prací, k dehonestaci jeho práce, k jeho poškozování ekonomicky. Řešíme to hodně, že mu nejsou přiznány odměny, na které má nárok. V podstatě i porušování zákoníku práce, které se děje dost běžně ze strany zaměstnavatele, je dneska šikana. Cokoliv, co se jeví jako nekorektní, neférové, tak nelze sice hned označit za šikanu, ale měl by mít tu možnost na pracovišti to někomu ventilovat, sdělit, s někým se poradit. Můžou to být už první náznaky toho, že tam dochází k nějakému neférovému chování.

Po jak dlouhé době jste si uvědomila, že se na vás dějí nějaké nepravosti, ještě ke všemu docela promyšlené?

Já jsem si to začala uvědomovat v momentě, kdy ta osoba, se kterou jsem byla v osobním vztahu, mi začala do očí lhát. V ten moment jsem si začala vyjasňovat a získávat odpovědi, které mi do té doby chyběly. Proč se dějí divné věci, proč je ten člověk nějakým způsobem ke mně tak kritický, nebo se nedovedeme domlouvat na základě rozumných argumentů. Ale v momentě, kdy dojde k určité konfrontaci a ten člověk vám přímo lže do očí, je to ošklivý zážitek a současně si uvědomujete, že nejde jen o náhodu, že se zjevně jedná o nějaký záměr. Tam jsem potom začala vyhodnocovat, jaké jsou moje šance, co mám dělat, jak mám postupovat. Protože samozřejmě když dojde k nějakému rozhovoru, ať už ve společnosti kolegů nebo nějakých mediátorů, tak není nic hloupějšího, než když sedíte a bavíte se o tom stylem ano, ne, prostě jeden zapírá nebo tvrdí něco jiného. To je nekonečné, nikam nevedoucí, a to byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, že asi se mnou někdo manipuluje.

Jak dlouho trvala ta manipulace a co to s vámi udělalo psychicky? Jaké byly následky?

Důsledky toho všeho byly, že jsem se nejprve hodně psychicky vyčerpala. Je to velmi stresující. Můžete být sebesilnější osobnost, ale jestliže to trvá dlouho, nemáte se komu svěřit... Ne že by nebyli přátelé, kteří by vám nechtěli ucho nastavit, ale vy to zpracováváte v sobě, nevíte, jak máte komunikovat. Protože jedno je jisté a to, že to není banální situace typu "šéf nebo šéfka mě naštvali", kde si postěžujete v rychlosti. Ptala jste se, jak dlouho to trvalo. V podstatě otevřená pozvolná manipulace, účelově mě poškodit, trvala rok. Bylo to opravdu extrémně zátěžové období, protože ten člověk je v pozici, kdy má moc. V momentě, kdy je to z pozice nadřízeného, má moc, vliv, který může využívat buďto ve prospěch lidí kolem sebe anebo naopak v jejich neprospěch.

Vysvětlete, co je mobbing a jak vypadá.

Je to také forma šikany. Rozlišuje se mezi kolegy nebo to může být větší skupina, nikoli jenom dva lidé, kteří jsou ve vztahu na pracovišti. Může to vypadat až absurdně, že se například kolegové zamykají na toaletě, aby druhého poškodili v tom, že přijde pozdě na schůzku.

Může to probíhat tak, že se nezdraví. Teď vám říkám úplně autentické věci, které skutečně řešíme se svými klienty. Představte si malé děti, a chovají se takto dospělí.

Máme tam také paní, která je velmi vyčleňována z kolektivu. Díky naší pomoci to snáší statečně, protože se může u nás vždycky vypovídat. Kolegyně ji ostentativně nezdraví, teď tam nastoupila nová, která ji pozdravila, protože jí to přišlo přirozené. A přímo před tou naší klientkou ty další kolegyně řekly schválně nahlas, aby to ona slyšela: Ne, tu zdravit nebudeš.

Ale představte si, že to jsou další a další věci, které se dějí. To znamená, že ten člověk je z toho kolektivu absolutně vyčleňován. Nejhorší na tom je, že ať už je to bossing nebo mobbing, okolí to vidí anebo to vědí i nadřízení, ale nic s tím nedělají. Dělají, že se to neděje. Když už je přimějete ke konfrontaci, tak mají velkou potřebu to zlehčovat. Stylem: To si vyříkáte, nebo já se vám do toho plést nebudu. To nejde. Ti lidé si to nevyříkají. To je další velmi špatný průvodní jev, který v organizacích často je. Samozřejmě nadřízení neví, jak to mají řešit, nevědí to HR manageři a v momentě, kdy se to děje téměř osm hodin denně každý den, člověk to psychicky neunese dlouhodobě.

Dokonce teď máme klientku, která je sama psychoterapeutka. Je to odborník, pomáhá druhým lidem a ona sama se stala obětí šikany. To je pro ni, bych řekla, ještě více traumatizující. Ale je úžasná, protože si to přiznala. Oslovila nás. Chci říct, že nikdo na to není dostatečně připravený. Skutečně se to může stát komukoliv a kdykoliv.

Jaká je na to právní ochrana? Můžu se bránit právně?

Uvědomujeme si, že tady chybí případy precedentů, kdy by soudy prokázaly, že tomu dostatečně rozumí a že je to ochráněno zákonem. Ono to ochráněno zákonem je, na druhou stranu tady chybí často odvaha obětí jít k tomu soudu. Devět z deseti případů to vzdá rovnou, protože si řeknou, nemám na to nervy, bude mě to trápit další roky, kdy bude probíhat soud a bude to stát samozřejmě i nemalé peníze. To je jeden důvod, proč to lidi často odrazuje.

Ale samozřejmě zaměstnavatel má absolutní povinnost vytvořit bezpečné pracoviště, takže oporu v legislativě to má. Poškozený jedinec se může skutečně domáhat finančního odškodnění v případě, že došlo k újmě na zdraví a tak dále. Jde jenom o to, aby v rámci celospolečenské diskuse se i toto trochu více dostávalo do povědomí. A možná aby i nějakým způsobem ti jedinci byli více motivovaní najít odvahu veřejně vystoupit. Když půjdete do právního sporu, odhalíte celý svůj příběh. A zase to souvisí se studem, který oběti často trápí.

Znamená to, že pro oběti bossingu nebo mobbingu je vaše nadace jediná šance?

Nevím, jestli jsme jediná, ale vyhledávají nás lidé často se slovy: Vy jste pro nás jediná šance. Přála bych si, abychom nebyli jediní. Moc si přeji, abychom v tom nebyli osamoceni. Proto jsme teď vytvořili novou strategii, kde jsme si napsali dlouhodobý plán a jedním z kroků je skutečně oslovit zástupce samosprávy a státní správy. Opravdu vytvořit velkou komunikační platformu. První krok je založení advisory boardu, který nově založený je. Už jsme měli první setkání, už tam jsou zástupci z různých sfér. Co nás velmi mile překvapilo, je vysoký zájem o to téma. To nám pomáhá. Takže jsem optimista i v tom dlouhodobém pohledu. Když nám budou pomáhat nebo s námi budou spolupracovat i organizace, které na rozdíl od nás mají právní statut, budou se tímto zabývat a budou službou v podstatě pro všechny zaměstnance, tak věřím, že můžeme docílit doslova trvalých změn. Protože u některých momentů, které řešíme, si myslím, že to téměř vyžaduje změnu v legislativě.

Já vám přeji, ať se to povede. Děkuji za rozhovor.

Rychlá zpověď:

Co je Váš nadační fond v jedné větě?

Budoucnost, aby se naše maminky nebo naše děti nebály chodit do práce.

Co je horší - bossing nebo mobbing?

Obojí je stejně závažné, protože způsobuje stejná traumata.

Šikanují více ženy nebo muži?

Rozdíl je mizivý, není to o pohlaví, ale o osobnosti.

Kolik lidí dle vašich statistik spáchá kvůli šikaně na pracovišti sebevraždu?

Podle dostupných zdrojů, my vlastní statistiku nemáme, je každý pátý pokus o sebevraždu kvůli šikaně.

Který národ je v práci nejspokojenější?

Tohle nevím, mohla bych se jen domnívat a tipovat.

Tři vlastnosti, které oběti šikany schází, proto se stala obětí.

Často se staneme obětí, protože se potkáme v určitou chvíli s psychopatem a tomu těžko zabráníme, jinak doporučujeme, aby lidé byli dostatečně asertivní a komunikovali otevřeně.

První věc, co vás napadne, když na vás kolegyně začne hystericky ječet?

Je zoufalá.

Když bych vám dala na výběr - pracovala byste raději v ženském nebo mužském kolektivu?

V ženském kolektivu báječných žen, které vědí, o čem je život.

Který z našich nebo zahraničních politiků vykazuje známky šikanátora?

Když jmenuju jen jednoho, bude to ostatním líto, že jsem na ně zapomněla.

Která šikana je horší - ta dětská nebo ta v dospělosti?

Podle mě ta dětská, dokáže člověka ztraumatizovat na celý život.

Účinná zbraň proti šikanujícímu?

Sdílení, umět říkat ne a jasně formulovat, že to není normální.

Co byste vzkázala všem obětem, co se bojí promluvit?

Sdílejte, ulevíte sobě a pomůžete ostatním.

Co byste vzkázala všem agresorům?

Filantia pomůže i vám, protože jste obětí vlastních frustrací.

V jakém odvětví jste zažila šikanu (mezi dospělými), kde by vás to nikdy nenapadlo?

Osobně jsem ji tam nezažila, ale dnes už vím, že se velmi masivně odehrává například v akademické sféře, ve školském prostředí, a to mě překvapilo.
Dotazovaná se ptá redaktora:

Zažila jste vy sama šikanu nejen na pracovišti a jak jste to řešila?

Já jsem si myslela, že jsem jí nečelila, dokud jsem nepoznala vás, teď už vím, že jsem jí čelila, ale já jsem to řešila tak, že jsem ze zaměstnání odešla.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze
Rychlá zpověď - zakladatelka Online psí školy Klára Groulíková:
Zobrazit článek
Rychlá zpověď - krasobruslař Tomáš Verner:
Zobrazit článek