- CZ
- EN
- SK
Beru si Uzbeka. Jeho přátelé by se vás neměli dotýkat a ani si s vámi povídat bez jeho svolení
Láska hory přenáší. Někteří lidé jsou kvůli lásce schopni od základů změnit svůj život. Třeba opustit zvyky a tradice, v nichž odmalička vyrůstali. To byl i můj případ.
„Pokud chceš poznat skutečnou historii Střední Asie, navštiv Uzbekistán,“
říkali mi místní obyvatelé během mých toulek tímto koutem světa. Kromě historie jsem zde našla i svého manžela, který je Uzbek.
Uzbekistán je země, ve které se budete cítit jako v pohádce Tisíce a jedné noci! Mé putování po této zemi mě zavedlo až na místo, kde jsem poznala svého (teď již) manžela – na bazar. Bylo to osudové setkání. Jmenoval se Fatih a zamilovali jsme se do sebe na první pohled. Dovolená se mi chýlila ke konci, takže jsme se dohodli, že se setkáme u nás v České republice, ve které shodou okolností trávil hodně času kvůli práci. A Fatih skutečně přijel. Náš vztah nabral rychlý spád, rozhodli jsme se, že spolu budeme bydlet. Bylo by to krásné, nebýt jednoho problému. Tím byl nepřijatelný původ mojí polovičky pro mou křesťanskou rodinu. Fatih je ortodoxní muslim.
Bylo to peklo
Problémy začaly poté, co jsem Fatiha pozvala na návštěvu naší rodiny. Když zjistili, že není křesťan, nepřijali to dobře. Posmívali se, jestli to náhodou není terorista. Nakonec mi rodiče dali ultimátum. Buď oni, nebo on. Zvolila jsem si lásku. Rodinu jsem kvůli tomu už několik let neviděla, což mě mrzí. Vzdali se své dcery, protože milovala muže, který nezapadal do jejich představ. Je například známo, že muslimové neslaví Vánoce. Rozhodla jsem se pro radikální krok - Vánoce neslavím už ani já. Žádný stromek, kapr se salátem ani koledy. Usoudila jsem, že zelňačka i vánoční ozdoby mi nestojí za to, ztratit společné štěstí. Během svátků jezdíme do Uzbekistánu za Fatihovou rodinou a jsou úžasní. Vánoce jsem vyměnila za Ramadán. Rozhodla jsem se přijmout víru svého muže. Od té doby nechodím do kostela a jediný bůh, jehož uznávám, je Alláh.
Na své si přijdou i mlsné jazýčky
Z Uzbekistánu pochází jedno z nejchutnějších ovocí na světě. Mirzachulský meloun, který zde zraje, má vysoký obsah přírodních cukrů, a proto se považuje za nejchutnější meloun na světě. Už se vám sbíhají sliny? Tak zůstaňme u jídla...
Pokud vám během objevování krás Uzbekistánu vyhládne, vyzkoušejte plov, uzbecké národní jídlo. Je to rýže s masem a zeleninou. Vyplatí se jej ochutnat!
Málokterý národ je tak hrdý na svou kuchyni jako Uzbekové. A to i přesto, že se jejich národní pokrm – plov konzumuje na celém území mezi Íránem a Čínou. Vztah Uzbeků k tomuto jídlu nejlépe vystihuje jejich dávná lidová moudrost: pokud jsi chudý, jez plov – pokud jsi bohatý, jez POUZE plov...
Při přípravě svatebního plovu (toj oš) se nesmí dopustit žádná chybička, navíc se vaří pro 300 - 500 hostů, neboť na svatbu se zvou doslova i lidé z ulice, tzn. vaří se z minimálně 100 kg rýže(!). Proto se k této činnosti zve zkušený profesionální kuchař - ošpaz, který je k tomu speciálně vyučen. Každý druhý Uzbek dokáže uvařit plov, ale ne každý dobrý kuchař umí uvařit plov stejně dobré chuti pro tolika masu lidí. Když se ošpaz se svými pomocníky vybere na místní trh nakoupit potřebné suroviny, málokdo si nechá ujít toto divadlo. Výběr rýže je velmi důležitý, nejchutnější plov se provádí z rýže jen z nedávné sklizně. Tržníci vytahují své nejlepší sorty i zpod pultů. Všichni jsou značně nervózní, neboť jsou si velmi dobře vědomi, že od koho spaz koupí rýži, ten bude z této reklamy mít profit ještě dost dlouhou dobu.
Tradičním nápojem, který vám k této delikatese určitě naservírují, je zelený čaj. Pijí ho tu na hektolitry, a to při každé možné příležitosti.
Náboženství
Politická i náboženská situace? Radím vám, abyste se ostrých debat na tato témata raději vyvarovali. Režimy ve Střední Asii obecně nerady slyší kritiku směřující do vlastních řad a přestože místní před vámi mohou nadávat a stěžovat si, vy se radši do takové debaty nenechte vlákat. I když s něčím nesouhlasíte, nechte si to pro sebe. Není třeba provokovat ty, jejichž život je neodmyslitelně spojen s jejich náboženstvím.
Dominantním náboženstvím místních obyvatel je islám, a to převážně sunnitského směru, ale jsou zde i šiíté. Určité zastoupení tu ale má i pravoslavné křesťanství a ostatní náboženství.
Ale zpět ke svatbám. Poprvé jsem pravou uzbeckou svatbu zažila, když se vdávala Fatihova sestra.
Svatba v Uzbekistánu
V Uzbekistánu tráví nevěsta svou první svatební noc ve společnosti svých příbuzných, zatímco novomanžel musí počkat až na tu druhou. Po svatbě pak musí být novopečený manžel se svou ženou 40 dní.
Ostatně i v pohádkách trvá uzbecká svatba čtyřicet dní a čtyřicet nocí. V reálném životě se ale uzbecká svatba slaví pouze dva nebo tři dny. Nikokh-tui, tedy svatba, je nejslavnostnějším a největším uzbeckým obřadem. Tradiční uzbecké svatby jsou velmi honosnou a veselou událostí se zvláštní nádherou a množstvím hostů. Na tento obřad jsou pozváni blízcí i vzdálení příbuzní, sousedé, přátelé a spolupracovníci. Mnohé rodiny v Uzbekistánu nezřídka celá léta šetří, jen aby mohly pro své děti uspořádat velkolepou svatbu. I když je rodina chudá, vynaloží veškeré úsilí, aby uspořádala tu nejokázalejší svatbu, jakou jen může. Zachází to tak daleko, že si půjčují peníze od přátel a rodinných příslušníků nebo si dokonce berou bankovní úvěry, jen aby si to mohli dovolit.
Vzhledem k tomu, že je Uzbekistán převážně muslimský, většina lidí předpokládá, že sňatky jsou zde dohodnuté a nevěsta se s ženichem předtím nikdy nesetkala. I když jsou i v současnosti některá uzbecká manželství tradičně dohodnuta, většinou se jedná o manželství z lásky. Chlapec a dívka se setkávají během svých každodenních aktivit, začnou spolu chodit a je výlučně na jejich rozhodnutí, jestli se vezmou, nebo ne. Dle uzbeckých tradic padne rozhodnutí uzavřít manželství obvykle během třetího rande s prstenem, dortem a nějakým tím dárkem od muže.
Pak je v domě nevěsty určen den zásnub - „fotiha tui“
Koná se poté, co ženich zaplatil kalym a obdaroval rodiče dívky různými dárky. V domě ženicha se koná rada, na které se řeší organizační záležitosti a je ustanovena odpovědná osoba, která to vše bude mít na starosti. V tento den se koná rituál „non sindirar“, což lze doslovně přeložit jako „lámání dortu“. Tento uzbecký obyčej znamená, že rodiče dívky souhlasí s tím, že dají svou dceru za manželku. Všem je tedy oznámeno, že je zasnoubená.
Podle uzbeckých tradic nese náklady za svatbu rodina ženicha, současní Uzbeci se však často na nákladech podílí po vzájemné dohodě. Výdaje jsou značné, protože tradiční svatba v Uzbekistánu se slaví s velkolepou pompou.
Ranní pilaf
Jednou z hlavních svatebních tradic v Uzbekistánu je pohoštění hostů ranním pilafem. Rodina ženicha připravuje pilaf pro muže. Ten se vaří v domě ženicha a pak se posílá s gratulacemi do domu nevěsty. Jedná se o slavnostní snídani, která symbolizuje skutečnost, že došlo k zásnubám mladých lidí a dvě rodiny plánují svatbu.
Rituál rozloučení nevěsty s rodiči
Rozloučení patří mezi tradiční uzbecké svatební rituály. Po naplánování „nikokh-tui“ jdou mladí před státní matriční úřad. Před cestou na matriku obléknou ženichovi sarpo, tedy svatební oděv, darovaný rodiči nevěsty. Potom se v domě nevěsty koná rozlučkový obřad. Takto se loučí s rodiči a sourozenci. Dívka je vyprovázena písněmi a všichni jdou do restaurace na svatbu.
Další tradicí svatebního obřadu v Uzbekistánu je společné ochutnání medové pochoutky novomanžely. Aby byl rodinný život sladký, ochutná ženich med a podá jej své nevěstě. Přitom by se měl pár podívat do zrcadla a vidět se v něm.
Uzbecké svatební šaty
Ačkoliv se dnes nevěsty často vdávají v moderních svatebních šatech, v některých oblastech Uzbekistánu dosud přetrvává tradice obléknout na svatbu tradiční kroj. Uzbecký svatební oděv pořizují rodiče nevěsty. Jeho tradiční název je sarpo. Vypadá třpytivě a draze. Tradiční uzbecké svatební šaty pro nevěstu jsou ušity z hedvábného atlasu. Všechny jsou vyráběny ručně a vyšívány zlatými a stříbrnými nitěmi. Zvláštní význam má pokrývka hlavy nevěsty, zvaná kokošnik, zdobená prolamovanou výšivkou. Tou je ozdobena hlava nevěsty během svatby. Pokud jste byli pozváni na uzbeckou svatbu, věnujte péči tomu, co si obléknete. Důrazně se doporučuje doplnit svůj oděv šperky.
I po uzavření manželství dává novomanžel své ženě dárky, nejčastěji se jedná o hodinky a náramky.
Ženy v manželově domě vítají nevěstu zpěvem tradičních svatebních písní. Přede dveřmi je běhoun z bílé látky zvaný payandoz, po němž nevěsta vchází do domu. Přede dveřmi se zastaví a pokloní se novému domovu. Ženy ji zasypávají květinami, sladkostmi, penězi s přáními krásného a bohatého života.
Po večerní části svatby odchází ženich s nevěstou do jejich nového pokoje. Nevěstu převléká tzv. yanga, nejčastěji její příbuzná nebo blízká přítelkyně. Potom přijde ženich, zaplatí „výkupné“ za nevěstu, a pak už spolu zůstanou novomanželé sami.
Kelin salom, neboli pozdrav nevěsty
Brzy ráno po svatební hostině pokračuje slavnost obřadem kelin salom. Doslovný překlad znamená „pozdrav nevěsty“. Třetí den po sňatku navštíví příbuzní dívky její nový domov. Novomanželka by měla každého hosta přivítat, hluboce se každému poklonit, hosté by jí poté měli předat dárky a své pozdravy.
Časné sňatky
Časná manželství nejsou pro Uzbeky nic neobvyklého. Podle UNDP je průměrný věk žen v Uzbekistánu 20 let, přičemž 60 procent žen se vdává ve věku 20 až 24 let.
Nutno podotknout, že manželství a založení rodiny je pro Uzbeky totéž. První miminko by se mělo narodit do roka po svatbě. Nevěsta, která nesplní toto očekávání, pravděpodobně zažije zastrašování ze strany manžela a tchyně, ale i dalších příbuzných a sousedů. Žena uvažuje o antikoncepci až po prvním dítěti.
Čajový obřad v Uzbekistánu
Čajový obřad je jednou z nejkrásnějších orientálních tradic. V každém domě je hostům nabídnut šálek čaje. Čaj se nalije do šálku hostitele a třikrát se přelije zpět do čajníku. Hostitel nejprve naplní svou vlastní sklenici a pak nabízí hostům. Šálky by měly být naplněny do poloviny – čaj tak rychle vychladne. Tradičně platí, že čím více je host vážený, tím méně čaje se nalije do jeho šálku. Čaj se podává s džemem nebo medem a jinými sladkostmi.
Jak vypadá kultura randění v Uzbekistánu?
Muži a ženy se většinou berou velmi mladí a svou polovičku často potkají ve škole, na univerzitě, v práci nebo prostřednictvím rodinných příslušníků. Na venkově stále existují dohodnutá manželství.
Sex před svatbou není běžný a určitě se o něm nemluví. Období randění, zejména s muslimským Uzbekem (jichž je většina a své náboženství berou velmi vážně), je krátké. Pár měsíců po seznámení „randíte“, a pak se rozhodnete, zda byste si dotyčnou chtěli vzít. Muž v takovém případě žádá o ruku své nastávající jejího otce a jsou připravovány zásnuby. Je to však závazek od začátku do konce. Randění není nikdy pojímáno ve stylu: „uvidíme, co se z toho vyvine“. Uzbečtí muži a ženy netráví roky „mrháním času“ s někým.
Jaké to je, potkat Uzbeka z Uzbekistánu?
Na první dojem jsou uzbečtí lidé obvykle obyčejní. Často jsou velmi zdvořilí, respektují starší a milují děti. Uzbekové jsou také známí svou pohostinností. Určitě jste slyšeli o Taškentu, který byl během druhé světové války cílem většiny uprchlíků (zejména dětí).
Randění s uzbeckým mužem bylo podle mých zkušeností hodně intenzivní. Dokonce i teď, po pár letech manželství, je tomu pořád tak.
Jsou nároční
Nedovolí, abyste si vzala příliš krátkou sukni nebo aby byl vidět váš dekolt... Můj manžel je mladý a zajímá se o módu, takže mám to štěstí, že se stále mohu oblékat, jak chci, tedy pokud nevystavuji své dámské partie. Uzbeci jsou velmi žárliví, nesnesou, aby po vás pokukoval jiný muž.
Uzbeci nevědí, že dívka může být i přítelkyní
Můj manžel říká, že ho ohromilo, když si po třech letech manželství uvědomil, že jsem jeho nejbližší přítelkyní. Tvrdí, že by si nikdy nepomyslel, že by někdy mohl mluvit se ženou jako s přítelem.
Když to s vámi nemyslí vážně a jen si hrají
Nechají vás dělat cokoliv, nemluví o svatbě, nepředstaví vás přátelům, nevadí jim, když si povídáte s muži a přátelíte se s nimi, mají s vámi sex před svatbou, nevadí jim, že kouříte a pijete alkohol, nechají vás platit za věci? Jen si s vámi hrají.
Pokud si vás nevezme ve své zemi, je dost možné, že už je tam jednou ženatý, má děti a vy se to nikdy nedozvíte. Většina manželek v Uzbekistánu zůstává v domácnosti.
Nikdy nepodvádějte!
Chcete ho přimět, aby žárlil? Raději to nedělejte. Manžel Fatihovy sestry jí sdělil, že ji zabije a zabije i sebe, pokud to udělá. Uzbekové vidí svou manželku jako majetek a nesnesou pomyšlení, že by se vás dotknul cizí muž. Mohou vám i fyzicky ublížit a potom vás opustí. Žádnou lítost nečekejte.
Uzbekové jsou chladní!
Není k vám laskavý na veřejnosti nebo před rodinou? To se stává. My jsme se kvůli tomu skoro nevzali. Představovala jsem si, že mě bude respektovat. Dala jsem mu sbohem a vrátila mu prsten. Řekla jsem mu, že nemůžu žít s mužem, který se ke mně bude chovat chladně a nebude mi projevovat náklonnost. Opravdu jsme se téměř nevzali kvůli tomu, že pro něj bylo opravdu těžké, aby ho tak ostatní viděli. Řekla jsem mu: „chovej se ke mně, jako by ti na mně záleželo a miloval jsi mě, ne jako ke své služce.“ Ale podvolil se. Už se neskrývá, když mě drží za ruku, když si se mnou povídá anebo se jen smějeme, když mě objímá. Jednou nás navštívila jeho rodina a po večeři v restauraci jsme šli domů. Ostatní šli napřed, můj manžel a já jsme kráčeli ruku v ruce, pomalu. Najednou mě pár bloků od našeho domu pod pouliční lampou políbil. Smáli jsme se, ale najednou uviděl svou mámu, jak nás sleduje... a skoro omdlel.
I když s tebou spí, nejsi-li panna, jsi v jeho mysli nečistá
Sice nevím, jak to mají ostatní uzbečtí muži, ale můj manžel nemá rád kondomy. Řekl mi, že kondomy jsou pro „coury“.
Jeho přátelé by se vás neměli dotýkat ani si s vámi povídat bez jeho svolení
Jeden jeho kamarád si mě jednou dobíral, z legrace se dotkl mého nosu a můj manžel ho kvůli tomu praštil. Tak mě to naštvalo, že jsem za to svého manžela nechala spát na gauči.
Jaké věci jsou v Uzbekistánu tabu?
Nahota je tabu. Lidé zde většinou nosí oblečení, které jejich tělo příliš neodhaluje. Samozřejmě, že přísněji se to posuzuje na venkově, než ve větších městech.
Páry s velkým věkovým rozdílem jsou zde stále vzácností. Zatímco starší muž je v pořádku, starší žena je v myslích lidí dost velkou kuriozitou.
Sezení na podlaze nebo trávě na veřejném místě také přitahuje pozornost veřejnosti.
S Fatihem jsme manželé už téměř tři roky a máme spolu dítě. Teď už je všechno fajn, ale naše soužití nebylo vždycky zalité sluncem. Kulturní rozdíly, které jsme museli překonat, byly značné. Co se týče mojí mámy, ta byla od začátku proti našemu vztahu a dodnes z něj nemá radost (jednoduše proto, že je můj manžel muslim), my se však stále milujeme.
