Má větší hodnotu zlato, nebo peníze? Před padesáti lety se hodnota peněz stala relativním pojmem

Lesk zlata člověka fascinoval od dob samotných kořenů civilizace. Z blyštivého kovu se nejdříve vyráběly šperky a jiné luxusní předměty. Jako mezinárodní platidlo se zlatostříbrné mince jistě používaly již 3,5 tisíc let nazpět. Dnes je to přesně padesát let od chvíle, kdy se v mezinárodním finančnictví definitivně se zlatem přestalo počítat. Ale to bychom předbíhali.

Už od počátku tak první peníze nebyly vázány jen na zlato, ale i na jiné drahé kovy, přestože zlato bylo mezi nimi tradičně nejhodnotnější. Platilo to tak na Blízkém východě, odkud zmíněné nejstarší "peněžní zlato" pochází, tak i ve starověkém Římě nebo středověké Evropě, až do moderní doby.

Prodej pozemku se studií na výstavbu, Praha 4

Zobrazit nemovitost

U nás se první zlaté mince začaly razit roku 1325 za Jana Lucemburského, ale v tuzemsku se příliš zlata nikdy nevyskytovalo a tak se tehdejší zlatý florén v oběhu příliš neujal. Naopak stříbra u nás bylo poměrně hodně a dominovaly tak stříbrné mince, především pražský groš. Za vlády Marie Terezie se používaly i mince měděné. Měly velmi nízkou hodnotu a jejich rozlomením vzniklo přísloví "nestojí ani za zlámanou grešli". Mince se běžně fyzicky dělily, aby lépe posloužily směně, ovšem určité drobné části mincí už takřka žádnou hodnotu neměly, podobně jako dnes mince jednoho eurocentu. 

Zlato na papíře

Z přísloví vyplývá základní charakteristika drahých kovů. Samy o sobě dobře představují hodnotu, ale při platbách v malých a především velkých objemech jsou poměrně nepraktické. Ke slovu se dostaly papírové peníze, které hodnotu zlata reprezentovaly.

Alespoň takto fungoval klasický zlatý standard. V tomto systému byly peníze přesně vázány na zlato. Mince obsahovaly přesně dané množství zlata a bankovky byly směnitelné za zlato odpovídající jejich hodnotě. V nejčistší podobě systém fungoval v letech 1871-1914 v USA. Jeden dolar byl dán jednou dvacetinou unce zlata. Dvacetidolarová mince pak byla prostě jednou uncí zlata. 

Množství peněz v oběhu tak bylo dáno množstvím zlata. Pokud stát mohl někde začít zlato těžit, zásadním způsobem zbohatl. S první světovou válkou však přišla krize zlatého standardu. K financování války státy potřebují velké množství peněz, ovšem zlatý standard flexibilitu příliš neumožňuje.

Tisíckrát větší inflace než dnes

Pro válečné účely tak bylo pravidlo zlatého standardu pozastaveno a ke své plné funkčnosti se již nikdy nenavrátilo. Není náhodou, že období po první světové válce bylo doprovázeno značnou inflací. V hospodářsky rozvráceném Německu byl meziroční rekord 23 000 %, situace z Německa roku 1923, kdy se Hitler poprvé neúspěšně pokusil o puč, je dnes těžko představitelná. V USA však byl meziroční rekord dosažen v roce 1920 v hodnotě 23,7 %, což není číslo příliš vzdálené současným tuzemským poměrům. V systému zlatého standardu takováto pádivá inflace však není možná.

Přesto již návrat ke klasickému zlatému standardu nenastal. V Americe základní princip v možnosti práva směnit dolar na zlato skončil v roce 1933. Po druhé světové válce se zlatý standard ještě odrážel v tzv. Brettonwoodském systému. Dolar byl navázán na zlato v hodnotě jedné 1/35 unce a ostatní měny pak byly navázány na dolar. O velmocenském postavení USA v 2. pol. 20. století záležitost sice svědčí, ale státy se jeho pravidel nedržely a tiskly peníze podle svých potřeb.

Roku 1971 byl Brettonwoodský systém ukončen a nahrazen Smithonsiánskou dohodu. Ačkoliv pohrobka zlatého standardu bez zlata prezident Nixon považoval za největší předěl v dějinách finančnictví, roku 1973 se dohoda odporoučela do věčných lovišť a hodnota peněz je dnes určena především emitací bankovek, politikou vlád a centrálních bank.

Bankovky (ne)kryté zlatem

Určité reminiscence na zlatý standard existují dodnes. Rusko se ke zlatu obrátilo v důsledku sankci po invazi na Ukrajinu, i když o návratu ke klasickému zlatému standardu nemůže být řeč. Jednoznačně je možné říci, že od roku 1971 se žádná země nevrátila ke zlatu ani jinému komoditnímu krytí měny.

Tvorba hodnoty peněz je pro řadu lidí dodnes nepochopitelnou záhadou. V tomto ohledu je možné zmínit jednu kuriozitu na závěr. Komunistické Československo mělo na svých bankovkách nápis: "Bankovky jsou kryté zlatem". Bylo to však zcela bezobsažné tvrzení. Nezakládalo se na realitě a nejspíše šlo o jednu z metod, jak režim manipuloval s obyvatelstvem. Funkční zlatý standard by například neumožnil drastickou měnovou reformu z 50. let, stejně tak by tehdejší hospodářství nemělo takový problém s výměnou západních valut.

Zdroje: twicz.cz, finex.cz, zpravy.aktualne.cz, penize.cz, bls.gov