Byl jsem na dně, řekl k životu za socialismu Lubomír Zaorálek, dnes kandiduje s komunisty
Lubomír Zaorálek patří k největším veteránům české polistopadové politiky. Letos se chce pokusit o velký comeback do poslaneckých lavic v dresu hnutí Stačilo! vedeného komunistkou Kateřinou Konečnou, kam nasměroval kandidáty ze Socdem společně s novou předsedkyní strany Janou Maláčovou. Řadoví členové své vedení hlasitě kritizují, sám Zaorálek ve starším rozhovoru pro LP-Life.cz popsal, jak těžký pro něho byl život v časech diktatury komunistické strany.
Vstup členů Socdem na kandidátní listiny, jak se nepřiznaná koalice politických stran podle volebního zákona nazývá, ve straně vyvolal poměrně bouřlivé reakce. Na úvodním foto vidíme např. protest mladých sociální demokratů proti vedení strany.
Podstatná část tohoto odporu vůči spojování s komunisty je namířena proti prvnímu místopředsedovi Socdem Lubomíru Zaorálkovi. Členové ostravské organizace strany, jejímž je členem náhle začali požadovat jeho organizační přeřazení do Prahy. Důvodem má být jeho řídká účast na schůzích regionální buňky, ta však před podepsáním spolupráce s komunisty jeho místním stranickým kolegům nevadila.
Do politiky jsem nechtěl, spolkla mě aniž bych se hlásil
Zaorálek má při tom velmi bohatou politickou minulost. Pokud by jeho taktika vyletět na komunistických křídlech do Sněmovny vyšla, získal by jeden zajímavý primát. Stal by se aktivním poslancem, který se do Sněmovny dostal ze všech ostatních jako první.
Byl totiž kooptován jako poslanec Občanského fóra v roce 1990 o týden dříve než největší veterán Sněmovny Marek Benda z (ODS), jak upozornil znalec polistopadového politického vývoje Jindřich Šídlo.
Tím by však paradoxy kolem další Zaorálkovy politické štace neskončily. Do poslanecké lavice by dokráčel na kandidátkách hnutí stačilo, které je zcela nepokrytě postaveno na KSČM. Právě jeho nekomunistické občanské angažmá v časech diktatury jedné strany ho do poslanecké lavice vyneslo původně.
"Do politiky jsem moc nechtěl, ale po roce 1989 mě „spolkla“. Lidé na Ostravsku mě znali, protože jsem pořádal ty přednášky, a když vypukly revoluční události, mnoho lidí předpokládalo, že v tom budu figurovat. Tak jsem se tam ocitl, aniž bych se hlásil,"
řekl pro LP-Life.cz v rozhovoru z roku 2020.
Zmíněné přednášky podle jeho tehdejších slov také vedly k jeho profesním a existenčním problémům, které před sametovou revolucí zažíval. Angažmá v organizaci přednáškové činnosti vedly ke konci jeho pracovního angažmá v pozici dramaturga Československé televize v roce 1986.
"Dostal jsem se do konfliktu s vedením televize a ve výsledku jsem byl z televize odejit v roce 1986. Hodně ve zlém. Bylo to i kvůli tomu, že jsem v Ostravě pořádal přednášky, které se jim „ideologicky“ nelíbily. A po tomto odchodu jsem nemohl nikde sehnat práci. Takže vždycky říkám, že revoluce přišla jako moje záchrana, protože před ní jsem skoro neměl kam složit hlavu," svěřil se redakci bývalý ministr zahraničí a kultury.
Před revolucí to bylo peklo
Také hovořil o tom, když musel z ideologických důvodů odmítat do programu televize tvůrce, připadal si jako "zločinec". Odchod z televize pak pro něho tehdy nebyl žádnou banalitou.
"Když jsem byl v roce 1986 vyhozen z televize, obešel jsem deset nebo patnáct míst a nikde mě nechtěli zaměstnat. Moje situace byla svízelná a bylo to nejdepresivnější období, které jsem zažil. Když máte dvě děti, rodinu a zjistíte, že vás nikde nechtějí zaměstnat, je to strašně frustrující. Tehdy jsem byl hodně na dně, bylo to peklo. A když přišel listopad 89, tak se přede mnou najednou rozsvítilo světlo,"
popsal Lubomír Zaorálek svá mladá léta v časech komunistického režimu, které nemá spojené jen s idylou mládí.
Jeho kariéra byla za roky ve vrcholné politice poměrně pestrá a úspěšná. Kromě exekutivních funkcí ministra zahraničí a kultury, byl také předsedou Poslanecké sněmovny. Ve volbách roku 2017 byl také volebním lídrem ČSSD a kandidátem na premiéra. Se ziskem kolem 7,7 % hlasů však v nejvyšší vládní funkci svého kolegu Bohuslava Sobotku nevystřídal.
Možná, že pobyt na politickém dně po pádu z vrcholných funkcí mu mohl evokovat těžká předrevoluční léta. Řada jeho spolustraníků však jeho současné řešení, jak se ze dna společně s Janou Maláčovou chce odlepit zcela bez výhrad nepřijímá. Možná proto, že na kandidátkách Stačilo pro ně mnoho místa nezbylo a možná proto, že Zaorálek nebyl jediným, komu se v konfliktu s komunistickou mocí příliš profesně nedařilo.
Zdroje: autorský text, komentář, redakce LP-Life.cz, socdem.cz, SeznamZprávy.cz, irozhlas.cz
