Zatímco svět musí čelit jedné kontroverzi prezidenta Donalda Trumpa za druhou, tradiční opozice v USA je poněkud bezradná a hledá někoho, kdo by se mohl trumpovské politice postavit v příštích prezidentských volbách. Do popředí se u amerických demokratů dostává nejmladší zastupitelka v tamějším kongresu, Alexandria Ocasio Cortez. Jenže do každého koutu USA ještě 21. století nedorazilo a kdo si to nehodlá připustit, zopakuje chyby minulosti.
Když se ohlédneme za volbami amerických prezidentů za několik posledních desetiletí, tak mezi demokraty uspěl Bill Clinton, Barack Obama a Joe Biden. Zhruba ve stejnou dobu neuspěli: Al Gore, Hillary Clintonová a Kamala Harrisová. Americké velké strany nejsou zcela jednolitými uskupeními. Základní dělící čára mezi demokraty vede po linii centristů a levicovějších progresivistů.
Ačkoliv každý prezidentský kandidát se musí tvářit jako vhodný pro všechny, přeci jen zmíněná trojice úspěšných těžila především z podpory centristů, trojice neúspěšných trochu více těžila z podpory progresivní části (samozřejmě Clintonová nebyla ideální kandidátkou tohoto křídla stejně tak se nedá říci, že by u nich neměl důvěru Obama).
Poslední volební blamáž, zdá se, mnoho poučení nepřinesla. Kamala Harrisová sice neprohrála výrazným rozdílem, ovšem samotná porážka od již jednou poraženého Trumpa není ideálním vysvědčením. Druhý pokus dostat poprvé do nejlepší pracovny v Bílém domě poprvé ženu opět nevyšel.
Stejně jako v případě Clintonové. Úřadujícího prezidenta naopak porazil stárnoucí, ale dobře známý Joe Biden. Role amerického prezidenta je výjimečná nejen z pohledu samotných USA, ale i v celosvětovém kontextu a najít vhodného kandidáta nezávisí jen na výjimečných osobnostních předpokladech, ale i ve vnitrostranickém boji.
Ten se nyní rozjíždí na plné obrátky. Nabízí se přinést do americké politiky novou krev. Takovou má v prvé řadě nejmladší zvolená členka kongresu Alexandria Ocasio Cortez. Do sboru zastupitelů se dostala už v osmadvaceti letech. Svou kariéru rozjela ve volebním týmu Bernieho Sanderse, který chtěl získat demokratickou nominaci do prezidentských voleb na úkor Clintonové, což se mu nepodařilo.
Ocasio Cortéz se pak vydala do samostatných voleb a sama uspěla. Svého mentora však dodnes neopustila a obráží s ním zemi na jakémsi turné, kde prezentují levicová témata. Sanders je totiž v americké politice levičákem nejlevičákovatějším. Prosazuje totiž třeba plošné zdravotní pojištění.
To, co je např. v Česku bráno za úplnou samozřejmost, tedy bezplatná zdravotní péče, činí ze Sanderse přílišného radikála i pro zdánlivě levicové demokraty. Připomenout můžeme, že Sanders je ještě o rok starší než bývalý prezident Biden, tudíž by Ocasio Cortéz, která je ve věku jeho vnučky, mohla převzít jeho prapor.
Ze zaoceánské perspektivy by se vše mohlo zdát jako zaručený recept na úspěch. Mladá politička, slibuje spoustu věcí zadarmo, tak jak je to běžné v Evropě. Už teď sklízí úspěch u levicovějšího křídla demokratů, které se aktuálně těší mírné převaze nad centristy.
Ani by tak nevadilo, že prezidenta volí všichni Američané a ve volební matematice rozhoduje zlomek států, kde není výrazná republikánská ani demokratická menšina. Na patře se z minulosti vznáší pachuť, že tito voliči první ženu-prezidentku nechtějí. Nahlas se to neříká, ale v obecné perspektivě je tento problém stále palčivý i v třetím desetiletí 21. století.
Donald Trump kandidoval třikrát, dvakrát porazil ženskou kandidátku a jednou prohrál s typickým stárnoucím představitelem amerického politického establishmentu. Ať už se role Trumpova pohrobka ujme v příštích volbách viceprezident Vence nebo někdo jiný, mladá kandidátka s portorikánskými kořeny v místech, kde se láme chleba uspěje jen obtížně. I když může své starší kolegy vyučovat, jak se dělá politický marketing na sociálních sítích.
Zdroje: autorský text, komentář, seznamzpravy.cz, nbc.com