Top hledané
Výsledky (0)
S kandidátem prezidenta o životních zkušenostech, politice i komunistické minulosti

Kandidát na prezidenta a profesor Tomáš Zima: Komunistickou minulostí jsem se nikdy netajil, důležitá je ale budoucnost

Kateřina Hunková
19. října 2022
+ Přidat na Seznam.cz
9 minut čtení

Kandidát na prezidenta a bývalý rektor Karlovy Univerzity profesor Tomáš Zima se přírodním vědám věnoval už od dětství. Při studiu na gymnáziu měl možnost chodit do cytogenetické laboratoře a poznávat krásy medicíny. Nejdříve chtěl být chirurgem, ale už od třetího ročníku zůstal věrný laboratořím ústavu I. lékařské chemie, který se v roce 2012 spojil s Ústavem klinické biochemie. Vrátil se tam, kde začínal. Dále vede pro Ústav lékařské biochemie obory laboratorní diagnostiky a spolupracuje s Nefrologickou klinikou. Od září 2005 byl zvolen děkanem 1. lékařské fakulty UK na dvě funkční období. Nám v rozhovoru prozradil, jak tuhle práci vnímal, co patří mezi jeho koníčky a samozřejmě také to, co si myslí o současné české společnosti a proč si myslí, že by byl dobrým prezidentem.  

Tomáš Zima
Tomáš Zima se často potkává s lidmí, ví tak, co je trápí
Tomáš Zima je dalším z kandidátů na prezidenta

Pane profesore, byl to vždycky váš sen studovat medicínu? 

Když jsem byl malý, tak jsem měl hodně rád zvířata a zajímalo mě to. Takže jsem směřoval k přírodním vědám a o medicíně začal uvažovat. Na střední škole jsem chodil do cytogenetické laboratoře, takže zhruba od patnácti, šestnácti let jsem chtěl být lékařem. Na začátku jsem chtěl být spíše chirurgem. Ve druhém ročníku mě oslovil profesor Štípek, abych začal pracovat v laboratoři a tomu jsem zůstal věrný doteď. 

Prodej luxusního bytu 2+kk, 98 m2 s terasou
Prodej luxusního bytu 2+kk, 98 m2 s terasou, Praha 4

A jak to, že jste se tak rozhodl? 

Tak už se mně na medicíně líbilo. Chodil jsem na anatomický kroužek a to prostředí na prvním chemickém ústavu mě oslovilo. Pan profesor mi nabídl zajímavý výzkumný projekt a já jsem tomu ústavu jsem věrný doteď. Nejprve jsem tam byl asistentem, docentem, profesorem a teď je to ústav, který od roku 1999 nebo respektive později vedu. 

 

A jak se vám povedlo dostat se až k rektorovi Karlovy univerzity? 

Ta cesta začala prací na fakultě, po absolutoriu a základní vojenské službě jsem nastoupil na ústav. Vrhnul jsem se na řadu vědeckých projektů z oblasti biochemie volných radikálů s kolegy zejména z nefrologické kliniky, s panem profesorem Tesařem, s primářkou Lachmanovou a dalšími. Takže jsem byl v roce 2001 jmenován profesorem biochemie a pak postupně se na mě obrátili kolegové. Byl jsem v akademickém senátu, v roce 2005 jsem byl zvolen děkanem fakulty. A když jsem skončil, tak mě řada lidí také oslovovala, abych kandidoval na rektora, což se povedlo na podzim roku 2013. Jednou jsem obhájil funkci, protože rektorem můžete být jenom dvě funkční období, což je myslím správné. Takže jsem osm let byl rektorem univerzity a teď jsem zpátky více v nemocnici a více na ústavu, který vedu. 

 

Co vás bavilo nejvíc? 

Nejvíce, co mě baví už od co bych řekl těch devadesátých let coby studenta je výuka studentů, předávání nových věcí a setkávání s mladými lidmi. To je vždycky osvěžující. To vám nedovolí ustrnout. To bylo zajímavé, stále zajímavé je a naplňuje mě to. Pak samozřejmě práce s pacienty, které mám. A na té funkci rektora? Všichni vidí toho rektora v červeném taláru a s řetězem, ale v tom jste tak možná desetkrát za rok. Jinak je to každodenní práce, kdy máte odpovědnost zhruba za 60 000 lidí, což je takové středně velké okresní město, rozpočet kolem 13 miliard, asi 160 budov nejen v Praze, ale i po Čechách. 

Luxusní byt na prodej, Praha 7- Bubeneč - 150m
Luxusní byt na prodej, Praha 7- Bubeneč - 150m, Praha 7

 

To musí být velký tlak. 

Samozřejmě to velký tlak je a podvědomě si říkáte, kde se může něco stát, protože to je velká instituce. A ten tlak pak z vás opadne, když přestanete nést tu přímou odpovědnost, která je. 

 

Kdybyste mohl poradit, jak pracovat ve stresu, aby se z toho člověk doslova nezbláznil. 

Myslím si, že je důležité si prioritizovat věci. To, co člověk nikdy nechce dělat se snažím udělat co nejdříve, protože pak na to zbytečně musíte neustále myslet. Takže se i to, co nemám rád, snažím udělat co nejdříve, abych na to nemyslel. 

 

A co si myslíte o ženách doktorkách?

Ženy doktorky jsou stejně úspěšné jako muži lékaři. Samozřejmě jsou někdy obory, jako třeba chirurgie, ortopedie, kde je větší fyzická námaha. Ale i v těchto oborech znám kolegyně, které jsou velmi úspěšné a nevidím zde rozdíl mezi ženami a muži. Je opravdu řada velmi úspěšných kolegyň, které znám a které jsou velmi šikovné, ve světě respektované. 

 

Myslíte si to i o političkách? Teď se dostal rekordní počet žen do Senátu, 9 žen. Máte na to stejný názor, nebo odlišný? 

Já jsem pro to, aby ženy působily v celém spektru funkcí jako muži. Nevidím žádný rozdíl. U mě na ústavu jsou ze šesti primářů čtyři ženy, jako rektor jsem měl tři paní prorektorky, z nichž jedna je paní rektorka, například paní profesorka Králíčková. Takže já v tom nevidím žádný problém a mělo by vždycky tady hrát roli to, jak muž, tak žena umí pracovat, jaké mají schopnosti a dovednosti, a ne to, jestli mají chromozom XX nebo XY. 

 

Vy jste se rozhodl kandidovat na prezidenta. Jaký byl důvod? 

Důvodem bylo to, že mě řada lidí oslovovala a také to, že se celý svůj profesní život setkávám s lidmi různých profesí, různého společenského postavení i názoru. Působím jako lékař, manažer a učitel, takže mám za sebou určitou profesní dráhu a ty světy, co se vždycky snažím dávat dohromady. Na lékařské fakultě máte teoretické obory chirurgické, interní a samozřejmě univerzitu. Já je přirovnávám k takovému velkému orchestru, kde jsou lidé s různým odborným a profesním zaměřením, jako jsou informatici, teologové, učitelé, právníci. A mou snahou je vždy dávat tyto lidi dohromady, aby se táhlo za jeden provaz. 

 

A kdybyste lidem měl říct, proč by vás měli volit? 

Prošel jsem si povoláním učitele, lékaře, mám za sebou nějakou životní zkušenost, řízení velkých institucí, jako je Univerzita Karlova, působil jsem a působím v řadě i mezinárodních, evropských i světových organizací. A mým mottem je vlastně pomáhat lidem, což naplňuji celý svůj život. 

 

Říkáte, cituji: "Chci, aby se v České republice cítil spokojeně a bezpečně každý z nás." Je to vůbec možné udělat? 

Já si myslím, že to možné je, že bychom se o to měli všichni snažit. To aby u nás bylo bezpečno, je myslím jedna z hlavních podmínek fungování státu, vlády, prezidenta, který je součástí ústavního pořádku. A ta spokojenost je hledání toho, co ty lidi spíše spojuje, než je rozděluje. A já jsem nejen teď v rámci kampaně, ale i před tím. Setkával jsem se a stále se setkávám s lidmi od Aše po Beskydy, od jižní Moravy po severní Čechy. A řada těch lidí má společné zájmy, společné obavy a je to někdy jiné, než si čteme od pražských novinářů nebo na sociálních sítích. Tudíž podporovat to dobré, co v naší zemi a v lidech je. 

 

To je ta vize. 

Ano, to je ta vize. 

 

Vy jste i říkal, že prezident by měl být normální. Co znamená normální? 

Normální znamená to, že vystudujete, pracujete v normálních zaměstnáních, máte nějakou životní zkušenost, kterou získáte v té profesní dráze. Člověk, který ví, že svět není ani černý, ani bílý, že má různé odstíny a různé variace, že lidé mají své radosti, ale i starosti a problémy. A člověk, který umí tomuto naslouchat a umí dávat lidi dohromady. 

 

Tady vás opět budu citovat: "Mysleme ne životy našich dětí, jejich vzdělání a uplatnění." Každý kandidát na prezidenta má nějaké takové heslo. Tohle je jedno z těch hlavních.

Ano, tohle je jedno z nich, já bych řekl, že mým hlavním heslem je používat zdravý rozum hlavní heslo je také používat zdravý rozum a být v zemi bez extrémů, protože často vidíme záběry z některých mítinků, setkání, některá provokativní hesla na serverech a v novinách. A já si myslím, že tyto extrémy právě nevedou k ničemu dobrému, ať zprava nebo zleva. A jak jste zmiňovala tu problematiku vzdělání, tak samozřejmě ke vzdělání a zdravotnictví mám velmi blízký vztah. O vzdělávání se strašně mnoho hovoří, ale málo se koná. Je třeba podporovat učitele od mateřských škol po vysoké, kteří předávají své znalosti a zkušenosti dětem. Vzdělání je hodnota, kterou vám nikdo nesebere. Můžou vám sebrat oblečení, můžete přijít o dům třeba požárem nebo o bydlení, ale to, co máte v té hlavě, si s sebou nesete po celý svůj život. A jsme země, která nemá žádné velké nerostné bohatství, takže je právě třeba podporovat ten um, ať jsou to učni, profesoři, informatici, právníci a další. Každý z nich má svou dovednost, a tu je třeba podporovat ze všech stran, od nejmenších dětí až po seniory v rámci univerzity třetího věku. 

 

Takže hlavně to vzdělání u dětí. 

Vzdělání u dětí i dospělých, protože musíme být připraveni na to, že v průběhu aktivního lidského života, což je čtyřicet let, se řada věcí změní. Když jsem dokončoval vysokou školu v roce devadesát, tak počítače byly nějaká utopie. A dnes s ním všichni pracujeme, máme vlastně počítače, mobil...

 

Co si myslíte, že naši politici dělají špatně? 

Myslím si, že politici dělají špatně dvě věci. Jedna je, že málo komunikují s lidmi a žijí často ve svých politických iluzích a bublinách. A druhá věc, že hledí na partikulární zájmy svých stran v různém boji. Teď jsme byli svědky senátních voleb, komunálních voleb, parlamentních voleb a nehledí na zájem celku. A to je jedna z rolí prezidenta, který je nadstranický a měl by tyto tábory dávat dohromady, protože by mělo být zájmem všech, aby se naše země rozvíjela. 

 

Určitě jste tuhle otázku už dostal. Nebude vás omezovat, že jste byl kdysi v komunistické straně? 

Byl jsem v komunistické straně. Nikdy jsem to netajil. Všichni na fakultě i v nemocnici to o mně věděli. Byl jsem dvakrát zvolen děkanem fakulty, dvakrát rektorem na Univerzitě Karlově. Takže to je otázka spíše pro voliče, aby dali na misku vah, že jsem byl v komunistické straně. Na druhé straně, co člověk za svůj život dokázal vést, také si myslím, že je důležité hledět i do budoucnosti. 

 

A teď trošku do soukromí. Jaké jsou vaše koníčky? Vy rád cestujete, poznáváte památky? Co zůstalo ve vaší paměti? Kam se rád vracíte? 

Tak mám rád památky, cestování, kulturu, umění a různé zvyky. Po Čechách se třeba rád vracím do Krásné Lípy v severních Čechách, nedaleko od chalupy. Z těch zahraničních míst to jsou asi dvě místa střední Itálie, Umbria a Toskánsko, a pak také řecké ostrovy, kam strašně rád jezdím. 

 

Kam se chystáte dále?

Letos už se chystám jenom na dvě krátké z pracovní cesty a to do Bruselu a do Říma. 

 

A dá se zvládnout i soukromý život, plus teď kandidatura na prezidenta?

Je to samozřejmě náročné. Já jsem v takovém náročném pracovním režimu už hodně dlouho, takže jsem na to zvyklý. Samozřejmě je to hodně o toleranci vašich blízkých, o víkendech se s nimi snažím trávit co nejvíce času. Na druhou stranu když jsem v létě jezdil po Čechách a Moravě, tak jsem se mnou jezdili a ve volných chvílích jsme sí prohlíželi různá místa.

 

Jste hodně zaneprázdněný, ale tenhle čas si vždycky najdete. 

Přesně tak.

 

Moc děkuju za rozhovor. 

Taky vám děkuji za rozhovor. 

Rychlá zpověď:

Proč byste se měl stát prezidentem právě vy?

Rozum.

Jaká je vaše super schopnost oproti ostatním kandidátům?

Dohoda.

Co vás naučil sám život?

Neustále se učit.

Děti ve stejnopohlavním páru. Ano, nebo ne?

Individuálně posoudit.

Euro v České republice.

Až budeme připraveni.

Co se vám líbí na ženách?

Že jsou ženy.

Co si myslíte o feminismu?

Nemám s tím problém a každý ismus něco přináší.

Jste romantik?

Určitě ano.

Jaké je vaše životní motto?

Pomáhat lidem a nečinit lidem to, co by člověk nechtěl, aby mu bylo činěno.

Co pro vás byla životní výzva?

Výchova dětí.

Jakou roli ve vašem životě hraje láska a city?

Významnou. Bez lásky a bez citu bychom nebyli lidé.

Mluvíte sprostě, když jste rozčílený?

Občas ano.

Jste workoholik?

Hodně pracuju.

Jaké tři vlastnosti by měl mít doktor?

Naslouchat, pomáhat a být trpělivý.

A na co byste se zeptal vy mě?

Kterou otázku, z těch, které jste mi položila, považujete za nejdůležitější?
Důležitá mi přijde, jestli jsou ženy dobré doktorky a političky. A hlavně, proč byste se
měl stát prezidentem vy.
Líbil se vám článek?
Diskuze 0 Vstoupit do diskuze