Donald Trump se pustil do dalšího boje. Tentokrát s americkými hudebními legendami, jako jsou Bruce Springsteen nebo Taylor Swift. Důvod je jediný - dovolily si ho kritizovat a podpořit protikandidáta. Rozhodně přitom nejsou sami. Obdobná situace je běžná třeba také u nás.
Americký prezident Donald Trump obvinil v posledních dnech demokratku Kamalu Harrisovou, že v rámci své loňské prezidentské kampaně zaplatila celebritám, jako jsou Bruce Springsteen, Beyoncé, Bono či Oprah Winfreyová, aby jí vyjádřili podporu.
Zpěvačce Beyoncé měla podle něho dostat 11 milionů dolarů, což je v přepočtu více než 240 milionu korun, „aby vstoupila na pódium, rychle vyjádřila podporu Kamale a odešla za hlasitého bučení, aniž by zazpívala jedinou píseň".
Trump prý kvůli tomu bude požadovat rozsáhlé vyšetřování s tím, že podle něj jde o nelegální volební podvod.
To vše se odehrává poté, co se ikona americké hudby Bruce Springsteen, přezdívaný v hudební branži Boss, začal na svém aktuálním turné vyjadřovat proti politice Trumpovy administrativy. Například na koncertě v Manchesteru označil současného prezidenta Spojených států za nezpůsobilého vykonávat funkci a jeho vládu za zkorumpovanou a vlastizrádnou.
Šéf Bílého domu si to ale nenechal líbit a obvinil Springsteena z toho, že „není talentovaný“ a je ve skutečnosti už jen „vysušená švestka“ a měl by proto „držet pusu“, jak připomenula televize CNN.
Na obranu amerického zpěváka už mezitím vystoupila řada populárních osobností. Například bývalý frontman skupiny Led Zeppelin Robert Plant, který vystupoval ve Finsku, o probíhajícím veřejném sporu diskutoval s místním publikem.
Trump se navíc také navezl do zpěvačky Taylor Swift, když uvedl následující:
„Všiml si někdo toho, že od chvíle, co jsem řekl, že nenávidím Taylor Swift, už není tak v kurzu?,“
jak také uvedla televize NBC. Důvodem byla patrně skutečnost, že Swift na podzim v kampani podpořila jak Harrisovou, tak jejího volebního partnera Tima Walze.
Rozbroje s umělci měla současná hlava Spojených států už dříve. Důvodem bylo nasazování jejich hudby během předvolební kampaně republikánského kandidáta. Na shromážděních strany požíval písně Neila Younga, Céline Dion nebo skupin ABBA a Foo Fighters. Všichni zmiňovaní se proti tomu ohradili. Jediný, kdo ale s námitkou uspěl zatím u soudu, bylo pak soulové duo Same & Dave s písní Hold On, I´m Coming, jejímž autorem je Isaac Hayes.
Snahu manipulovat s veřejným míněním prostřednictvím známých umělců jsme v minulosti zaznamenali také u nás. Před druhým kolem prezidentských voleb se v roce 2018 odvolal Miloš Zeman na údajnou podporu zpěváka Karla Gotta.
„Jsem vděčný za jakoukoliv pomoc a podporu. Zaregistroval jsem s velkým potěšením, že mně před volbami vyjádřily podporu tak různorodé osobnosti, jako je na jedné straně Andrej Babiš a na druhé straně Karel Gott,“
řekl tehdy Zeman na tiskové konferenci novinářům.
To ale vzápětí umělec dementoval.
„Jako vždy, při všech volbách, jsem jmenovitě nepodpořil žádného kandidáta. Proto ani jejich výroky nekomentuji,“
vzkázal Gott prostřednictvím své mluvčí podle serveru tn.cz.
V poslední době vsadila na některé hudebníky třeba Okamurova SPD, které svůj hlas propůjčil Petr Kolář nebo Olivie Žižková. Z minulosti je pak známý zejména obdiv Lucie Bílé k Václavovi Klausovi, když dosáhl na prezidentský post. Možná až trochu úsměvně se může s odstupem času jevit její tehdejší výrok na adresu tohoto vysloužilého politického matadora:
„Chtěla bych mu z celého srdce poděkovat za to, že je, i za to, jaký je, a chtěla bych mu vzkázat, že bych se za něj prala jako tygr,“
uvedla tato Zlatá slavice před patnácti lety v deníku Blesk.
Důvod, proč se politici zaštiťují, známými tvářemi, je hned několik. Tím hlavním je mobilizace váhajících voličů. Černošská moderátorka Oprah Winfreyová jich prý dokázala přivést Baracku Obamovi v roce 2008 až okolo jednoho milionu. Slavné osobnosti totiž dokáží soustředit pozornost veřejnosti na témata, jež považují za podstatná.
Uvedená podpora může být ale na druhou stranu někdy značně ošemetná, protože tito lidé nedokáží o mnoha věcech fundovaně hovořit. Kritici navíc hovoří o tom, že celé vyznění kampaní pak vypadá někdy až moc elitářsky, tedy i vzdálené problémům běžných lidí. Což je v době, kdy vliv tradičních médií spíše klesá, vážný problém. Řada voličů žije zároveň ve vlastní názorové bublině, z níž nehodlají vystoupit.
Politici sází na různé karty. Jednou z nich bývají rovněž celebrity, včetně hudebníků. Tomu se nevyhneme se tomu ani v době digitálních médií, kdy se stává komunikace s jednotlivými cílovými skupinami čím dál více virtuální.
Zdroje: autorský text, CNN, NBC, Blesk, tn.cz