Top hledané
Výsledky (0)
S místopředsedou vlády ČR a ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou nejen o důchodech, ale i o tom, jaké změny chystá jeho resort pro to, aby se lépe a pracovalo rodinám s malými dětmi, jak propojit systém dávek tak, aby člověka, který přijde o práci, zatraktivnil pro pracovní trh nebo proč je pro progresivní zdanění.

Marian Jurečka: Odchod do důchodu by měl být pozvolný. Rodiče by si měli sami určit, kdy se vrátí do práce

Monika Ginterová
20. dubna 2023
+ Přidat na Seznam.cz
20 minut

Flexibilní úvazky. Děti, o které se postarají sousedské skupiny. Propojený systém dávek, který dokáže lépe pracovat s člověkem bez práce a pomůže mu znova stát se na trhu pro zaměstnavatele atraktivním. Nebo třeba podpora pro ty, co budou pečovat o starší či důchody bez jedné paušální věkové hranice. To všechno jsou novinky, které chystá ministr práce a sociálních věcí Mariana Jurečka. To ale není všechno. Stát by například podle něho měl změnit systém odměňování. Jde o to, aby například IT experti nebyli odměňováni podle věku, ani po nich nebyl vyžadován vysokoškolský titul. Jinak státní správa bude pořád bojovat s nedostatkem odborníků, uvedl. V rozhovoru ale prozradil třeba také to, že lépe než ministerstvo se mu řídí kombajn, že rád relaxuje hrou na tubu anebo to, že zatím žádný z jeho pěti synů se nechce stát zemědělcem na rodinné farmě. 

Před chvílí jste zmínil, že českou společnost, kdybyste měl zmínit jedno slovo, které ji charakterizuje, tak by to byla kreativita. V čem je tak kreativní podle vás?

Já si myslím, že je to vidět v naší historii i současnosti. To znamená, že máme skvělé vynálezce v oblasti průmyslu, máme skvělé hudební skladatele, máme skvělé sportovce a vlastně i oni se dokázali v té obrovské konkurenci prosadit tím, že byli kreativní, výjimeční. A myslím si, že nás to charakterizuje i v tom dobrém, někdy i v tom horším.

 

Kdybyste to měl přenést na vaše působení na ministerstvu, vidíte kreativitu v denním běhu také?

Vidím ji v denním běhu i tady, musím říci. Potkáváme se s ní jak v negativní konotaci, to znamená kreativita v tom slova smyslu, kde všude jsou schopni třeba lidé vymyslet různé kličky. Jak třeba dokázat získat nějakou formu podpory. A na druhou stranu to vidím i na lidech, kteří tady pracují, kteří v době covidu nebo i teď v posledním roce, kdy jsme tady řešili pomoc lidem, kteří přicházejí z Ukrajiny, dokáží být opravdu kreativní v dobrém slova smyslu. V tom jak třeba zvládnou během šesti týdnů připravit sytém, úpravu jejich uvedení, kdy nebyl čas na testování. Takže bylo vidět, jak lidé dokázali ze sebe vydat opravdu to lepší.

 

Dobře, pojďme teď na téma, které se poslední dobou nejvíce diskutuje. To jsou důchody. Teď se nabízí otázka, jak moc kreativní můžeme být tam. Mluvilo se o několika parametrech, například, že by se mohl zvýšit věk odchodu do důchodu. Mluvilo se o tom, zda se bude upravovat systém valorizace důchodů. Pojďme si říci, co je teď na stole a jak to vidíte.

Tady si můžeme říci, že nebudeme dělat vůbec nic, necháme to tak. A my čtyřicátníci, a ti co přijdou po nás, budou mít situaci, kdy budou mít velmi nízké důchody, a stát bude v situaci, kdy to nebude schopen ufinancovat. Anebo se zkoušíme posunout v tom, že po dvaceti, třiceti letech říkáme, víme, že s tím něco udělat musíme, demografie je pro nás neúprosná a proto se snažíme udělat změny tak, aby tady důchodová reforma přinesla do budoucna stabilitu. A aby přinesla důstojné důchody pro nás a generace, kteří přijdou za námi a byla zároveň schopná ufinancovat státní rozpočet. To znamená, reagujeme, jak jste nastínila, i na to, jak se vyvíjí život. To znamená, že třeba lidé později nastupují do školy, je tady devátá třída, déle studují, především potom i vysoké školy, nastupují později i na trh práce. Zároveň se chceme připravit na to, že pokud naše společnost bude žít déle, tak abychom měli tady jasnou hranici, že 21,5 let je doba, kdy důchod bude v průměru v ČR vyplácen. A to znamená, nechceme mít jednu paušální hranici, která bude striktně říkat, pro všechny skupiny obyvatel tady už do důchodu můžeš, či nemůžeš. Chceme těmi parametry reagovat právě na to, jaká bude doba dožití, kdy člověk nastoupil na trh práce, jak dlouho pracoval, odváděl pojistné, to by měly být určité proměnné, které by měly v budoucnu fungovat.

Prodej pozemku 1200 m2, Praha
Prodej pozemku 1200 m2, Praha, Praha 5

To znamená, že nejde vyloučit to, že by se zvýšil věk odchodu do důchodu?

Pro některé skupiny obyvatel to může znamenat, že do důchodu budou moct odejít o něco dříve, pro některé skupiny naopak, které přišly na ten trh práce opravdu velmi pozdě, tak to může znamenat, že budou odcházet o nějaký měsíc později. My se tady ale bavíme o letech 2040, 2050 a těžko dnes odhadovat, jestli se ta doba dožití opravdu změní, jestli se opravdu prodlouží, nebo zůstane plus minus stejná jako dnes. V tom případě by to znamenalo, že věková hranice, že doba odchodu do důchodu, se měnit nebude.

 

S tím asi na souvisí i nastavení daňového systému, protože rozpočet peníze někde musí brát. Vím, že jste navrhoval revizi systému dávek, měly by více motivovat lidi, kteří jsou nějakou dobu mimo pracovní proces, aby se do něj mohli vrátit. Což souvisí i s rodinnou politikou, záměr, který jste nedávno představoval. Tak jak to spolu vše souvisí a co by se mohlo změnit, aby třeba bylo umožněno maminkám vracet se dříve do práce. Respektive, aby měly tu možnost, že se se jim někdo o děti postará.

Je tady několik oblastí, které chceme měnit. Začnu od konce. Tou první je, když se dnes bavíme o mateřství, rodičovství, o tom, zda máme dlouhou rodičovskou, nebo nemáme. Zásadní problém je v tom, že většina maminek by se chtěla kolem 2,5 až tří let se už opravdu vracet do svého původního zaměstnání nebo profese a vlastně to pro ně není možné, protože tu nejsou kapacity školek nebo dětských skupin. Takže na to se snažíme reagovat tím, že finančně podporujeme především obce, města i ostatní nevládní organizace, aby mohly budovat další kapacity v dětských skupinách, doplníme k tomu takzvané dětské sousedské hlídací skupiny. Chtěli bychom, aby v průběhu příštího roku už nebyla území v rámci ČR, kde rodiče nemají péči o své děti, když to potřebují. A já se k tomu stavím tak, abychom flexibilitu a rozhodování nechali na rodičích, abychom jim neříkali, jestli stát tady nařídí, řekne, zkrátíme vám to na dobu rodičovské a pak už musíte do práce. Ne, já si myslím, že je dobré, když rodiče mají na výběr. Když si mohou sami určit, co je pro ně, pro jejich rodinu, pro jejich děti a s ohledem na jejich životní potřeby, to nejlepší.

 

Což znamená, že se jim nebude krátit nějakým způsobem rodičovský příspěvek?

Já chci naopak zvýšit rodičák, věřím, že se nám to podaří na koaliční úrovni dohodnout, osobně ho nechci ani krátit. Tu dobu, kdy to mohou rodiče pobírat, jak říkám, to je ta flexibilita, to oni si určí, ať se sami dohodnou a pak je to důležité, a to je, aby tady byla nabídka služeb. Aby byli schopni zvládnout částečný úvazek, nástup do práce, třeba na jeden, dva dny v týdnu. A ty částečné úvazky jsme nastartovali už letos, od února, zaměstnavatelé mají podpořené částečné úvazky právě když zaměstnávají rodiče, kteří pečují o malé děti, nebo když jsou to osoby 55 plus let věku a podobně.

 

Zmínil jste sousedské skupiny. To znamená, že by se vlastně o dítě staral někdo ze sousedství. To by bylo za jakých finančních podmínek, nebo kdo by hradil tuto službu?

My bychom jako stát přispěli těm rodičům na to, když se dohodnou, ať už s někým ze sousedů nebo s někým ze svých známých, to není nutně, že to musí být soused, za určitých jednoduchých podmínek by tedy mohli svěřit dítě do péče této osobě. Tady by stát přispěl částkou takovou, aby ten člověk, když bude mít hlídání, v té péči zhruba čtyři děti, aby byl schopen se tím sám vlastně uživit a aby to mohlo takto neformálně fungovat. Poměrně neformálně, ona tam nějaká základní pravidla samozřejmě budou. Je to nějaká služba, kterou vlastně tady do České republiky chceme zavést na základě insiprace z Německa, protože v Německu tento model funguje a funguje velmi dobře.

 

Ověřují se nějakým způsobem lidé, kteří se o děti budou starat?

Ano, budou tam základní podmínky. Buď podmínky vzdělání, vzdělání typu pedagogického nebo zdravotního směru anebo musí člověk projít vzdělávacím kurzem. Není to tak, že každý, kdo se rozhodne - já budu někomu hlídat - tak aby tuto možnost měl jenom tak. Takhle to zase úplně jednoduché nebude.

 

Říkal jste, že by to mělo začít fungovat od příštího roku?

To chceme spustit od prvního ledna 2024.  V průběhu letošního roku to chceme začít pilotovat v některých částech naší země.

 

S novou strategií rodinné politiky nesouvisí jenom mládí, ale i stáří. Je to jeden z jejich bodů, tam si péči představujete jak?

Souvisí s tím období celého života. To znamená i ty složité situace, kdy třeba rodiče mají postižené dítě s nějakým vážným kombinovaným typem handicapu, rozhodnou se o něj starat doma, v domácím prostředí, dají mu obrovské množství energie, péče, takže toto chceme samozřejmě také více podpořit. Ať už denními stacionáři nebo odlehčovacími službami a podobně, protože to jsou opravdu velcí hrdinové dnešní doby, o kterých se tolik nemluví a přitom zvládnou obrovské množství práce a zároveň státu ušetří významné finanční prostředky.

Když se budeme bavit o tom opravdu seniorském nebo předseniorském věku, tak tady je to často o tom, abychom dokázali více povzbudit lidi v péči o své rodiče, prarodiče v domácím prostředí. Mnoho lidí neví, zda to zvládnou, zda si věří, nevěří, neví a nemají informace o tom, jakou síť služeb jim je možné poskytnout v jejich domácím prostředí. Tady jim poskytovatelé sociálních služeb mohou pomoci, těm rodičům, prarodičům, vybavit je, například polohovací postelí, naučit je základní věci, které potřebují proto, aby třeba toho svého tatínka, maminku dokázali v péči důstojně a dobře postarat. Takže toto jsou věci, které chceme postupně budovat a měnit, to znamená, byť tady ta síť služeb byla ve venkovských oblastech dostupná. Ale zároveň abychom dokázali zvýšit povědomí u těch lidí, že toto dokáží zvládnout, že jejich rodiče, prarodiče nemusí odcházet z toho světa někde v nemocničním pokoji mimo okolí svých blízkých, mimo prostředí, které celý svůj život znali. Jednak tady chceme posílit za prvé informovanost, za druhé finanční podporu proto, aby tyto služby v terénu bylo možné poskytovat. A větší podporu neformálně pečujícím. To jsou ti, kteří se v rodinách o tyto lidí starají. Jednak finančně, ale i z hlediska zápočtu doby do důchodového pojištění. To jsou další věci, které je důležité posílit proto, aby lidé nebyli vlastně potrestáni za to, že se o někoho blízkého v domácím prostředí postarají.

 

Když jsme se bavili o flexibilních formách úvazku, ve strategii je zmíněné, že si dokážete představit ještě další, co si mám pod tím představit? Jak ještě lépe to lze na trhu uzpůsobit tomu, co je potřeba.

Dnes máme sdílené pracovní místo, máme tady nově od února částečné úvazky, ale chybí nám tam u nich ještě dotažení. Dnes to podporujeme slevou na sociální, důchodové pojištění, to je těch pět procent, které si zaměstnavatel může odečíst. Není to tam ještě dotaženo z pohledu neplacení zdravotního pojištění, protože tam se počítá i z částečného úvazku minimální plný základ, takže tam je potřeba, abychom to ještě dotáhli společně s ministerstvem zdravotnictví. Ale chtěli bychom tady mít ještě větší osvětu, aby lidé věděli, že tato možnost tady je, že ji mohou lépe využívat proto, aby si sladili lépe své rodinné a pracovní záležitosti. Z hlediska forem po právní stránce už mnoho nástrojů není spíš je to o tom, tyto informace přenést k těm skupinám, které to opravdu potřebují. Rodiče, kteří mají malé děti, lidé, kteří o někoho pečují, ve své domácnosti či okolí, studenti, lidé 55 plus a samozřejmě senioři.

Plus, co nás hodně zajímá, namotivovat a udržet podle možností, podle síly, lidi, kteří už jsou v důchodu, pobírají důchod, aby v té práci zůstávali ještě klidně na dva dny, jeden den v týdnu. Protože je to důležité i z hlediska přenosu zkušeností znalostí. Ale zároveň proto, aby tito lidé byli pořád ve společnosti ještě aktivní. Protože v české společnosti bohužel dost často funguje rychlý zlom. Naplno pracují a pak se ze dne na den se stává člověk najednou jenom důchodcem, což vnímáme, že způsobuje různé stavy, ne úplně pozitivní. Protože on najednou zjišťuje, že se ho na ně nikdo neptá, najednou není tolik potřebný, jako byl ještě před týdnem, když do práce chodil. Takže je to o tom způsobení velkého pocitu samoty. Proto nám jde o to, aby změny byly pozvolné, aby člověk z pracovního trhu odcházel postupně a aby ten svůj osobní a soukromý život si dokázal lépe nastavit a přizpůsobit.

 

Dotknuli jsme se několika skupin, jedna rodičovská, druhá starší lidé. Vy jste zmínil, že budete chtít udělat revizi systému dávek. To se dělá zřejmě proto, aby se na trh dostala určitá skupina, která třeba pracovat tolik nechce. Co se tam chystá a změní to něco?

Já chci, aby systém změny dávek propojil mezi sebou osoby, které pobírají nějaký typ sociální podpory. A aby je propojil s trhem práce. Protože dnes se nám běžně stane, že člověk například ztratí práci, chvíli pobírá podporu v nezaměstnanosti, pak nám zůstává ještě chvíli v evidenci uchazečů o zaměstnání, kdy s nim můžeme ještě chvíli pracovat, například snažit se ho rekvalifikovat, doplnit mu nějaké vzdělání, aby se mohl vrátit na trh práce a byl atraktivní. Ale bohužel pak nám lidé vypadnou i z této evidence uchazečů o zaměstnání a pak už pobírají jenom sociální podporu, a my už s nimi nijak dál nepracujeme. A já chci změnit to aby vlastně tyto osoby, domácnosti, které pobírají nějaký typ státní sociální podpory, tak aby byly vždy v evidenci uchazečů o zaměstnání. To znamená, abychom my s těmito lidmi mohli pracovat, to znamená hledat jim tu práci aktivně, snažit se je vzdělat, snažit se s nimi i řešit problémy, které vedly ke ztrátě zaměstnání, což znamená třeba, že lidé spadli do nějakých dluhových pastí. To znamená, nasměrovat je do poraden, řešit s nimi tyto záležitosti, a ne že je necháme někde bokem a už nás třeba několik let nezajímají a pak na ně pohlížíme jako na někoho kdo tady zůstává a bere ze sociálního systému. Ale naše snaha má být nejen z pohledu státu, ale i ve spolupráci s nevládními organizacemi, které některou část práce mohou udělat lépe než stát. Tyto lidi podchytit, jejich rodiny, vyřešit nebo pomoci jim je řešit a vracet je na trh práce.

 

Tohle si představujete, že by mohlo začít fungovat kdy? Protože to je poměrně velké sousto k tomu, aby se to změnilo.

Z hlediska změny legislativy chceme v letošním roce připravit změnu několika zákonů. Věřím, že by se nám mohlo podařit je přijmout v příštím roce. Vlastně je to něco, co se celé roky nedařilo, to byly dva oddělené světy. Tady byl jeden svět - politika zaměstnanosti a druhý svět - vyplácení dávek v sociálním systému. A já opravdu toto chci provázat. Ať s těmi lidmi aktivně pracujeme, ať ke vlastně i do určité míry nutíme, že musí být součástí toho, že se s nimi aktivně pracuje a ne že rezignují, zůstanou doma a stačí jim to nějakému k přežívání. To si myslím, že není úplně ideální, pokud tedy chtějí mít nějakou formu podpory ze strany státu.

 

Dobře, možná bych se ještě vrátila k daním. Ony zase souvisí s důchodovým systémem, protože peníze jsou jenom jedny a ty se musí vydělat. Jaké tam chystáte změny? Změna daní u firem, mluvilo se o sjednocení DPH sazby, co je tady teď skutečně aktuální?

Tak teď je to aktuální, protože se o tom hodně diskutuje ale nic není ještě finálně rozhodnuto, takže nás teď bude čekat v příštích týdnech o změnách opravdu rozhodnout. Nebudou to jednoduché diskuze. Já řeknu za sebe a za KDU-ČSL několik pohledů.

Prodej exkluzivního mezonetu s terasou, Praha
Prodej exkluzivního mezonetu s terasou, Praha, Praha 5

Říkal jste, že rozhodnutí musí padnout poměrně rychle.

Ano, protože bychom zákony měli přijmout během letošního roku tak, aby mohly platit od ledna příštího roku. A nebylo by dobré je přijímat někdy v prosinci na poslední chvíli. Ale řeknu těch pár momentů. Osobně si myslím, že prostě nelze zastabilizovat státní rozpočet a směřovat k vyrovnaným rozpočtům bez toho, že kromě úspor na straně státu provedeme i nějakou revizi příjmů. Prostě jenom úspory nám na to nebudou stačit. Vydání státu v době covidu i letech, co po něm přišly, jsou poměrně velká. Začnu tedy tím, že si myslím, že tady není možné žít ve společnosti, kdy socializujeme ztráty a kapitalizujeme zisky. Kam tím mířím? Mířím tím právě třeba do té oblasti firemního sektoru. Tato společnost, daňoví poplatníci a stát, vlastně pomohl všem podnikatelským subjektům v době covidu. To byl první velký moment. Pak tento stát také výrazně pomáhá v loňském a letošním roce s kompenzací vysokých cen energií, a já si myslím, že je fér přijít a říct: Vy firmy, které jste to zvládly, překonaly jste tu složitou situaci a vracíte se do doby, kdy třeba zase máte zisky a platíte daně ze zisku právnických osob, tak pojďme tu daň zvýšit o dva, tři procentní body na dobu dvou tří let.

 

Takže po omezenou dobu?

A pojďte se podělit svými zisky zpátky o to, co stát, alespoň částečně, do vás vložil. To mě přijde podle docela fér. A jako člověk, který dělal osm let ve firemním prostředí, byl jsem dvanáct let OSVČ, než jsem šel do politiky, tak si myslím, že to není proti podpoře podnikání. A myslím si, že to je prostě o nějaké vyváženosti. Pak je tady samozřejmě debata nad příjmy fyzických osob. Já si myslím, že progresivní zdanění společně třeba s takovým nástrojem, jako je společné zdanění manželů, jsou věci, které můžou ve společnosti dobře fungovat. A když se podíváme na německou ekonomiku, tak tam progresivní zdanění funguje desítky let a není to žádné trestání bohatých, ale je to nějaká rozumná míra spoluzodpovědnosti a solidarity těch, kteří prostě z různých důvodů dokázali být úspěšní a společnost do nich třeba i něco vložila z pohledu za financování vzdělání. A podobně si myslím, že lidé s velmi vysokými příjmy by měli mít větší solidaritu s tou zbývající částí společnosti, což znamená, vést debatu v České republice a hledat v ní rozumné parametry jak u fyzických osob, zavést progresivní zdanění v kombinaci se společným zdaněním manželů, mi přijde prostě jako věc, která je na místě. A pak jsou tady další daně, typu daně z neřestí jako je alkohol, tabák, hazard. A podobně to jsou samozřejmě věci, u kterých je taky možné tu sazbu změnit, ale to už jsou relativně spíše drobnější částky z hlediska rozpočtu. Pak je tady oblast DPH. Tady budu velmi opatrný, protože za mě i za tento resort říkám, ty změny by nesměly být takové, aby se nám negativně propisovaly do té části společnosti, která má nižší a nejnižší příjmy. Takže tady já jsem spíše velmi opatrný a myslím si, že systém s těmi třemi sazbami, který je dneska, u nás špatný není a měnit ho a dělat ty změny, tak jenom s velkou opatrností.

 

Nedokážu si představit, jak by se vytřídily některé kategorie, které by měly zůstat, protože kdyby to mělo být sjednoceno, tak by to znamenalo jít asi někam na střed, což vždycky ovlivní, podle mého, i tu skupinu která je.

Myslím si, že je velmi těžké vybalancovat to tak, aby to nebylo asociální a zároveň mělo ještě nějaký přínos do státního rozpočtu. V tom jsem velmi opatrný. A to, že třeba dneska máme potraviny v těch dvou  - v té základní a v té snížené a ještě v druhé snížené sazbě - to je třeba věc, která si myslím, že je poměrně sociálně nastavená. A říkám, že tady bych osobně do toho moc nechtěl vstupovat.

 

A atmosféra, která panuje u ostatních kolegů, tam to vypadá jak?

Tak máme na to různé pohledy. Ale já musím říct, že když se ptáte na atmosféru, tak ano, vnímáme to, že musíme hledat cestu jak ten rozpočet konsolidovat. A lišíme se v pohledech na parametry a někdy i v pohledech na nástroje. Ale myslím si, že nakonec dokážeme najít jako rozumný kompromis.

 

Ještě se vrátím k rodinné politice. Teď jste zmínil několik bodů, které by se měly změnit. Kdyby jste to aplikoval sám na svoji rodinu - máte pět synů, využil byste třeba sousedské výpomoci? Co podle vás je taková ta optimální péče, asi každý syn bude třeba jiný povahově. Ne každé dítě “nasaje” všechno úplně stejně. Někdo má radši kolektiv, někdo nemá. Je vlastně na tohle taky nutné brát ohled?

Já bych se nebál. Děti, které doma mám, už jsou všechny školou povinné, prošly si mateřskou školkou. Máme tu výhodu, že jsme v regionu, kde nebojujeme s nedostatkem míst ve školkách nebo ve školách, takže v tomto problém nemáme. Ale říkám, já bych se toho osobně nebál. Vidím třeba i ve svém okolí přátele, se kterými by se ta dětská sousedská skupina poměrně dobře poskládala, takže já to fakt vnímám jako docela dobrý nástroj.

 

Dobře, ještě jeden z bodů nezaměstnanosti, respektive zaměstnanosti. Jak vnímáte vývoj, který nás bude čekat, protože na trhu u nás je stále nezaměstnanost poměrně nízká a zároveň se tady hovoří o profesích, které chybí. Zmínil jste nedávno, že je potřeba udělat revizi tabulkových platů zvláště kvůli tomu, že jednou z těch skupin, která často chybí, jsou IT odborníci. Tedy specialisté, kteří jsou nějakým způsobem hodnoceni na pracovním trhu, ale jinak, když pracují u soukromých subjektů, jinak, když pro stát. A pokud vím, tak stát se snaží o digitalizaci, a s tím profese tohoto charakteru souvisí. Což znamená, bude se měnit něco a bude se to týkat jenom IT odborníků, nebo se chystá něco většího?

Tak já to rozdělím na dva okruhy. Jedna věc je opravdu obecný trh práce v České republice, tady jsem docela optimistou v tom, že si myslím, že Česká republika si dokáže u v příštích měsících a letech držet velmi nízkou nezaměstnanost. A ten trend, kdy je tady opravdu velká poptávka po pracovní síle, především ale po lidech s určitou kvalifikací. Což znamená, jestli se podíváme na lidi, kteří jsou dnes bez práce v České republice, tak jsou to většinou lidé, kteří opravdu nemají kvalifikaci, lidé se základním vzděláním, nemají ani výuční list. Jeden ze vzkazů tak je, že pokud si chceme udržet konkurenceschopnost a pokud lidé mají mít do budoucna práci, je potřeba, aby opravdu studovali a minimálně měli výuční list nebo vyučení s maturitou nebo alespoň střední školu. To je samozřejmě na pracovním trhu posouvá už někam dál, ale ta druhá oblast, kterou jste tady naznačila, je otázka zaměstnávání ve státním nebo řekněme polostátním sektoru, a tady se dostáváme do situace, kdy je tady moment, kdy nám vlastně stárnou pracovníci, kteří pracují pro tento stát, protože se stává neatraktivním pro zaměstnání mladých lidí. Takže nám nepřichází mladí lidé, nepřichází nám z důležitých oborů, které potřebujeme, jako jsou lidé do oblasti IT, do oblasti právních služeb a podobně. A tady musí stát změnit systém odměňování. A já se o to snažím. A mám i konkrétní debaty s kolegy z ostatních resortů a chystáme se na to, jakým způsobem upravit tabulky a především stupně, protože ty nám určují  posun v odměňování podle věku, což je samozřejmě někdy pro mladé lidi strašně demotivující, protože řeknou po vysoké škole: "Vy nám říkáte že se na nějaký rozumný plat tady dostaneme třeba po deseti letech? To radši jdeme do té privátní sféry." A ke státu už se nikdy nevrátí.

A pak jsou ještě takové důležité věci, které naši předchůdci v minulosti mysleli poměrně dobře, jako třeba požadavky na vysokoškolské vzdělání. A ukazuje se právě především u těch "ajťáků", že to nedává logiku, protože tito lidé dost často vysokou školu nedokončí, protože jsou tak dobří, že vlastně odchází na otevřený pracovní trh, mají uplatnění. My bychom je tady chtěli, ale okamžitě, když já o takového člověka projevím zájem, tak první problém který je, tak on vysokou školu nemá dokončenou. Takže i třeba u těchto profesí zrušit povinnost vysokoškolského vzdělání a říct, že nás nezajímá papír a titul tolik jako to, co ten člověk umí, A k tomu bychom měli minimálně u některých profesí směřovat.

 

Tohle je zajímavý postup, protože takhle to zatím nikdy nefungovalo. Vždy, když jste někam přišel, tak papír byl to nejdůležitější. I když jste dělal úplně něco jiného, tak jakýkoliv vysokoškolský titul hrál roli. Co vaši synové, jaké je jejich vysněné zaměstnání? 

Tak vzhledem k tomu, že dva syny máme na středních školách a třetí tam teď směřuje, tak zatím nikdo z těch pěti synů, z nichž tři budou od září na středních školách, nesměřuje vyloženě do oblasti zemědělství, do mé původní profese. Směřují spíše do oblasti strojního inženýrství, do oblasti strojních oborů a jeden vlastně trošku do oblasti IT. Ale já to opravdu nechávám s manželkou na nich, to, co jim sedí, to, co si oni vyberou. Myslím si, že je špatně, když jim do toho rodiče mluví. Takže opravdu mají svobodné rozhodování v tom na jakou školu chtějí jít.

 

Učitelskou profesi si zatím nikdo, jako manželka, nevybral?

To zatím taky ne, ale máme tam ještě dva, co jsou na prvním stupni základní školy, tak uvidíme jak se u nich vývoj bude odehrávat.

Rychlá zpověď:

Co se řídí lépe, kombajn nebo ministerstvo?

Kombajn.

Co na své práci máte nejraději?

Adrenalin.

Co naopak?

Nedostatek spánku.

Když odpočíváte, tak při čem?

Při muzice.

Pět synů, máte hodně společného?

Já myslím, že docela dost. MInimálně polovinu genů.

Kam se chystáte na dovolenou?

To ještě nevím. My to vždycky plánujeme tak jeden, dva dny předem.

Kdybyste měl jedno přání, jaké by to bylo?

Motorku a tak dva měsíce v Africe.

Podnikání nebo politka?

Oboje.

Co vás naposledy nejvíce naštvalo?

Asi obstrukce ve Sněmovně.

Které místo je nejhezčí na světě?

Domov.

Kdybyste měl říci jedno slovo, které charakterizuje českou společnost.

Těžká to otázka…
Kreativita.

Věříte ve spravedlnost?

Věřím.

Kdybyste mohl dnes něco udělat jinak, co by to bylo?

Tak to by bylo asi docela dost věcí. Ale zas v principu v životě bych asi nic neměnil.

Co vás nejvíce poslední dobou pobavilo?

Záludná otázka. Přiznám se, že z hlavy teď nic nevím.

Chcete se na něco zeptat mě?

Jaký jste měla víkend? 

Nádherný, odpočinula jsem si.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze