Rychlá zpověď - ženich ze Svatby na první pohled Michal Schöpke: Mé přání bylo, abychom se s budoucí ženou nezabili

Zúčastnil jsi se mediálního experimentu Svatba na první pohled a jsi ve vztahu, který trvá dál a pokračuje. V čem je specifický a jiný než ty předchozí, vniklé bez vědy?

Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu, že je specifický samotným začátkem. Protože běžné klasické vztahy jsou o tom, že si padnete do oka sami dva. Tady se spoléháte na to, jak to dopadne. Takže specifické to bylo hlavně v tom, že jsme přeskočili takovou tu první fázi nějaké lásky, takové to pobláznění, růžové brýle, které normálně ve vztahu trvají, nevím, třeba půl roku. Takže v tom je to pro nás specifické, že jsme do toho šli a chceme a budeme to chtít budovat. Prostě jsme úplně přeskočili tu první fázi.

Stal jsi se díky tomuto projektu mediálně známý. Určitě tě poznávají lidé, když jsi na veřejnosti. Co všechno ti popularita změnila v životě?

Já se určitě necítím být nějak slavný, nebo snad něco víc, než jsem byl před tím. Samozřejmě lidé mě občas poznávají, když jdu třeba nakupovat. Nebo občas koukají a někdy třeba i řeknou, když nás potkají, že je to super, že nás sledují a fandí nám. A to je příjemné. Jinak mi to extra nic nezměnilo, kromě toho, že mi to přineslo Klárku a také to, že teď víc cestuji a víc sedím v autě, kdy za sebou jezdíme. Je to tak příjemnější. Člověk teď má s kým trávit společné chvíle a čas. A to je právě to, co se mi samozřejmě změnilo. Ale jinak ta sláva a prostor v médiích? To bych netvrdil, že se něco úplně extra změnilo.

Prodej bytu 2+kk - Praha 7, 47m2, Praha 7

Zobrazit nemovitost

Přihlásil jsi se do projektu ty sám, nebo to byl nápad někoho dalšího a jaké k tomu byly důvody?

Na to už jsem odpovídal asi stokrát, ale rád to zopakuji. Protože, a to asi můžu mluvit i za Klárku, ani jeden jsme se nepřihlásili sám. Mě konkrétně přihlásily kamarádky… nebo spíš přítelkyně od mého nejlepšího kamaráda, jeho setřenka. A jaký to mělo důvod a proč? Jednoduše, znali mě a věděli, že jsem nějakou dobu sám. Moc tomu nerozuměli, že nemohu nikoho najít nebo jsem prostě sám. A tak se rozhodli vzít to do vlastních rukou, poslali mi tam přihlášku a já jsem samozřejmě říkal: „Vy jste se zbláznili, s tím vůbec nepočítejte.“ Takže to je ten hlavní bod, který mě dostal do tohoto projektu.

Věřil jsi, že se ti někdo z toho projektu ozve a jaké to bylo, když se ozvali a pozvali tě?

Já jsem tomu vůbec nedával žádnou váhu, že by to mělo klapnout. Právě proto jsem říkal takovéto: „No, jasně. Prosím tě, stejně se nikam nedostanu, nebo nemám potřebu se do toho nějak tlačit.“ A i kdyby, takový ten první moment, kdy zazvonil telefon a zaslechl jsem tam, že se ozývá produkce pořadu, tak jsem si říkal: „Tak jdeme se podívat, jako co? Nic se nestane. Alespoň se podívám, jak to vypadá v zákulisí takové produkce.“ A ono se to prostě dostalo, až do toho konce.

Měl jsi nějaká očekávání a požadavky při výběru budoucí partnerky nebo jsi plně důvěřoval expertům a vědě?

Když už člověk jde do takového experimentu, tak ví, že tam už toho moc nemůže ovlivnit a není už odsud cesty zpět. Vím, že v jisté fázi jsem si říkal, že já už nic neovlivním a nemá smysl se tím zabývat. Tedy extra očekávání jsem ale neměl. To asi máme podobné s Klárkou, na tom jsme se shodli, když jsme se spolu o tom bavili. Vlastně jediný takový můj požadavek a přání bylo, abychom se s tou protistranou, s mou budoucí ženou, nezabili. Aby tam byl někdo, s kým si budu rozumět a s kým pro mě bude ten experiment příjemný. Neumím si představit, že bych tam nyní dostal někoho, s kým si hned první týden vjedeme tak do vlasů, že by to celé pro nás bylo trápení.

Když jsi poznal i další účastnice experimentu, myslíš, že se experti strefili? Nebo bys měnil?

Tak tady je asi jasné, co odpovím. Za prvé, kdybych řekl, že bych měnil, tak je to absolutní sebevražda. Ne, teď vážně. Vůbec bych neměnil. Já vlastně všechny ostatní nevěsty znám. Musím říct, že to jsou úžasné a skvělé osoby. Mám je rád na té kamarádské úrovni, jsou to opravdu skvělí lidé. Ale rozhodně bych neměnil. A to teď myslím naprosto upřímně.

Které momenty z natáčení pro tebe byly ty nejsilnější pro postupné vznikání vzájemného vztahu či lásky?

Myslím si, že tady máme oba dost stejnou odpověď. Jeden z těch nejdůležitějších momentů, který nás hodně posunul, byla určitě společná večeře s ostatními páry. Myslím, že jsem to zmiňoval i v závěrečném rozhodnutí. Určitě to byla nějaká naše první neshoda nebo hádka, kdy jsme si fakt v tu chvíli nerozuměli. Pak jsme si to zpětně vysvětlovali a komunikovali jsme o tom. To byl jeden z bodů, kdy nás to hodně posunulo. Uvědomili jsme si, že tam nejsme proti sobě, ale jeden pro druhého a jsme v tom spolu. A v tu chvíli jsme si oba uvědomili, že to chceme tvořit a budovat a není nám to úplně lhostejné, že bychom z toho chtěli někdo někam utíkat. Myslím si, že to nás hodně posunulo.

Šlo tedy o to, že jste dokázali vzájemně komunikovat o všem a probrat i problémové věci?

Rozhodně. Problémové věci, které nastaly, byly velmi důležité. Myslím, že mi tehdy hodně pomohla Klárka, protože ona je taková komunikativní a otevřená. Já neříkám, že já ne. Ale ve chvíli, kdy jsem to viděl u ní, přišlo takové to prozření - tak tohle asi problém nebude. Byla to rozhodně úleva.

Proběhly nějaké významné okamžiky mezi tebou a Klárou, které se nedostaly k divákům? A v čem byly pro váš vztah důležité?

Takové okamžiky proběhly a teď jsem vlastně jeden z nich popsal. Byla to ta první neshoda, kterou ani nevím, jestli zachytily kamery. Možná něco a nebylo to celé. To se možná k divákům nedostalo. Ani my jsme nevěděli, jestli to tam bude nebo nebude. Naše situace byla významná v tom, že jsme ji dokázali vykomunikovat a posunulo nás to dál. A jestli byly nějaké další okamžiky? To už bylo spíše z toho „většího“ soukromí.

Měla jsem na mysli něco, oproti té situaci, kterou jsi popsal v předchozí odpovědi i třeba něco pozitivního a něco, co bylo opravdu jen mezi tebou a Klárou a nedostalo se to „ven“ z obrazovek.

Těch věcí byla opravdu spousta. V tom samotném projektu bylo absolutní minimum všeho, co jsme opravdu zažili. Myslím si, že to byly spíše drobnosti, protože nějaké velké body tam již zazněly či se objevily. Ale ty malé drobnosti celého dne, které se někde mezi námi objevily, když jsme třeba zažívali srandu a podobně, to už se tam všechno nepromítlo. Ale myslím, že to bylo důležité. Protože právě ty drobnosti byly významné.

Jak vypadá vaše současné „soužití“ s Klárou? V čem se váš vztah vyvíjí a jak na něm pracujete?

V současnosti vypadá náš vztah… Jak to říct, abych to popsal správně? Každý bydlíme sám a jezdíme za sebou co nejvíc, co to jde. Je to vlastně věc, o které jsme se společně bavili. Jde o to, že to i možná bylo dobře, že jsme spolu nezačali bydlet hned a okamžitě od začátku. Byli jsme oba dlouho zvyklí být sami. Myslím si, že bychom se možná tak trochu „pozabíjeli“, takhle rychle se sestěhovat do jednoho bytu. Je pravda, že už jsme se o tom bavili, že je to ježdění a trávit čas na cestě náročné. Ne vždy je to komfortní. Takže na toto téma jsme se již bavili, jestli to nějak vyřešíme. A co řešíme dalšího? Co se vlastně stalo od natáčení? Už jsem to někde také říkal, že ne vždy je náš vztah jen „nahoře“, ale občas jsou tam i nějaké věci, kdy třeba spadneme i dolů. Myslím si však, že jsme takoví. Buď si o tom dokážeme promluvit, anebo nezahazujeme flintu hned do žita. Nechceme to ani jeden vzdávat nebo nějak podobně. V tom si myslím, že nás to dost posouvá dál, právě v tom dalším poznávání. Doteď třeba probíhají věci, že ne ve všem si rozumíme na první dobrou, ale dokážeme si to nějak vyjasnit.  

Jaké to je, prožívat vztah před celým štábem, kamerami a celou škálou diváků?

Musím říct, že mě to nijak zvlášť nevadilo. Kamery mi tam zas tak moc nepřekážely, a to po celou dobu natáčení, už vlastně ještě před celou svatbou. Jediné, nad čím jsem často přemýšlel, bylo mé povolání a profese, protože učím. Říkal jsem si, jestli se tam třeba neobjeví něco, co by mě mohlo třeba nějak zdiskreditovat, nebo podobně. Ale myslím si, že jsem nad tím přemýšlel takto kriticky úplně zbytečně. Jedině… Když jsme už oba byli v experimentu, tak v prvních chvílích, kdy jsme se znali opravdu krátkou chvíli, tak chviličku samozřejmě trvá, než se mezi vámi vybuduje jakási důvěra. Vím, že ty první dny jsem z toho býval trošičku nervóznější, co se vlastně bude před kamerami opravdu odehrávat. Ale po nějaké chvilce to ze mě opadlo, a byli jsme v tom opravdu spolu a oba dva. Myslím si, že to mi opravdu pomohlo. A také jsme měli kolem sebe milé lidi a celé té atmosféře to významně ulevilo. Takže si myslím, že v tomto všem jsme vlastně byli v pohodě.  

Přestože se konala televizní svatba se vším všudy, tak není oficiálně platná. Plánujete do budoucna opravdu skutečnou svatbu?

Ze srandy jsme se o tom bavili, jak by asi vypadalo Klárky příjmení, kdybychom opravdu šli do toho reálného svazku. Ale ono je asi předčasné mluvit o nějaké svatbě, když ještě ani nežijeme ve společné domácnosti. Když třeba nevíme, jestli se třeba nezabijeme v té nějaké společné domácnosti apod. Ale za mě, když by tam bylo všechno to, co potom v tom vztahu má být, tak já bych se určitě svatbě nebránil. Nejsem žádný odpůrce svateb.

Uvažoval jsi i o jiné reality show, která by tě zajímala? Máš tento druh pořadů rád?

To je zajímavá otázka a budu mít trochu paradoxní odpověď. Neuvažoval jsem nad žádnou reality show, a to ani nad touto. Co se týká formátů těchto pořadů, já nejsem úplně člověk, který by nějak extra sledoval televizi, ale řeknu to takto. Existují nějaké formáty reality show, které mě zaujaly a zhlédnul jsem je. Ne tedy že bych u toho seděl jako zavěšený. Na druhou stranu jsou formáty, které pro mě znamenaly úplně nějaký odpad, který jsem nebyl vůbec schopen akceptovat. Asi na to nemám jednoznačnou odpověď, jestli koukám nebo nekoukám na reality show. To se asi takto nedá paušalizovat, tedy u mě.

Děkuji za rozhovor.

Já také moc děkuji.