Česká solidarita NA VLASTNÍ PĚST: Tornádo nezničilo jen domy. Psychika lidí utrpěla nejvíce

Tyhle filmy jsem mívala docela ráda. Člověk dost zřetelně i skrze ně totiž pocítil adrenalin vyvolaný nějakou přírodní katastrofou, procítil zoufalství lidí, kteří během několika málo minut ztratili vše, co měli a ubránit se myšlence “co kdyby?” moc nešlo. No a najednou je to něco, co se skutečně stalo a co není zas tak daleko od místa, kde žiju. Kolikrát se přistihnu, že když je před bouřkou, koukám na větve stromu, který mám u okna ložnice a říkám si, že je to v háji, protože člověk nikdy neví, kdy to přijde.

Když byly nedávno hlášeny bouřky a já neměla zrovna svůj den, přistihla jsem se, že kromě nálady, která byla na bodu mrazu, ticha a tmy všude kolem, koukám na tabulku skla v okně a sleduji, jak do ní naráží větve houpající se ve větru. Najednou mě pohltil strach, protože to bylo jen pár dní poté, co se ničivé tornádo prohnalo Moravou. Byl to takový ten odevzdaný strach, kdy vnitřně víte, že pokud by se něco takového stalo tam, kde právě jste, je to vlastně buď a nebo.

Nejsem pesimista a vždy věřím, že všechno bude dobré, ale v případě jižní Moravy všichni víme, že to dobré ani za mák nebylo.

Prodej investičního bytu s předzahrádkou, Praha 6

Zobrazit nemovitost

“Ani všem nestihnu říct, jak je mám ráda!”

Proudilo mi hlavou a za boha jsem se toho pocitu nemohla zbavit. 

Možná je to covidem, možná ty dva lockdowny zkrátka byly moc na mou hlavu nebo si jen víc a víc uvědomuji, jak mocná naše příroda může a očividně i umí být. A jelikož jsem člověk, který nekouká jen na to, co má kdo na sobě a čím jezdí, občas se přistihnu, že nad podobnými věcmi vážně přemýšlím. Jak se chováme a jak se nám to vrací...

Americký film nebo krutá realita?

Jo, tak přesně tohle si opakuji dnes a denně. Poté, co se tornádo prohnalo Moravou a zanechalo za sebou takříkajíc velkou spoušť, mám pocit, že to všechno prostě není jen tak. Ráda bych věřila, že jsou to jen americké filmy, které nás mají na okamžik zvednout ze židle, abychom do ní pak zase pohodlně usedli a tuhle myšlenku mohli odsunout někam pryč. Jenže ono se to vážně stalo. A nestačí jen knoflík na ovladači od televize nebo Arabelin prsten, aby to rázem bylo pryč. 

Televize nade vše

Pokud se chcete vyděsit na maximální možné obrátky, doporučuji jediné....pustit si televizi a kouknout na zprávy! Tam totiž kde co vykreslí tak bravurně katastroficky, že máte pocit, že lépe už vážně může být jen těžko. Bohužel v případě jižní Moravy mi všechny ty informace nešly tak zcela dostat z hlavy, všechny ty obrazy a videa, která natočili skuteční lidé, a o kterých jsem věděla, že nejsou ani vymyšlené, ani nadnesené, se zkrátka staly. Že jsou, a že jsou vskutku reálné! Možná i víc, než bych chtěla.

Prodej luxusní vily, Praha 6 Hanspaulka – 748, Praha 6

Zobrazit nemovitost

Zprávy jsem pár dní a večerů sledovala, ale nakonec jsem je vypla, protože z přírodních katastrof mám vážně velký respekt.

"Včera jsem byl na pár hodin v obci Hrušky. Je to obec, která je u sjezdu z D2 na Břeclav hned první na ráně a tu ránu před 14 dny dostala. Měl jsem možnost vidět na vlastí oči, co taková “obec na ráně” znamená zvlášť, když ji rána opravdu zasáhne,"

řekl LP-Life Michal Janeček ze Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE.

"Sledoval jsem, jak bagr s dlouhou rukou postupně drtí domek. Jeden z těch, kam jeho majitel už od určitého okamžiku nesměl vstoupit. Pohledem z ulice jsem zahlédl budík na poličce, fotografie v rámečku na zdi, visící lustr, lampičku. Dům zjevně v nedávné době navíc prošel renovací, měl kvalitní plastová okna, novou fasádu, hezké, na míru dělané vstupní dřevěné dveře. Pro ten budík, fotku ani lampičku si jejich majitel přijít už nesměl.

Otevřít v galerii (8)

Ten dům si asi postaví nový, jako neziskové organizace uděláme maximum, abychom tyto ztráty nahradili. Ale budíka, kterého majiteli třeba někdo v minulosti dal pod stromeček (byl to takový ten starý cink-cink model), fotku rodiny asi z nějaké oslavy či výročí nebo lampičku, u které si majitel četl nebo odpočítával večerní léky, tu už ne.

A tak jsem to vnímal u všech. Přišli o vzpomínky. Ztratili úsměv. Nejsou naštvaní. Jsou odevzdaní tomu, co prožívají, co přišlo a s čím by si teď měli vědět rady. Často je to ale nad jejich síly.

Psychologové z různých ordinací a organizací jsou těmto lidem k dispozici. Navštěvují je, lidé navštěvují psychology na jejich stanovištích. A opakovaně. Bojím se, že mnoho z nich, stále pod vlivem adrenalinu, si ještě neuvědomilo, co se opravdu stalo a co je čeká."

Otevřít v galerii (8)

Klimatické změny nebo jen hra přírody?

Já vám nevím. Mluví se o ledasčem. O tom, že pohybem tektonických desek se zcela mění struktura naší Země a tam, kde bývaly vedra může být stále chladněji a asi tam, kde tornáda nebyla zvykem, si na ně zvyknout budeme muset. Netuším, ale byla bych radši, aby to bylo jen “jedna bába povídala.”

Ačkoliv, když se trochu začtete do článků, zjistíte, že klimatické změny jsou považovány za skutečně reálný problém.

Změna klimatu se netýká jen "počasí", ale je také příčinou současného vymírání určitých živočišných a rostlinných druhů. Souvisí také s rozsáhlými změnami krajiny, urbanizací, odlesňováním a průmyslovým typem zemědělství.

Otevřít v galerii (8)

Sucho i když prší

Člověk neznalý situaci to vidí asi jako já. Když prší, prší. Všude je mokro a já si říkám:

“Sakra, teď máme na nějakou dobu asi vystaráno.”

Jenže ono je to všechno úplně jinak. Údajně právě díky změnám klimatu sice prší, ale voda jen stéká po povrchu, do kterého není schopná se vstřebat. Výsledkem dešťů je vlastně opět jen sucho a navíc hrozba povodní z přeplněných řek.

Postižené jsou také lesy. Tak např. české lesy se složením v uplynulých desetiletích značně posunuly směrem ke smrku. Ten přináší rychlý zisk z těžby dřeva, ale jeho monokultury jsou citlivé vůči škůdcům a málo odolné právě při změně klimatu.

Otevřít v galerii (8)

Nejsem ekolog, ale...

A i tak se bohužel nemohu zcela odpoutat od faktu, že když jsem byla malá, zimy byly úplně jiné. Byly to ty pravé “vánoční” zimy, kdy jsme se takřka zavaleni sněhem celý den, abychom následně s promrzlými nosy pricupitali domů na teplou večeři.

I léta bývala jiná než dnes. Bylo teplo, ale tak nějak konstatně stejné. Dnes se dvacetistupňová teplota rázem změní na “čtyřicítku” a ta se drží čtrnáct dní vkuse, takže máte pocit, že ten nápor vedra a dusna snad ani nedáte, protože nedýchatelno vás doprovází na každém kroku. 

Strach nepomůže

Strach nikdy nepomohl. Ale myslím, že všichni bychom se měli zamyslet, co pro svou planetu opravdu děláme. A ne, není to jen o tom třídit odpad a v lese nevyhodit starou sedačku, kterou už zkrátka nechceme doma.

Otevřít v galerii (8)

Je to i o tom, že za jízdy v autě nevyhodíme nedopalek od cigarety, nebo že budeme přemýšlet nad tím, jestli pokaždé, když si jdeme koupit kafe, vážně potřebujeme TEN papírový kelímek.

Já sama je miluju. Ale potřebuju je? Ne! Absolutně ne.

Brečet ani se litovat nemá význam. Co je ale důležité, je zapojit hlavu a přemýšlet, co mohu já jako jednotlivec udělat nejen pro planetu, ale vlastně i sám pro sebe!

Bouře a tornáda!

Tornádo je rychle rotující vzdušný vír vznikající na spodku konvektivních bouří, tedy zvláštního typu bouřkových oblaků, které se vyskytují při vývoji kupovité oblačnosti. Konvektivní bouře zahrnují mrak, běžnou letní přeháňku, ale i bouřku s blesky, krupobití, prudký vítr a samozřejmě i tornáda.

Aby se víru začalo říkat tornádo, musí se vzdušný vír alespoň jednou (ale klidně i opakovaně) dotknout povrchu a na něm způsobit materiální škody. Tornáda mohou být různě velká i mít různé tvary.

Tornádo se dá detekovat velice špatně, většinou za pomoci Dopplerova radaru, bohužel platí, že čím dál od radaru je, tím nepřesnější jsou daná "pozorování". 

Svou ničivost pak způsobí větry uvnitř tornáda, která v průmeru dosahují rychlosti 180 km/h, v extrémních případech ale mohou dosáhnout rychlosti až 480 km/h. 

"Moravské" tornádo

Tornádu na Moravě předcházela takřka úporná vedra. Přísun teplého vzduchu byl výsledkem vyboulení tryskového proudění obkružujícího část severní polokoule. 

Otevřít v galerii (8)

Vždy, když se tryskové proudění vyklene, může zasáhnout studený nebo teplý vzduch hluboko na sever nebo na jih. Nastane-li taková situace, mohou „se srazit” dvě vzdušné masy — teplá a studená. Vznikne tak frontální rozhraní, jež poskytuje ideální podmínky pro vznik silných bouří.

Ty mohou vést k bleskovým povodním, ale ve zvláštních případech i ke vzniku tornád. A to se zrovna v osudný den nad částí jižní Moravy stalo.

Vzniklá spoušť

Nejbolestějším faktem celého příběhu je fakt, že se tornádo prohnalo obydlenou oblastí. Přírodovědci AV ČR, Petr Brož a Petr Zacharov, k tomu řekli:

“Pokud by cesta tornáda byla o několik kilometrů vedle, nebo by prošlo kolmo na stávající stopu, škody na majetku i životech by byly výrazně nižší.”

Pomoc Moravě!

Jsme poměrně solidární národ, o čem už jsme se všichni přesvědčili například v době povodní. I tentokrát se celá země semkla, aby pomohla tam, kde to bylo nejvíce třeba. V oblastech Hodonínska a Břeclavska. Vzniklo doslova bezpočet sbírek a vybralo se dost peněz, aby se ti, jež přišli nejen o střechu nad hlavou, mohli opět normálně žít. 

Kamarádka Péťa

Ani moje kamarádka Péťa nebyla výjimkou. Možná si řeknete, že přispět na nějakou věc pár korunami je blbost, ale ono to v celkovém součtu může udělat docela dost!

Když byla jižní Morava zasažena tornádem, pár dní na to se u mě stavila kamarádka Péťa, která mi řekla, že poslala peníze těm, kteří je v tuto chvíli potřebují víc, než kdy jindy. V ten moment jsem věděla, že tohle zkrátka má smysl.

Otevřít v galerii (8)

“Víš co, je to možná jen pár korun, ale mně to nic neudělá, a když tak bude přemýšlet každý, můžeme těm, co přišli o všechno, skutečně pomoci.”

A měla pravdu.

Lidem na jižní Moravě přispěl také další můj kamarád Milan, který se zapojil do sbírky pro konkrétní rodinu. Sám mi k tomu řekl následující:

Otevřít v galerii (8)

“Víš, já mám peněz dost a někdy utrácím za hrozné kraviny, teď jsem měl konečně možnost udělat něco, co má podle mě opravdu smysl!”

A má!

Vykouzli úsměv!

Ono se to lehce radí a člověk, dokud ho něco podobného nepotká, má neustále pocit, že jemu se to kontrétně stát nemůže. Ale to je naprostá hloupost! Díky bohu jsme ale národ, který si sice možná nepřeje, ale ve chvílích, kdy se něco takříkajíc “po…..”, umíme držet za jeden provaz.

Aby se mohli lidé z postižených oblastí vrátit do života, vzniklo několik sbírek, kam každý, kdo se chtěl zapojit, mohl poslat jakoukoliv částku.

Tak například Nadace Via vybrala přes 205 miliónů korun, aby podpořila ty, kteří to v danou chvíli opravdu potřebovali. Přispět mohl kdokoliv online na stránkách nadace www.darujme.cz od počáteční částky 300 Kč.

Mohli jste si však nastavit také svou vlastní částku a poslat třeba jen 50 Kč. Důležité bylo se zapojit.

Této sbírky se zúčastnilo necelých 150.000 lidí a vybrané peníze budou rozděleny v několika krocích.

• na akutní pomoc obcím
• na přímou pomoc postiženým lidem
• finance na podporu domácnosti dle aktuálních průzkumů nákladnosti oprav či nutnosti zcela nových výstaveb
• v horizontu měsíců se také podpoří iniciativy a projekty, které mají pomoci postavit postiženou oblast znovu na “nohy”

Naděje nikdy neumírá

Nadace Via ale není jedinou nadací, která se na pomoci jižní Moravě zapojila. Za zmínku určitě stojí i další jako Nadace Pojišťovny Kooperativa, Pomoc jižní Moravě od Spa.cz a Hotel.cz, Radio Zeitung a jeho: “Tornáda v ČR nechceme!” a další.

Lidé na Moravě dnes již nepotřebují jídlo a šatstvo, jako tomu bylo první dny po katastrofě. Zoufale chybějí stavební materiály, ale ještě více než to, vybudovat si nový domov, chybí psychická pomoc. Na místě pomáhají psychologové, ale je možné, že lidem tragédie, která je postihla, ještě nedošla úplně. Z psychického šoku se budou vzpamatovávat velmi dlouho.

Solidarita je cesta!

A ne ledajaká. Myslím, že plně stačí zavzpomínat třeba na období Sametové revoluce, kdy jen díky tomu, že se lidé rozhodli spojit a bojovat za stejnou věc, se nakonec pomohlo všem!

Je dobré si uvědomit, že i když tu jsme každý možná sám za sebe, na planetě Zemi žijeme všichni jako jedna velká rodina!